Řekni Mi Že Mě Miluješ

-1-

Seděla jsem v lavici a koukala na hodiny na zdi. Je to jako kdybych tady seděla roky. Ale to v hodinách matiky vždycky. Hlas učitelky už mi lezl na nervy od začátku téhle hodiny.

Zvonek zazvonil, a já si ihned začala balit věci. S úsměvem na tváři jsem vyšla ze třídy a došla ke skříňkám, které nebyly daleko. Tam si strčila věci, které jsem nepotřebovala. Pak už jsem jen přešla práh tohodle pekla a sedla si venku na lavičku.

Chvíli jsem koukala do telefonu ale pak jsem vedle sebe ucítila pohyb. Nebyl to nikdo jiný než moje milovaná Evelyn.

" Čauky, tak co? Jak jsi přežila?" Sedla si vedle mě a napodobila mojí činnost. Začala se věnovat svému telefonu. Ale jak ji znám, ona umí projíždět instagram a při tom mě i poslouchat.

" Docela v poho, ty?" Lehce jsem se usmála ale hned jsem před očima měla ty hodiny, které jsem musela přežít. Jaká to hrozná představa.

" Asi taky dobrý, ale neviděla jsem se s Bradem" smutně zvedla hlavu od obrazovky a porozhlédla se okolo sebe. Jako kdyby doufala, že ho hned uvidí. Abych vám to ujasnila, Evelyn a Brad tvoří pár. Na škole jejich jména zná snad každý, protože Brad je jeden z našich nejlepších fotbalistů. No a Evelyn je prostě krásná.

"Támhle máš toho svého prince" zasmála jsem se a ukázala na menší skupinku kluků, kde byl i on. Byla to taková ta skupinka frajírků, proto jsem ihned věděla že tam bude.

Evelyn na nic nečekala a rozeběhla se za ním. Já jsem se jen usmála a opět se vrátila k telefonu.

----

S Evelyn jsme stáli před mým domem a loučili se. Ale naše loučení trvá nejméně deset minut, a tolik minut tu i stojíme.

" Večer kamarád pořádá párty, a mám se tam objevit" řekla a já hned věděla, co po mě chce.

"Evelyn! Vždyť je pondělí!" Vyhodila jsem rukama do vzduchu. Ale ona se jen smála. Nejraději bych ji trefila čímkoliv, co by mi někdo podal.

" Nemusíme tam být dlouho" řekla za stálého smíchu. Já jsem jen složila ruce na prsa a na oko se naštvala.

" V sedm tady jsem" usmála se a otočila se. Se vzdušnou pusou odešla. Já jsem jen zašla dovnitř do domu. Asi ještě nikdo nebyl doma, proto jsem se vydala rovnou do pokoje. Tam zasedla ke stolu a začala se topit v rovnicích.

----

Zazněl zvonek a já se zvedla z postele. Celá unavená jsem sešla schody a došla ke dveřím. Ty jsem otevřela a tam stála ve své kráse Evelyn. Její oblečení se skládalo z malinké sukýnky a ještě kratšího trika. Přes rameno měla červenou kabelku, kam se jí mohl vejít maximálně tak telefon. Usmála se na mě a chytla mě za zápěstí. Pak už mě táhla ke mě do pokoje, kde jsem se posadila na postel. Ale ona na mě hodila vražedný pohled. Zvedla jsem ruce do vzduchu na náznak omluvy a přešla k ní. Ta se už hrabala u mě ve skříni.

" Hotovo!" Zajásala Evelyn a otočila mě k zrcadlu. Měla jsem na sobě tak tunu make-upu, ale docela mi to slušelo. Poděkovala jsem ji a zvedla se ze židle. Z věšáku jsem si vzala menší černou taštičku a do ní dala ty nejdůležitější věci. Kývla jsem na Evelyn na znamení, že můžeme jít. Vyšly jsme z pokoje a přes kuchyň vyšly ven. Tam už před domem stálo auto. Moc dobře ho znám, protože patří Bradovi. Evelyn s radostí nastoupila na místo spolujezdce a já na zadní sedačky. Ti dva se ihned políbili a já se jen usmála. Přeju jim to.

" Čau, můžeme?" Taky se na mě otočil a usmál se. Já kývla hlavou jako souhlas a pak se podívala z okna. Auto se dalo do pohybu, jen jsem sledovala jak se vzdalujeme od našeho baráku.

Dojeli jsme na místo. Usoudila jsem to podle obrovské vily, která byla hned před  náma. Došli jsme ke dveřím, na které Brad zaťukal. Nečekali jsme dlouho a dveře se otevřely do kořán. Za nima stál už v náladě jakýsi kluk, který se kamarádsky objal s Bradem a Evelyn. Mě jen pozdravil a uhnul na stranu. Vešli jsme do toho blázince. Silný smrad alkoholu mě trefil do nosu. Do ruky mi ihned přistál červený plastový kelímek, s průhlednou tekutinou. Jen jsem si k němu přičichla a věděla, že chutnat mi to nebude. Nechala jsem to ale být a radši následovala Evelyn. Musela jsem se tlačit mezi opilými lidmi kteří se kroutili do rytmu hudby. Tohle nikdy nebylo pro mě, proto jsem se jim snažila vyhýbat. Jenže já neschopný člověk jsem vrazila do člověka. Obsah mého kelímku se vylil na dotyčnou osobu. Ten se na mě otočil a smrtelně se na mě podíval. Vystrašeně jsem tam stála a doufala, že ho to nenaštve.

" Děláš si prdel?" Zařval a chytl mě za paži. Držel mě tak pevně, že jsem nemohla nic dělat.

" Promiň" pípla jsem a snažila se zachovat klid. Ale moc mi to nešlo. Strach v mým těle stoupal raketovou rychlostí.

-----

Ahojky! Děkuju že jsi dočetl/a až sem! Jsem tady s novým příběhem, takže se snad bude líbit! Určitě potěší jakýkoliv komentář, nebo vote<3

Ps: nahoře je Brynn

Omlouvám se za gramatické chyby!

Vase helcus!