Moje vina

Kapitola dvacátá třetí

Ahoj vítejte u nové kapitoly! Až si jí přečtete nezapomeňte komentovat a hlasovat! Taky vám chci poděkovat za 300 přečtení!

Mějte se hezky

A trochu opožděněji Šťastný Nový rok!

Týna

To, že si Steve vzpomněl jsem hned pár lidem ohlásila – jako například Tie. Ležela jsem na posteli a před sebou měla položený starý notebook, který se zapouštěl do peřiny.

„To musí být důležitý, když mě nepřestáváš spamovat," Tia mi konečně zvedla hovor.

„Tak sorry – ale máš pravdu je," zubila jsem se. Chvíli jsem jí nechala napínat a pak jsem vyhrkla, „Steve si vzpomněl!" když jsem u ní předtím přespávala nezapomněla jsem zmínit ani jeho totální amnézii.

„Kecáš!" Tia vypadala, že jsem si tu novinku právě vycucala z prstu. Když viděla, že nic neříkám, tak jí to došlo. „Počkat to není vtip?"

„Ježiš ne, Tio," zasmála jsem se.

„Tak v tom případě gratuluju! Musíš být nadšená!" Tia se usmála.

„To jsem a hrozně. A zítra ho konečně pouští z nemocnice," pokračovala jsem v dobrých zprávách.

„A hádám, že to nebyla tvoje vina," poznamenala.

„Ne, nebyla," řekla jsem lehce rozpačitě. „Jo a mám pro tebe další novinu,"

„Páni, to je nějak hodně zpráv najednou. Doufám, že tahle bude taky dobrá,"

„Věděla si, že Beth a Steve spolu chodili?" vybalila jsem to na ní.

„Cože?" vyhrkla Tia a začala kašlat. Vstala, takže jsem neměla šanci vidět co vlastně dělá. Jen jsem slyšela kašlání, které nakonec utichlo. Trochu mě to vyděsilo.

„Dobrý, Tio?" optala jsem se.

Po chvíli se vrátila zpátky se sklenicí vody. „Jo už dobrý. Málem jsem se z toho udusila žvejkou," vysvětlila mi, celá rudá v obličeji. „To je neskutečný, jak se to všechno propojuje. Oni spolu chodí a pak se my dvě potkáme,"

„To jo," přisvědčila jsem a na chvíli se odmlčela, „A jak se vlastně máš?" začala jsem si pramen vlasů namotávat na prst.

„Jo, jde to," odpověděla stručně, „New York je sice hlučnej, ale alespoň na mě neřve otec," uchechtla se, „Máma si během mého pobytu v Ceetonu našla novýho přítele. Bála jsem se, že to bude něco hroznýho jako Tabitha – jen muž – ale zdá se být v pohodě,"

„To je dobře," pousmála jsem se na ní přes kameru.

„Musíš být natěšená viď," řekla. Jen jsem se uculila.

„Ani nevíš, jak moc chci, aby už byl zítřek půl druhý," v ten čas mi končila škola.

„Tak hlavně nikoho nezfackuj, abys nebyla po škole a jen si to neprodloužila," připomněla mi.

„Ha, ha už tu nemám koho fackovat, tak se neboj," pronesla jsem se sarkasmem v hlase. S Tiou jsme si pak ještě dlouho povídaly.

•••

I když jsem včera šla spát pozdě, tak na zazvonění budíku jsem skoro ihned vystřelila z postele. Ráno jsem všechno dělala bleskově, jako bych doufala, že čas začne utíkat o něco rychleji. Ve škole jsem proto byla výjimečně brzy. Ani Jake ještě nepřišel.

Abych si ukrátila čas začala jsem si kreslit do mého školního skicáku a neustále kontrolovala hodiny visící na stěně za katedrou. Musela jsem vypadat jako pes, který nedočkavě čeká na páníčka, až se vrátí domů. Skoro jsem nezaregistrovala Jakea, který si zrovna přisednul do lavice.