Jen strach a sobectví

Kapitola 55 - Zmijozelská věž

„Famare Draco Malfoy," švihl primus hůlkou, když se zastavili před chrličem.

„Myslíš, že tam Snape bude i takhle pozdě?" pronesla pochybovačně Ava.

Draco se ani nestihl nadechnout k odpovědi, a chrlič ukročil stranou. Po své sestře tedy pouze střelil ‚já jsem to říkal' pohledem a vybídl ji, aby šla první. Ava zakoulela očima a mlčky vystoupala až k ředitelně.

„Dobrý večer," pronesli svorně, když vstoupili dovnitř.

„Co konkrétně je tak důležité, že nemůže počkat do rána?" zavrčel podrážděně Snape a propálil je pohledem.

Zatímco Ava nasucho polkla, Draco vyhrkl: „Našli jsme je!"

Lektvarista se zarazil: „Prosím?"

„Našli jsme Nebelvíry, jsou v Komnatě nejvyšší potřeby. Nejdřív jsme v jejich společenské místnosti našli papíry a plány, které na to ukazovaly, ale Ava si nebyla jistá, jestli to tam nenechali schválně. Pak ale Parkinsonová se Zabinim chytili jednoho druháka, který se rozhodl vyplížit se do kuchyně pro něco k jídlu. Použil jsem na něho nitrozpyt. Jsou v Komnatě."

V ředitelně na pár okamžiků zavládlo ticho. Ava napjatě čekala, co z ředitele vypadne, a Draco se snažil po svém rychlém monologu popadnout dech.

„Musím uznat," protáhl Snape, „že jsem... ohromen. Nepředpokládal jsem, že Dracovu teorii potvrdíte ještě dnes."

‚To my také ne,' projelo Avě hlavou, nahlas však neřekla ani půl slova. Snapea jejich oznámení pravděpodobně potěšilo, jelikož se jí zdál v mnohem lepším rozpoložení, než když přišli.

I přesto se Draco vedle ní nervózně ošil, když se na něj lektvarista zadíval: „Je snad ještě něco, co byste mi chtěli sdělit?"

„No," protáhl, „měli bychom dotaz. Když jsou teď Nebelvíři nahoře a jejich věž je prázdná... Napadlo nás, že bychom si ji zabrali pro sebe."

„A co s tím mám dělat já?" pozvedl lektvarista obočí.

„Mysleli jsme, že bychom se měli nejdřív zeptat, když jsi ředitel."

„Mám na práci důležitější věci než rozdělení ložnic."

„Takže to znamená, že si tu věž můžeme zabrat?" pronesl s nadějí Draco.

„Dokud plníte svoje povinnosti, je mi naprosto lhostejné, zda spíte ve sklepení, v Nebelvírské věži nebo na střeše. A teď zmizte."

...

„Domove, sladký domove!" rozhodil Blaise rukama a předvedl jakousi piruetku.

„Domov, sladký domov to bude, až se zbavíme té ohavné červené," prohlásila kriticky Pansy. „Také je potřeba vyměnit nábytek, tenhle musí pamatovat snad i Godrika Nebelvíra. A ten prošoupaný koberec! Kde jsou skřítci?"

„Stěhují nám kufry," odvětila Ava a protáhla se kolem prefektky. „A další část předělává ložnice."

Tomu, co Pansy odpověděla, se Ava pro dobro všech rozhodla nevěnovat pozornost. Parkinsonová už zase začínala být nesnesitelná.

„Jak si rozdělíme ložnice?" ozvala se nadšeně Daphne. „Ze všech je tak krásný výhled!"

„Mně je to fuk, hlavně, ať se do ní dostanu," ušklíbl se Zabini.

Parkinsonová vykouzlila cukrkandlový úsměv: „Copak, ty se nechceš jít klouzat?"

„Hele, víš co mi můžeš, že ano?"