Snažila jsem se jí rukou nahmatat na druhé polovině postele, ale vše, co jsem objevila, byla jen prázdná matrace. Zmateně jsem zvedla hlavu, promnula si oči a rozhlédla se po pokoji. Nikde nikdo. Rychle jsem se vymrštila do sedu a seskočila z postele. Jakmile jsem ale otevřela dveře od svého pokoje, zaslechla jsem její smích vycházející z kuchyně. Tiše jsem došla až ke dveřím, kde jsem se opřela o futra a mlčky ji z dálky sledovala. Povídala si s Liv a společně se snažily ukuchtit nějaké lívance. Nechtěla jsem je hned vyrušit a navíc mě zajímalo, co zrovna ony dvě probíraly.
,,-spala si ale v jejím pokoji, takže to musí něco znamenat ne? A předpokládám, že dnešní noc taky nestrávíš na naší pohovce." Ušklíbla se Liv a založila si panovačně ruce na hrudi. Věděla, že má pravdu a bavilo ji sledovat lidi, jak jí to postupně přiznávají.
,,Jasně, že ano. Ale nechci to zase moc uspěchat. Hrozně jsem ji ublížila a jsem si toho vědoma. Sama nevím, jestli to může být mezi námi jako dřív. Jestli to ona vážně chce." Blake se opřela zády ke mně o linku, přičemž jí má zapínací mikina sjela z jednoho ramene o něco níž, a odhalila tak kus její dokonale opálené kůže.
,,Myslíš, že kdyby to nechtěla, že by se za tebou dnes ráno tak řítila? Věř mi, že od smrti její mámy jsem ji neviděla tak vyděšenou. Jsem si téměř jistá, že tě pořád šíleně miluje. Nebudu ti říkat, co máš dělat, ale rozhodně byste si o tom měly promluvit. Alex si zaslouží být šťastná a co jsem tak vypozorovala, tak šťastná je jen s tebou. Nechci ale, aby to zase dopadlo špatně, takže pokud to s ní teď už nemyslíš vážně, tak radši nic ani nezačínej. Prosím tě, jako její nejlepší kamarádka, někdo, kdo ji miluje jako vlastní sestru, a i jako tvá možná budoucí švagrová." Při posledních slovech se Liv roztomile pousměje. Všimla jsem si, jak Blake na vteřinu sklopila hlavu k zemi a zhluboka se nadechla.
,,To, co jsem provedla Alex s ní nemělo co dělat. Musíš mi věřit, že jsem si vážně přála s ní být už napořád. Pořád si to přeju. Jen to není tak jednoduché. Můžu ti ale odpřísáhnout, že ji vážně moc miluju a udělám vše, co bude v mých silách, abych už ji neublížila. Máš ale pravdu, promluvím si s ní." V jejím hlase byla znít čistá upřímnost, díky čemuž se mé rty bez optání roztáhly do širokého úsměvu. Liv na ni chvíli hleděla se zamyšleným pohledem a nakonec ji, naprosto nečekaně, objala. Blake byla stejně překvapená, jako já, protože nejdříve stála jako přikovaná na místě. Jakmile ji ale došlo, co Liv dělá, obtočila její ruce kolem ní a taky ji objala. Když ale Liv otevřela oči, konečně si mě všimla, což narušilo můj šmírácký plán.
,,Kdopak se nám to probudil?" Ušklíbla se a vrátila se k lívancům, které už se i možná připalovaly. Blake se hned prudce otočila čelem ke mně a jakmile její oči spatřily mou tvář, zase se ze široka usmála tím nejsladčím způsobem. Chtěla jsem jít hned k ní a konečně ji políbit, ale po tomhle rozhovoru, co vedla s Liv, jsem nevěděla, jestli bych neměla trochu přibrzdit. Proto jsem se jen posadila naproti ní na barovou židličku a věnovala ji taky jeden z mých úsměvů.
