Stepfather

Chapter 1

„Dobrý den. Čtyřikrát latte.“ Otočila jsem se od druhé strany baru a zahleděla se na nově příchozí. Čtveřice kluků, s kapucemi hluboce vraženými do čela. „Obyčejné?“ „Jo.“ „S sebou?“ Váhavě na sebe pohlédli. „Ne, tady.“ Rozhodl po chvíli další z nich. „Klidně se běžte posadit, přinesu vám to.“ „Můžeme zůstat tady?“ „Eh… Jistě.“ Zaraženě jsem pohlédla na toho, co udával objednávku. Společně s těmi ostatními se vyhoupl na barovou stoličku a z kapes vytáhl telefon, stejně jako ti další, plus dva z nich krabičky cigaret. „Kouří se tady?“ Kývnu a podám jim popelník. Nad hlavami zapnu odvětrávání a dál se věnuji přípravě nápojů.
„Slečno, můžeme?“ mávla na mě zákaznice. Krom ní, její společnice a těch kluků bylo pusto prázdno. Jak by ne, venku lilo jako z konve, vítr ohýbal stromy a celý Londýn se halil do pochmurné nálady. Červené autobusy byly kontrastem v šedivém prostředí. „Prosím.“ Položila jsem před každého sklenici a odběhla za ženou. Ta zaplatila a odešly. Jen co za nimi cinkl zvoneček, čtveřice si stáhla kapuce.
S povytaženým obočím jsem si je prohlédla. Někoho mi připomínali, jen jsem si je nedovedla zařadit. „Hlavně nekřič, prosím.“ Zvedl jeden z nich k mé tváři zrak. „Proč bych měla křičet?“ „Nevíš?“ přidal se další. „Asi jsem úplně tupá, ale nějak nechápu…?“ Třetí se tiše uchechtl a čtvrtý se narovnal. „One Direction.“ Představil je a hlavou naznačil úklonu.
„One Direc - “ pootevřela jsem ústa v němém údivu. „WoW!“ vydechla jsem šokovaně. Jak je to dlouho, co o nich nebylo ani vidu ani slechu? Co Zayn odešel na sólovou dráhu, šlo to s nimi z kopce. Fanoušci je podporovali a tour odehráli, ale pak… Během měsíce bylo vše pryč. Jejich vyjádření byla jako přes kopírák. „Vzhledem k situaci, která se pro nás stala neúnosnou jsme se rozhodli ukončit kariéru. Chceme se vrátit k normálnímu životu a žít tak, jako dřív. Prosíme fanoušky o schovívavost a pochopení celé věci. Milujeme vás a děkujeme za vše, co jste pro nás udělali, za vaši podporu a lásku, protože bez ní bychom se nedostali nikam. Zůstaňte takoví, jací jste byli doposud. Užívejte si svých životů a nemějte nám to za zlé…“ od tohoto vyjádření uběhl rok. Directioners žili dál, jak chtěli kluci. Stále se o nich psalo, ale nikdo vlastně doopravdy nevěděl, kde kluci jsou. Krom občasných tweetů o nich nebylo vědět.
A nyní mi sedí na baru a nevinně se usmívají. Vypadají ale dobře. Čas mimo zář reflektorů jim prospěl. Louisovi tváře přestaly být našedlé a stejně jako všichni přibral, na váze a odhadem i na svalech. Harryho vlasy jsou rapidně kratší, pořád se však stáčí do kudrlin. Niall je sladký jako vždy, modré oči se usmívají beze slov. A Liam, pokud to ještě šlo, zmužněl, vlasy má krátce zastřižené, po bokách vyholené.  
„Můžeme tě o něco poprosit?“ Jako loutka přikývnu a  čekám, co vypadne z blonďáka. „Mohla bys zamknout a stáhnout rolety?“ „Proč?“ inteligentní otázka… „Chceme si to v klidu vypít. Sice počasí je, že bys do něj psa nevyhnala  ale nestojíme o hysterické scény.“ Doplní jej hnědovlasý s modrými kukadly.
Než dojdu ke dveřím, dveře cinknou a dovnitř se hrne parta lidí. Zamotá se mi hlava. Jako vážně? „Shit.“ Zašeptá Liam a Louis bolestně odtrhne zrak ode dveří.
Zayn Malik. Zrádce a raper v jednom. No, raper… Jeho fandom narůstá každým dnem, ale Directioners na něj mají svůj názor a s každou písní co vydá se nahrne hromada kritiky a na webu jsou pak žabomyší války, kdy na jedné straně Directioners a na druhé fans Zayna. „Jdeš nám naproti?“ zasměje se za jeho zády hlas. Harry na baru sykne několik nadávek a otočí se k nim čelem. „Kluci?“ vydechne Zayn šokovaně. „Páni, co vy tady?“ „Přišli jsme na kávu.“ Uchechtne se kudrnáč a sjede jej pohledem.

„Kam jste se vypařili?“ zaostřím přes Zaynovo rameno. K pravému se mu tulí blond holka, tedy, manželka Perrie – o jejich svatbě psala snad všechny média. Fraška… - „Chyběli jsme ti, Shahide?“  otočí se k nim i Niall a sjede pohledem Naughty Boye. „Neříkej mi tak!“ To už se otáčí i Liam s Louisem. „Zníš jako malej kluk.“ Uchechtne se Liam.
Přejedu okem i další, poznávám Zaynova bratrance, jeho sestřičku a pak tu jsou i nějací dva cizí muži. Mám pocit, že jsem je zahlédla v nějakém klipu od… jak mu Niall řekl? Shahide? „Budeš tam stát, nebo nám doneseš nápojový lístek?“ „Co? Jo, jistě.“ Odlepím se od povrchu a donesu té nádheře několik desek s nápoji. Usadí se ke stolu a kluci na baru se otočí. Zayn po nich háže kradmé pohledy a celá atmosféra by se najednou dala krájet. „Nehodláte se tu rvát, že ne?“ nakloním se přes bar a otírám popel z cigaret. „Neboj.“ Usměje se Harry. Ďolíčky ve tvářích způsobí, že zrudnu jako rajče. Jeho úsměv se ještě víc protáhne a pak mrkne.