Vůbec můj život nebyl takový jaký bych chtěla mít, obklopená debili idiotami kretény proto jsem si rozhodla to ukončit. I když jsem byla dost zničená mým životem pořád jsem měla dost sil si do sebe píchnout poslední dávku heroinu do žíly. Zavřela jsem oči lehla do postele a nechala do mého těla proudit herák nikdy jsem tolik netoužila umřít tak jako zrovna dneska večer. Nic mě už nebolí věřím že tohle je jediná cesta jak být šťastná. Nevnímám svět okolo ale slyším kroky po schody to je všechno co slyším pak bez starostně umírám ale vypadá to jakoby usínala spokojeně.
Kroky po schodech patřily Kurta který, přišel za mnou do pokoje poslední dobou jsem se cítila jako ona sám nešťastný svým životem , on byl vždycky moje útěcha jeho písně byli pro mě jako drogou ale lék proti bolesti milovala jsem ho .
Na duchy jsem nikdy nevěřila ale když jsem byla skoro mrtvá tušila jsem že se mnou je že mě on samotnou nenechá umřít, protože on byl vždycky se mnou když tu jiný pro mě nikdo nebyl.
Je to sen nebo jsem v nebi všímám se že žiju nebo jsem taky duch z nějakého důvodu jsem ve Seattle central parku ale všude nejsou lidi jenom já, najednou si říkám proč tu jsem a pak jsem to začala chápat, to Kurt mě jsem dostal sice jsem byla mrtvá ale šťastná.