,,Kávu?" Mrkla na mě, přičemž jsem si všimla toho letmého pohledu, který věnovala mým rtům.
,,Ano, prosím." Přikývla jsem. Začala tak připravovat kávu a já si ji mohla zatím mlčky prohlížet. Po ránu byla vždy nejkrásnější. Nejlépe ještě, když se akorát probudila. Vlasy měla vždy roztomile rozcuchané, rty sladce narůžověle a tváře mírně baculatější, což byla ta nejroztomilejší věc na planetě. Vždy, když otevřela poprvé oči a pohlédla na mě, se naprosto dokonale usmála. Přísahám, že bych mohla už po zbytek života koukat jen na tenhle úsměv.
I teď měla rozcuchané vlasy, které jí neposedně dopadaly pod ramena, i rty měla perfektně narůžovělé, ale po dnešním ranním incidentu je doplňovala menší jizvička. Pod okem měla fialovou modřinku a když se natahovala pro hrnek a rukáv mikiny ji na chvíli spadl níže, měla na zápěstí obtisk stisku ruky a ještě pár dalších modřinek. Jednu měla i na stehně, jelikož byla stále jen v mém triku a mikině, takže na ní bylo dost dobře vidět. Trápilo mě, že ji to ten hajzl udělal. Že si vůbec dovolil na ni vztáhnout ruku. A zase se mi začala vařit krev v žílách. Měla jsem chuť ho jít zabít. Blake si mého pohledu zabodnutého do její modřiny na stehně všimla. Spolu s kávou obešla linku a sedla si vedle mě, přičemž přede mě postavila mou kávu.
,,Děkuju." Pousmála jsem se. ,,Spalo se ti dobře?" Hlesla jsem o něco tišeji, přičemž jsem se rukou jemně dotkla jejího neposkvrněného stehna a na chvíli ji tam nechala jen tak položenou.
,,Ano, ale probudila jsem se docela brzo a pak už jsem nemohla usnout. Nechtěla jsem tě ale nijak vzbudit, takže jsem si šla udělat snídani. Pokazila si překvapení. Chtěla jsem ti ji donést až do postele." Vyplázla na mě jazyk a pak se zasmála. Byla jsem ráda, že ji dnešní ráno natolik nepoznamenalo a že byla zase veselá a silná, tak, jak si ji pamatuju.
,,Měla si mě vzbudit. Lekla jsem se, když si tam nebyla." Přiznala jsem a sklopila svůj pohled na mou ruku ležící na její horké kůži. Opatrně jsem pohnula prsty a nepatrně ji tak pohladila.
,,Ty víš, že co se týče tebe, tak nejsem ten typ, co by se ráno vypařil a ani ti neudělal snídani." Uchechtla se a rukou jemně uchopila mou čelist. Pár vteřin na mě jen hleděla, s úsměvem si mě prohlížela. Pak si mě ale přitáhla blíže k sobě a krátce mě políbila. Periferně jsem si všimla Liv, která se nad námi ušklíbla, ale dál jsem ji ignorovala. ,,Dodělám ti tvoje lívance, dobře?" Ruku měla stále položenou na mé tváři, přičemž mi zastrčila pár pramenů vlasů za ucho. Nakonec se zvedla, vzala si dva talíře a začala nám připravovat snídani. Opřela jsem se loktem o pult přede mnou a rukou jsem si podepřela bradu. Upřeně jsem ji sledovala a nemohla jsem se přestat usmívat. Tak dlouho jsem kvůli ní brečela, cítila se prázdná a nevěděla, jestli vůbec někdy ještě budu šťastná. A teď tady sedím, pozoruju jak mi dělá snídani a nejradši bych tenhle moment zastavila a už v něm navždy zůstala.
Doufám, že jste si užili víkend:))
Btw pardon, že jsem dvakrát po sobě nevydávala, ale byla jsem o víkendu mimo signál...
