Wife Swap (ff Louis Tomlinson) POMALÉ UPDATES

První den-Christine

Ani jsem si nevšimla přítomnosti kamer, ale musela jsem se jim vyzpovídat. Byli to prostě kamery různě dané po domě a nikdo je neovládal. Pořád natáčeli.

"Páni, je to změna. Budu dělat dva týdny matku někomu, kdo mi asi nenávidí. Je to tu o dost jiné než u mě. Víte? Oni mají rodinu a já zase skype." Nadechla jsem se zahnala slzy. Nedokážu je zadržovat věčně. Žijí můj sen, i když se jim narodily děti moc brzy, chtěla bych jejich život. Opět jsem se posadila a nadále zírala na svůj mobil a počítala hodiny a minuty než se Louiho letadlo dotkne země. Nevnímala jsem čas, ale stále jsem měla oči na mobilu nebo bulváru. Asi je to naposled, co to sleduji, pro příštích čtrnáct dní. Právě nastupují do letadla a je tam s nimi krátký živý rozhovor.

"Louise, prý máte jinou přítelkyni, kdo jí je?" Tak ten to neřekne, ale i tak jsem nastražila uši a sedla si pod obrazovku.

"No... vlastně mám manželku, jsou s El dobré kamarádky, ale i tak jsem šťastný, že už může bejt moje žena i oficiálně. Za pár týdnů bychom chtěli podat prohlášení, takže zatím pššššt." Musela jsem se zasmát. Zase to je můj roztomilý Louíček. Najednou jsem uslyšela klíče v zámku. Postavila jsem se a otřela své slzy. Dovnitř vběhl malý klučina s hnědými vlásky na krátko ostříhanými a fotbalovým míčem v rukou.

"Ahoj, jsem Ben." Zašvitořil a skočil mi do náruče. Stiskla jsem ho. Je malej a roztomilej jako červík.

"Já jsem Christine." Zašeptala jsem k němu. Jen kývnul a dál se na mě přišpendlil. Do domu vstoupily dvě dívky. Obě vypadaly podobně. Obě měly rudé vlasy, modré oči a šťastný úsměv. Mladší, Broke, si nesla knížku a tašku z nějakého sportu. Starší, Amy, si nesla pouze mobil, do kterého stále koukala.

"Ahoj, jsem Christine, ale říkejte mi, jak chcete." Obě kývly a Broke něco hledala v tašce. Amy zuřivě mlátila prsty do obrazovky a nevnímala okolní svět.

"Já jsem Broke. To je Amy, myslím, že spamuje jejího idola, takže ti asi nic nepoví. Tohle je pro tebe. Bude se ti to hodit." Převzala jsem si tu krabičku a naznačila díky. V kapse mi furt vibroval mobil a já věděla, že to chci vidět, ale nemohla jsem.

"Amy? Mohla bych se zeptat, co se děje ve světě. Mám, doslova, Bena na krku." Trochu jsem se na ní usmála. Zvedla hlavu a taky se na mě podívala. Trochu se usmála.

"Tak asi ahoj, jsem Amy. Víš můj oblíbenej zpěvák právě přidal tweet: Miluju tě, Tiny. A já ho chci mít followlého, jako aby mi dal follow, a teď bude osm hodin na mobilu." Asi jsem roztekla.

"Vlastně na něm bude dvanáct hodin." Upřesnila jsem jí. Její výraz byl šokovaný, ale byla překvapená mile, velmi mile. Právě sem vstoupil Damien. Držel v rukou puget. Byl pro mě. To bylo velmi milé.

"Jsem Christine, ale ruku vám nepodám." Začala jsem jako první. Damien se trochu usmál a kytku podal Benovi, aby jí podržel.

"Jsem Damien, můžeme si přeci tykat, ne?"

"Budu ráda. Já asi někam posadím Bena, pro jistotu." Poukázala jsem na klimbající hlavičku malého andílka. Damien se usmál a ještě odešel do auta, jak jsem viděla. Přešla jsem s Benem do obýváku na gauč, aby si mohl i případně lehnout. Měl na sobě tričko připomínající dres Chelsea. Louis má doma takový dres a pokud jde fotbal, tak si vezme ty kraťasy a mě nechává triko. Sedneme si k televizi a sledujeme ho.

"Amy?" Trochu nejistě jsem na ní zavolala, když nevnímala mé zběsilé mávání rukou před obličejem. Zasekla se v pohybu a těžce zvedla hlavu od mobilu.

"Ano, Christine? Můžu ti říkat Christy?"

"Můžeš a jak se jmenuješ na Twitteru? Ráda bych si tě followla." Její ústa se překvapením otevřela do o.

