Za zátylek si mě k sobě přitáhla ještě blíž a prohloubila tak náš polibek. Srdce doslova šílelo a motýlci v mém břiše se úplně zbláznily. Každá buňka, každá kost i každý chloupek na mém a v mém těle šílel. Nejen, že mi byla tak blízko, jak jsem o tom jen dlouho snila, ale konečně jsem ji zase mohla políbit. Znovu jsem ochutnala její rty, cítila její dlaně přejíždějící po mém těle a nasávala její vůni. V tu chvíli jsem věděla, že to bylo právě to, co jsem celou dobu tak potřebovala. Ji. Možná bychom se tam takhle i líbali celou věčnost, kdyby se najednou neozvalo hřmění a my se obě nelekly, načež jsme se obě začaly šíleně smát.
,,Měli bychom jít, jinak zmokneme." Podotknu. Naše tváře byly stále neuvěřitelně blízko, takže jsem si mohla hezky zblízka prohlédnout každý její detail, její úsměv.
,,Ještě ne." Šeptla se zrakem upřeným na mých rtech a bez váhání mě znovu políbila. Přitáhla jsem si ji k sobě na klín, aby mi byla ještě blíž. Dlaně mi konečně sjely níže. Po takové době jsem se znovu mohla dotknout jejího pasu, boků, stehen. Znovu jsem cítila, jak mi nedočkavě vzdychá do úst, jelikož jsem věděla, že tenhle polibek jí nestačí. Chtěla víc. My obě jsme chtěly víc. Jenže pak jsme uslyšely první kapky a déšť se začal prudce spouštět z oblohy.
,,Tak teď už rozhodně zmokneme." Uchechtnu se jí do rtů. Ještě mě krátce políbila, než stočila svou tvář k dešti, který prudce dopadával na vyschlou zemi. Já ale sledovala jen jí. Její rozzářené oči sledující dešťové kapky, její vlasy objímající tvář, její zrudlé rty od našich polibků, její hruď která se stále prudce zvedala vzrušením. Byla krásná stejně jako tenkrát.
,,Co?" Všimla si, jak ji pozoruju a začala se stydět. Celá zrudla a schovala svou roztomilou tvář do mé šíje. ,,Budu se červenat, jestli na mě budeš takhle koukat." Zamumlá proti mé kůži, kam mě následně jemně líbne.
,,Slib mi, že je tohle doopravdy. Že to není jen výplod mé fantazie a že tu se mnou opravdu jsi a cítíš to samé, co já." Hlesnu trochu vážněji, což upoutá její pozornost. Opatrně se ode mě odtáhne a zahledí se mi do očí.
,,Cítím to samé, co ty, to tě ujišťuju. Vždycky jsem to tak cítila, jen jsem se tomu poslední dobou trochu bránila. Ale vím, že v životě jsem nechtěla nic víc, než tebe. Myslím to vážně." Pronese s naprostou vážností a jemně mě přitom pohladí po tváři. Nakonec svá slova stvrdila dalším polibkem, který byl o to víc intenzivnější. Přála jsem si tam takhle zůstat už napořád. Nikdy se nevrátit do reality a řešit ty samé problémy jako do teď. Být jen s ní, držet ji v náručí a líbat ji.
,,Přála bych si tu s tebou zůstat už navždy." Hlesnu proti jejím rtům, což jí vykouzlí ten nejsladší úsměv. ,,Slíbila jsem ale, že dnes připravím večeři ostatním. A ty hladový krky někdo musí nakrmit, protože doteď krmili oni mě." Povzdychnu si ztrápeně, čemuž se Blake pobaveně uchechtne.
,,A co takhle kdybych ti pomohla?" Navrhne, přičemž si zkousne dolní ret a trochu nejistě na mě pohlédne.
,,Vážně?" Vydechnu nadšeně.
,,Nebudu moc zůstat dlouho, ale chci být s tebou. Ať už budeme dělat cokoliv." Obejme mě kolem krku, kde své ruce spojí a krátce mě políbí.
,,Jdeme nakoupit." Zvednu se a pomalu ji spustím, aby se postavila na nohy. Naposledy mě líbne, chytne mě za ruku a vběhneme do deště. Rychle doběhneme na zastávku, kam akorát přijel autobus, do kterého jsme bezmyšlenkovitě skočily. Byl téměř prázdný, protože kdo by taky v tomhle počasí vycházel ven? Sedly jsme si úplně dozadu, Blake k oknu a znovu jsme si propletly naše ruce. Celou cestu jsme se na sebe jen culily. Kapky z promočených vlasů nám stékaly po tvářích, oblečení se nám lepilo na těla, ale oběma nám to bylo jedno. Poblíž mého bytu jsme vystoupily a skočily do obchodu pro nějaké jídlo. S plnou taškou jsme přeběhly do našeho domu a zapadly do výtahu. Blake ani chvíli neváhala a znovu mě políbila. Vlastně jsme se líbali celou cestu nahoru. Pak jsme vyšli na chodbu a vstoupily do našeho bytu.
