Čestný muž (SNARRY)

4.kapitola- část pátá

"Myslím, že budu zvracet." Harry přecházel sem a tam v předsálí, který vedl do soudní síně. „Proč to trvá tak dlouho?„

„Harry, mohl by ses prosím posadit, než prochodíš do koberce díru?" Severus vzhlédl ke svému manželovi, který rozčileně přecházel sem a tam. „Brzy tě zavolají, musíš se přestat tolik rozčilovat."

"Sev má pravdu Harry." Draco seděl vedle černě oděného muže a nevšímal si pohledu, který po něm vrhl při použití přezdívky. „Tím, že se takhle rozrušuješ, ničemu nepomáháš."

„Já vím." Harry si povzdechl, prohrábl si vlasy a udělal je ještě nepořádnější, než byly na začátku. Vypadal bledší než za poslední dobu a Severus věděl, že předchozí noci toho moc nenaspal. Bál se jak o manželovo blaho, tak o to, co přinese následující den.

Byl třetí den procesu a Harry i Draco byli povoláni, aby podali svědectví. Harry byl celé dopoledne bez sebe, od té doby, co příběh vyšel v Denním věštci, měl opravdu jen velmi málo klidu. Věděl, že se to musí udělat, ale nedokázal zastavit pocit devastace, který ho zasáhl, když si uvědomil, že celý kouzelnický svět bude vědět všechno, co se mu stalo.

Draco vstal, položil Harrymu ruce na ramena a lehce sklonil hlavu, aby se mu podíval do očí. „Musíš se párkrát zhluboka nadechnout." Řekl Draco jemně a Harry přikývl, soustředil se na Dracův klidný a jemný hlas. „Půjdeš tam a řekneš pravdu, řekneš jim, co se stalo a co ti ty parchanti udělali. Vím, že je to těžké a vím, že je to ta poslední věc na světě, kterou bys chtěl udělat, ale Severus a já tam budeme s tebou. Stejně tak Ron a Hermiona, soustřeď se na ně, kdybys cítil, že to nezvládáš."

Severus byl vděčný, že je Draco s nimi. Dělal, co mohl, aby Harryho uklidnil, ale věděl, že v tomto případě je blonďák mnohem schopnější než on. Harry Dracovi bezvýhradně důvěřoval od doby, kdy ho Draco zachránil a přivedl zpět k lidem, které miloval. Severus si ještě pamatoval pohled na Harryho, jak se k němu zoufale tiskne v nemocničním křídle. Draco ho konejšil a uklidňoval, když Severusovi na zlomeném muži nezáleželo.

„Nezapomeň." Řekl Draco pevně, ale jemně. "Nejsi ten koho budou soudit. Jsi tu jen proto, abys soudu předložil fakta. Za hodinu bude po všem a ty se to můžeš začít snažit hodit za hlavu. Máš se na co těšit, soustřeď se na nadcházející dny a nech se utěšit tím, že Rosier a jeho kumpáni se mohou těšit jen na chladnou celu v Azkabanu.„

Harry s lehkým úsměvem přikývl. „Máš pravdu. Vím, že máš pravdu. Já jen... pomyšlení, že si tím vším budu muset znovu projít, že to budu muset říct nahlas skupině lidí..."

„Já vím." Řekl Draco upřímně. "A neumím si představit, jak se musíš cítit, ale všichni jsme tu pro tebe. Milujeme tě a ty v tom nejsi sám.„

Harry se zhluboka nadechl a zdálo se, že se vzpamatoval, narovnal ramena a zjevně ho přepadl pocit odhodlání. Stalo se to právě včas, v příštím okamžiku se otevřely dveře a laskavě vyhlížející úředník přistoupil k nim a řekl. „Pane Pottere, pane Malfoyi, už na vás čekají. Profesore Snape, můžete se posadit nalevo od svědecké lavice."

Severus krátce kývl na muže, pak obrátil pozornost k Harrymu a tiše řekl. „Zvládneš to. Budu tam celou dobu."

Harry přikývl, čelist měl pevně sevřenou, a když byli tři muži vyvedeni do soudní síně, Severus věděl, že Harry nezaváhá. Draco a Harry byli odvedeni na lavici svědků a Draco se posadil, zatímco Harry zůstal stát. Sám Severus se posadil, přejel očima po tribuně, našel Rona a Hermionu a krátce jim kývl.

Předsedkyně starostolce, žena, kterou Severus poznal jako bývalou havraspárku, se kterou chodil do školy, Deanta Furlongová, naznačila, aby soudní síň utichla, a počkala, až se tak stane. Podívala se na papíry před sebou, pak si položila brýle na kořen nosu a podívala se na Harryho.