"Jsem tam jako @........ Ty máš Twitter?" Vyndala jsem mobil ze zadní kapsy a rozklikla Twitter. Nejdřív jsem se rozhodla odpovědět Louimu. Napsala jsem nový tweet: Love this guy, fever forever. (+fotka nahoře) Tu fotku mi dala Louisova mamka a já tak můžu psát, jak moc ho miluju na Twitteru jako on. Pak jsem klikla na vyhledat a najela na Amyin profil. Panebože, ona tam má jméno Amy Tommo Brooks. Jsem v kelu. Rozhodně. Právě tu žárlím na třináctiletou holku? Už jsem na dně. Klikla jsem na follow.

"Christine Bradliová? Zajímavý jméno."

"Jo, ještě jsem si ho nezměnila."

"Ty se tak už nejmenuješ?" Přidala se Broke, která si přinesla ke stolu počítač a hromadu papírů. Zavrtěla jsem hlavou.

"Ne, ale L-Will, můj muž, souhlasil, že chvíli budu používat své příjmení za svobodna. Alespoň dokud nebudeme mít děti..." Obě kývly. Ale jsou to holky a Broke se už učení asi nechtěla věnovat.

"Vy nemáte děti? Máma se tam asi ukouše nudou."

"Věř mi, že Will a jeho přátelé jsou horší než děti. Jednou jsme jeli na dovolenou na jachtě... a kluci nedotankovali. Mysleli si, že alkohol, který byl na palubě, půjde využít jako palivo a nezeptali se nás, holek. My by jim řekli, že než do nádrže nalijí alkohol, mohli by vyzkoušet ty kanystry paliva, co jsme tam musely táhnout." Obě se začali smát a od kuchyňské linky jsem slyšela i Damiena. Ano, takových historek je mraky. Najednou Amy vyjekla. Ano, stalo se to, co jsem chtěla, aby se stalo. Dalo by se říct, že Louis stalkuje můj profil a musel pochopit, že jsem jí dala follow. Sleduju totiž jenom jeho fanynky a pár přátel ze školy a střední.

"On-on mi dal follow. Jsem happy, můžu tu teď s váma být i duchem přítomná." Pyšně se na sebe usmála Amy a vypnula mobil. Asi jsem to pochopila. Ona chtěl, aby si jí všimnul, ale když se to stane, nebude chtít víc a bude si skromně užívat tohoto. Možná je posedla, ale není šílená. Jestli se s ním setká, bude zase normální. Doufám.

"Co budeme dělat?" Zeptala jsem se všech okolo a mobil si vypnula, abych mohla normálně fungovat. Abych nesledovala jeho Twitter a nic jinýho nedělala.

"Napadlo nás, že si uděláme společný den. Pro nás by se dalo říct seznamovací, ale jinak běžně jednou za čas jedeme se pobavit do Londýna, takže... Asi jedem." Zavelel Damien a všichni se rozeběhli do asi svých pokojů. Došla jsem taky do svého pokoje a převlékla se (http://img.blesk.cz/img/1/gallery/1846114_moda-trendy-eva-longoria-hvezdny-styl-inspirace-outfit-model.jpg co na sobě měla).

Po dvou hodinách, přesněji hodině a 22 minutách dle google maps, parkujeme v Minories Car Park skoro u Toweru. Je to dost plný, ale naštěstí jsme našli místo. Byla to sranda. Jeli jsme a zpívali a já neslyšela kritiku, že to zpívám špatně. Bylo to... jiné. Nebylo to špatné, ale nedokážu si to představit u nás. Jsme prostě jiní a ani tohle to nezmění. Myslím tím, že Louis se Porshe nevzdá, ale asi ani nepřijme jezdit kombíkem, někdy.

....celé odpoledne jsme blbli na pouti a byli na London Eye...

Oddychla jsem si a kývla na svůj odraz. Přešla jsem do křesla a podívala se z mého prstenu do kamery. Asi začnu brečet.

"Wow. To je asi jediné, co můžu říct. Já... Je to těžký. Nevím ani proč jsem použila druhé jméno mého manžela. Nejsem si teď jistá, jestli jsem udělala dobře, když... Ani nevím, jak pokračovat. Když jsem říkala ano, byla jsem si jistá vším. Vlastně ne, ale věděla jsem, že to ano nic nesmaže. Teď je to spíš taková kontrolka, která mi říká: věděla jsi to. Je to znamení, že vím, a vždy jsem věděla, že s Louisem asi nebudeme mít normální rodinu. Ne děti hned, jak jsem si celý život plánovala. Jasně, že bych se o ně klidně starala sama, ale to nemůžu udělat jemu. Vidím to, když mluví nebo tráví čas s Tedem, naším psem. Takže ano. Tohle je něco v čem jsem si jistá, ale díky El vím, jak se cítila, když jí všichni nenáviděli. Mohla jsem mít rodinu jako oni. Užívat si života, radovat se z obyčejného gesta a ne čekat měsíc na manžela. Asi jsem to neměla dělat, ale každý vám řekne, že jsem chtěla jen vědět, o co jsem se připravila. Jsem blbá, ale pro něj to obětuju. Všechno."