Řekni Mi Že Mě Miluješ

-10-

Uslyšela zvonek a na nic nečekala. Seběhla jsem schody a šla otevřít dveře. Za něma stála Evelyn, při čemž v ruce svírala poměrně velkou tašku. Bez povolení vešla dovnitř a já za ní. Došli jsme ke mě do pokoje, kde jsem si sedla na postel a pozorovala moji kamarádku.

" Víš, že tady budeš spát jednu noc?" Řekla jsem a uchechtla jsem se. Přehrabovala se ve své tašce už dobrých deset minut.

" Ano, to vím ale věci, co potřebuju na spaní tam zabírají minimum místa" řekla a podívala se na mě. Já se ale furt jen smála jejím výrazům, které dělala. Jenže jí to asi přestalo bavit a tak po mě mrskla polštář, který se nacházel vedle ní. Jak se tam objevil bude celosvětová záhada. To jsem si ale nenechala líbit a hodila po ní taky jeden. Ten ji přesně trefil do obličeje, no a teď si asi umíte představit, jak to dopadlo.

" Tady máš, a né že mi to celý vypotřebuješ!" Podala mi menší tubu, na které bylo napsáno 'pleťová maska'. Já tyhle věci úplně miluju, proto jsem ji pevně stiskla a začala běžet do koupelny. Ihned jsem slyšela hlasité kroky, které bezpochyby patřily Evelyn. Jakmile došla ke mě, podala jsem ji čelenku a začly jsme si patlat černou slizovitou věc na obličej.

------

Odbila půlnoc a já s Evelyn seděla na posteli. Navzájem jsme si dělali nehty, a byla právě řada na mě. Její nehty jsem pouze lakovala bílím lakem. Při tom jsme probírali vše, co se mi v poslední době stalo. Řekla jsem jí úplně vše. Byl to krásný pocit, to ze sebe dostat.

" Od teď už nebudu řešit žádný kluky" řekla jsem odhodlaně a podívala se na ní. Ta se jen zasmála.
" Uvidíme" řekla a podívala se na svoje nehty. Usmála se a očividně byla spokojená. V tu mi zabrněl telefon. Vstala jsem a přešla k němu. Když jsem viděla, co je na obrazovce, chtěla jsem telefon vyhodit z okna.

Dylan: jsem před tvým domem. Přijď, prosím

Co teď? Přešla jsem opět k Evelyn a přemýšlela, co ji řeknu.

" Jdu si udělat pití" řekla jsem a v duchu doufala že tomu uvěří.
" Jasně" usmála se. Já taky a vyšla z pokoje. Sešla jsem v tichosti schody a zastavila se před dveřmi. Mám tam opravdu jít? Co když se ještě více pohádáme? Myslím si, že vztah co teď máme není tak hrozný, ne?

Stála jsem a přemýšlela. Pak jsem ale vzala za kliku a vyšla ven. Sešla jsem tři malé schody a ocitla se vedle něho. Jeho vůni jsem cítila už na kilometry daleko. Na tváři měl lehký úsměv, který mě taky donutil usmát. Ani nevím proč. Ale v zápětí jsem si vzpomněla, proč tady je. Máme si vyřešit to, co zůstalo nevyřešené.

" Brynn, měl jsem tenhle proslov nacvičený, ale teď jsem ho úplně zapomněl" řekl a uchechtl se. Já taky, protože tohle je prostě on. Přešel o krok ke mě. Přiblížil se k mému obličeji. Neposedný pramínek vlasů mi dal za ucho. Mojí bradu si chytil mezi ukazováčkem a palcem. Zvedl mi tím hlavu, takže jsem krásně viděla do jeho očí. Ty jeho oči. Jsou jako z mramoru vytesané. Jenom jsem na něj koukala. To mi úplně stačilo. On, mi úplně stačil ke štěstí. Ale já jsem si to neuvědomovala. Myslela jsem si, že je to jen kluk, který nemá žádné city. Ale když se mu dostanete pod kůži, a to že je hodně těžké, poznáte že je to hrozně milej kluk.

Koukali jsme si na rty a oba věděli, co ten druhý chce. Nic jiného jsem teď nechtěla. Jenom jeho. Udělal krok ke mě, aby jsme si byli ještě blíž než jsme byli. Dal mi pramínek vlasů za ucho, jak už je u mě zvykem. Na nic nečekal a vrhnul se na moje rty. Ihned jsem začala spolupracovat, a nemůžu si stěžovat. Tohle jsem chtěla udělat už dlouho. Chytl mě za boky a já mu dala ruce za hlavu. Potom jsem si začala hrát s jeho kudrnatými vlasy. Přitiskl mě za zeď baráku. Snad to uvnitř nebylo slyšet. Užívala jsem si tuhle chvíli a nechtěla, aby někdy skončila. V jeho blízkosti se cítím tak, jak bych se cítit chtěla.

Odtrhli jsme se od sebe protože už nám obou došel vzduch. I když jsem nechtěla, musela jsem.

" Už bych měla jít dovnitř. Je u mě Evelyn" řekla jsem a obajala ho. Nejraději bych se ho už nikdy nepustila.

" Tak běž" usmál se a věnoval mi letmou pusu do vlasů. S tímto krásným pocitem jsem vešla zase do domu, kde naštěstí nikdo nečekal. Oddechla jsem si že to Evelyn nepřišlo divné a vyšla jsem schody do pokoje. Tam jsem vstoupila opravdu potichu, kdyby náhodou. V pokoji byla tma a Evelyn si spokojeně oddychovala na mé posteli. Usmála jsem se nad tím a přikryla ji peřinou. Já jsem si lehla na matraci která byla určena pro ní. Uvelebila jsem se a mé myšlenky přesunula na Dylana.

------

Čauky! Tenhle příběh má své první kulatiny! Desátá kapitola je tady a mě se zdá, jako kdyby jsem zrovna vydala tu první. Ještě zatím žádné velké úspěchy s touto knížkou nemáme, ale myslím že za chvíli sem budu psát jak moc děkuju<3

Ve zkratce, chci poděkovat každému z vás za jakoukoliv podporu, kterou mi dáváte. Stačí mi i jedno přečtení a hned mi to zlepší celý den. Děkuju moc moc moooc!<3

ps: omlouvám se za gramatické chyby

Vase helcus!