Tetování

7. kapitola

Seděl jsem v křesle a učil se ze skript. Vynechal jsem dvě přednášky, protože...jsem se nějak necítil chodit do školy. Tak jsem se učil sám, abych toho pak neměl hodně. S úsměvem jsem poděkoval, když mi babča donesla čaj a kousek koláče.

,,Kyunie, ty víš moc dobře, že jsem ráda, když tu jsi. Ale...furt přemýšlím nad tím, proč ses najednou tak rozhodl. Něco se muselo stát. Už párkrát jsem tě viděla, jak jen sedíš a koukáš do prázdna. Že furt nad něčím přemýšlíš. A nechodíš ani na přednášky. Mám o tebe starost. Jestli se něco děje, tak mi to můžeš říct." řekla babča starostlivě. S povzdechem jsem odložil skripta na stůl.

,,Já...nevím, kde mám začít. Prostě...se mi líbil jeden kluk. Nikdy jsme spolu nepromluvili. A jednou jsem šel na párty a on se se mnou začal bavit. Strašně jsme si rozuměli. Trochu jsme pili...on teda trochu víc. Tak jsem ho odvedl domů. Jenže...my se spolu pak...pomilovali. Ráno jsem šel domů a pak na doučování. Ale...on mě pak ve škole úplně ignoroval. Ani-ani se na mě nepodíval. Po-škole za mnou přišel a ptal se mě, jestli jsem neviděl nějakýho klu-ka." Rozechvěle jsem se nadechl a setřel si slzy. Babča rozevřela svou náruč. Na nic jsem nečekal. Sedl jsem si vedle ní a přitulil se k ní.

,,Sna-žil jsem se na to zapomenout, a-le ono to nejde. Já jsem byl t-ak šťastný, když-si mě všiml a že si spo-lu rozumíme. On se se m-nou ale chtěl jen vyspat. Já-jsem fakt idiot. Neměl jsem-mu věřit." mumlal jsem, zatímco si mě babča k sobě tiskla.

,,To není vůbec pravda, zlatíčko. Proč jsi mi to neřekl dřív? Musel ses strašně trápit, když sis o tom nemohl promluvit. Můžu pro tebe něco udělat?" zeptala se babča, když se ode mě kousek odtáhla. Popotáhl jsem a ukázal na balíček kapesníků, který byl na druhé straně stolu.

,,Po-dala bys mi, prosím, kapes-ník." Babča se pro něj okamžitě natáhla. Nečekal jsem, že...to se mnou až takhle zamávalo. Nikdy jsem takhle nebrečel. Vysmrkal jsem se, setřel si slzy a došel vyhodit kapesník. Vrátil jsem se zpátky a sedl si zase k babče. Pousmál jsem se, když si na můj klín vyskočila Mia a chtěla se pomazlit.

,,Hlavně dávej pozor, aby ti pak jedna z nich nesnědla koláč." řekla babča a začala mě vískat ve vlasech. Byl jsem jí za to vděčný. Věděla, že se mi těžko projevují emoce a nerad mluvím o takhle osobních tématech. 

Ani nevím, jak dlouho jsme takhle seděli. Naši chvíli ale přerušil zvonek. Překvapeně jsem se podíval na babču. Ta jen pokrčila rameny, zvedla se a šla otevřít.

,,Ahoj. Promiň, babi, že jsem sem vlítnul jak tornádo, ale nemůžu najít Kyuna. Nezvedá mi hovory, nic mi nenapsal-" Šokovaně jsem zíral na Kihyuna, který stál ve dveřích.

,,Takže ty mi nenapíšeš, nezvedneš ani jeden hovor, nejdeš do školy, nic nenapíšeš ani Minhyukovi, nejsi doma a válíš se na gauči u svý babičky s kočkou v náruči?! Víš, jak jsem se o tebe bál?! Málem jsem volal na policii! Už jsem přemýšlel nad tím, jestli jsi neskočil někde z mostu, nebo se doma nepodřezal nebo někomu neskočil pod auto! Víš, jak jsem se musel přemáhat, abych promluvil s Minhyukem?! Moc dobře víš, jak ho nesnáším! A ty si válíš šunky tady!" křičel na mě Kihyun.

,,Kiki, Kyunie...má teď prostě určitý problémy. A potřebuje se s tím srovnat." řekla něžně babča a chytila ho za rameno.

,,Jaký problémy? To kvůli Jooheonovi takhle blbneš?" zeptal se Kihyun a otočil se na mě. Povzdechl jsem si a zadíval se na Miu. 

,,Přece kvůli tomu idiotovi nebudeš zanedbávat školu. A mě tam nemůžeš nechávat samotnýho. S Minhyukem." dodal Kihyun a sedl si vedle mě.

,,Dáš si koláč?" zeptala se babča, když pohladila Kihyuna po vlasech. Ten se na ni s úsměvem podíval a přikývl. Když se ale otočil zpátky ke mně, tak se zase mračil. Pokrčil jsem rameny.

,,Nechápu, proč se tak chovám." zamumlal jsem. Kihyun se ke mně víc posunul a ukázal na mě prstem.

,,Já ti řeknu proč. Protože se furt lituješ, furt nad tím přemýšlíš a neposloucháš moje rady. Nebo aspoň pochybuju, že sis s Jooheonem promluvil. Ale neboj se. Já ti pomůžu." řekl Kihyun odhodlaně. 

,,Tak na to se asi přesuneme ke mně do pokoje." řekl jsem, položil Miu vedle sebe na gauč a zvedl se. Vzal jsem si talířek s koláčem do ruky a vydal se pryč. Slyšel jsem za sebou, jak Kihyun poděkoval babče za koláč a vydal se za mnou. Sedli jsme si na mou postel naproti sobě. 

,,Takže?" zeptal jsem se. Opravdu mě ten Kihyunův plán, jak mi pomoct, zajímal. Kihyun si strčil lžičku s kouskem koláče do pusy a kývnul hlavou.

,,Prostě...ukážeme Jooheonovi, co ztratil. Jakou udělal blbost, že se s tebou jen vyspal. A taky mu musíš ukázat, že to s tebou nic neudělalo. Že pro tebe je úplný nic." řekl. Nechápavě jsem se zamračil a nabral si kousek koláče.

,,Vadilo by ti, kdyby lidi zjistili, že chodíš s klukem?" zeptal se Kihyun. Pomalu jsem žvýkal koláč a snažil se pochopit, o co mu jde.

,,Nevadilo...rodina to stejně o mě už ví. A ostatní mi jsou jedno." řekl jsem. Kihyun přikývl, vytrhl mi z ruky talířek a i se svým ho položil na noční stolek. Nechápavě jsem ho pozoroval.

,,Lehni si." řekl, zatímco si oblékal mou mikinu, kterou vytáhl z tašky. 

,,Můžeš mi konečně vysvětlit, o co jde?" zeptal jsem se a nejistě si lehl. Kihyun si vlezl zase na postel. Narovnal mi pravou ruku a lehl si na mě. Mou pravou ruku si přehodil přes pas. Ze zadní kapsy si vytáhl mobil a podal mi ho. S pootevřenou pusou jsem na něj zíral.

,,Budeme hrát, že spolu chodíme. Zkus se tvářit tak, aby tomu ostatní věřili." řekl a položil si hlavu na můj hrudník.

,,To...jako myslíš vážně?" zeptal jsem se. Kihyun zvedl hlavu a zadíval se mi do očí s vražedným pohledem. Svou pozornost jsem radši přesměroval k mobilu, abych nás mohl vyfotit. Pokud si Kihyun usmyslel, že to udělá, tak...to prostě udělá. Pousmál jsem se a vyfotil nás. Chtěl jsem vrátit Kihyunovi mobil, ale ten jen zavrtěl hlavou.

,,Potřebujeme víc fotek." namítl a posunul se, takže teď jsem měl jeho tvář přitisknutou k té své. Protočil jsem očima, ale zase jsem se pousmál a vyfotil fotku. Najednou mě Kihyun chytil za tvář, otočil si mě k sobě a políbil mě na rty. Vytřeštil jsem oči a odtáhl se od něj.

,,Co děláš?" zeptal jsem se. 

,,Vyfotil jsi to?" zeptal se, aniž by mi odpověděl.

,,Ne. To ti nestačej tamty fotky?" zeptal jsem se. Kihyun nadzvedl jedno obočí. Udělal jsem na něj psí oči a doufal, že ho to obměkčí.

,,Jestli se tu se mnou budeš dál dohadovat, tak těch líbajících fotek bude víc." řekl s kamenným výrazem. Vydechl jsem vzduch z plic a promnul si oči.

,,Tak ale rychle. A žádný další fotky, kde se budeme líbat tam dávat nebudeme." zamumlal jsem poraženecky. Kihyun souhlasně přikývl a přiblížil se ke mně.

,,Bude to prostě pusa. Žádnej francouzák. Ale zas jako aby to nebyla pusa pětiletýho děcka. A vyfoť to několikrát. A snaž se netvářit, že tě do toho nutím. Dám tam fotky na důkaz toho, že spolu chodíme." řekl Kihyun. Souhlasně jsem přikývl a připravil si mobil na focení. Vydechl jsem vzduch z plic a přikývl. Kihyun si mě přitáhl za tvář a políbil mě. Přivřel jsem oči a několikrát klik na mobil. Nesouhlasně jsem zamručel, když Kihyun pohnul svými rty. Odtáhl jsem se od něj na takovou vzdálenost, kterou mi dovolil.

,,Říkal jsi jen pusa. Žádný francouzák." řekl jsem. Kihyun se kousek ode mě odtáhl a zadíval se mi do očí.

,,Jestli nepřestaneš, tak to bude i s jazykem." zavrčel a sklonil se ke mně. Nechal jsem ho, aby mě zase políbil. Už jsem radši nic nenamítal. Moc dobře jsem si uvědomoval, že Kihyun je schopný mi dát francouzský polibek. Úlevně jsem vydechl, když se ode mě odtáhl. 

,,Nechápu, na co si stěžuješ. Líbám dobře." řekl Kihyun, když si ode mě převzal svůj mobil a překulil se vedle mě. Nic jsem mu na to radši neřekl a sedl si.

,,Tak večer to dám na Instagram. Počkej, jak Jooheon bude závidět." řekl Kihyun spokojeně. 

,,Doteď nevěřím, že jsem tě nechal to udělat." řekl jsem a natáhl se pro koláč.

,,Podej mi to taky, prosím." poprosil s úsměvem.