Neočekávaná láska

Cukr pro mravence

Thorin seděl po boku Gandalfa a elfa Elronda u stolu plného jídla. Tedy jestli tomuhle někdo říkal jídlo, tak jedině elfové.
Tolik druhů salátu nikdy životě neviděl – celé stoly vypadaly jako jedna velká louka. Nedivil by se, kdyby jim naservírovali pampelišky nebo sedmikrásky. Přesto se však urputně snažil o zdvořilost, i když mu to dělalo značné potíže.
Jeho společenstvo se nesnažilo vůbec.
Vráželi ruce do mís se saláty a hlasitě dávali najevo opovržení nad elfskou stravou. Co se jich týkalo... nebyli zde všichni.
Jakmile je Lindir zavedl skrze dům k večerní tabuli, Gandaf, Elrond a Acelyn se od nich oddělili.
Zatímco se usazovali, Thorin je provázel pohledem a zvažoval, že půjde za nimi a zeptá se co se děje.
Viděl pouze z dálky, jak dívka rozhazuje rukama a dívá se na elfa, jako kdyby jej chtěla poslat pod drn. Celá ulepená od krve se na Elronda mračila jako by z vrchu, přestože byla o hodně menší.
Gandalf mezi ně zasáhl a tiše k nim promlouval. Jako vždy se pokoušel o kompromis a ani tentokrát jeho snaha neminula účinkem. Dívka po chvíli nenávistného zírání a kývla neznatelně bradou, stejně tak i Elrond. Thorin si nedokázal ani představit, jaké by mohla mít spory s elfy.
Od chvíle, kdy si pro dívku přišla čtveřice elfských strážných, uběhlo bezmála půlhodiny. Celou tu zatracenou dobu stále pozoroval místo, kde ji viděl naposledy a měl při tom pocit, že má nervy obalené ostnatým drátem.
„Děje se něco?" Zeptal se jej znenadání hnědovlasý hostitel a sledoval jeho pohled.
„Kde je?"
„Kdo?"
„Členka mojí výpravy," odsekl a sevřel příbor v prstech pevněji.
Elrond svraštil obočí a upil nápoje v kovové číši.
Uběhlých třicet dva minut jim vysvětloval a objasňoval původ zbraní, které jim elfové z Roklinky poskytli darem. Jako začátek předběžného spojenectví.
Většina z nich dostala běžné zbraně elfské výroby – lehké a dokonale vyvážené – a on s Gandalfem starší meče z dávných dob.
„Nemějte obavy, Thorine," vložil se do rozhovoru Gadnalf, jako by snad nechtěl, aby Elrond zaměřil konverzaci na dívku, „naše slečna se pouze zašla umýt a vzít na sebe čisté šaty, než se posadí k večeři."
Thorin se na něj výhružně zamračil.
„Se strážemi v patách," utrousil trpaslík a poposunul mrkev po talíři.
„Nechceme, aby se nám tu ztratila," odvětil chladně elf.
Thorin věděl, že lže. Určitě by s ní neposlal tolik stráží, kdyby za tím vším nebylo něco víc.
Chtěl se na to dál vyptávat, ale klapot bot o kamennou podlahu ho přiměl otočit se na židli.
Acelyn, obklopená osmi – u Mahala, osmi! - elfy v brněních a s rukama na mečích, k nim mířila jistým krokem královny.
V náhle čisté bledé tváři měla vepsaný chlad, vlhkem zplihlé vlasy jí nejspíš někdo zapletl do copu a obtočil kolem hlavy, jako korunu, což dodalo jejím očím jasný ohnivý lesk.
Ledový plamen – přesně tak by jí nazval, nebýt králem pod Horou. Na sobě měla dlouhé přiléhavé šaty z bledě růžové třpytivé látky, s dlouhými úzkými rukávy a bez výstřihu.
Thorinovi se úžil dech a měl pocit, že mu vnitřnosti sežehne zvláštní horko.
V ústech mu vyschlo, když upřela svůj pohled na něj. Thorin se bez přemýšlení zvedl ze židle, jako jediný.
Krev se mu vehnala do tváří, srdce rozbušilo o závod a najednou měl pocit, že zapomněl, jak se dýchá. Odsunul židli vedle něj a oněměle pokynul dívce, aby se posadila. Všichni jeho počínání sledovali se zatajeným dechem.
Napjaté ticho prořízl až její hlas.
„Odvolej ty šašky," ta protivná a drzá slova patřila Elrondovi, který se naježil jako kočka.
„Jedině v případě, že Vám nasadím železné okovy," odvětil stejně nevraživě a Thorin jen s úlekem sledoval, jak dívčina tvář zbledla ještě víc. Bez dalších okolků se posadila na jím nabízené místo a Thorin přisunul židli i s Acelyn ke stolu, načež se sám posadil.
„Nabídněte si," zkusil odvést dívčinu pozornost čaroděj a Acelyn zvedla jednu z číší s čirou vodou k nosu a párkrát začichala.
Znechuceně se ušklíbla a odložila pohár na stůl, aniž by upila jediný lok.
„Je s tou vodou něco v nepořádku?" Optal se jí tichým hlasem Thorin. Sám tu vodu pil a nic špatného z ní necítil. Jestli se je elfové chystali otrávit...
„Nic. Jen nesnáším pach elfských rukou na nádobí," Elrond při těch slovech ztuhl a otočil se k dívce. Tohle nebylo dobré. Ani v nejmenším – zvlášť když kolem Acelyn stálo osm elfských bojovníků v naleštěné zbroji připravených zaútočit.
„Povězte nám raději, jak se Vám líbí šaty, které máte na sobě," dívka zatnula zuby a Thorin by přísahal, že v jejích očích zatančil ohnivý záblesk.
„Je to ubohá náhražka originálu," prskla a Thorin se rozhodl zasáhnout, přestože se mu líbilo, jak okatě urážela elfa.
„Acelyn, chovejte se prosím k našemu hostiteli s úctou," jako vůdce jejich společnosti ho měla poslouchat.
Nikdy by ho však nenapadlo, že by svou autoritu na ní použil, a doufal, že jí tím neobrátí proti sobě.
„Jestli si myslíte, Thorine Pavézo, že Vás bude poslouchat, tak jste na omylu," sdělil mu Elrond a jemu se začínalo zajídat, že o Acelyn ví pravděpodobně mnohem víc, než on.
„Co tím naznačujete?" Ignoroval ruku, která ho chytla pod stolem. Thorin věděl, že ho Acelyn popadla za koleno a jeho srdce se rozbušilo ohlušující rychlostí. Cítil se jako pubertální trpaslík sledující nahé koupající se ženy, chycený při činu. Přísahal by, že její prsty žhnuly.
„Jen, to že byste si měl dávat pozor na to, koho si držíte ve své společnosti," odvětil prastarý elf, čímž si od mladé dívky vysloužil hrdelní zavrčení.
Thorin při tom zvuku ztuhl.
„Dost," vyštěkl Gandalf, dost povážlivě vzhledem k tomu, že se nacházel v Elrodnově domě, kde platila Elrondova pravidla, „nemůžeme si v klidu užít večeři?"
Zdálo se, že pan Elrond s čarodějem souhlasí, protože se mlčky pustil do jídla. Acelyn sňala dlaň z jeho nohy, a on na ní vrhl postranní pohled.
Dívka seděla nepřirozeně vzpřímeně a po očku sledovala své okolí, jako by vyčítávala všechny možnosti případného útěku a jaká pozice by byla nejvhodnější pro boj se zástupem elfů.
Později toho večera jim za snůškou lží, které klouzaly z Gandalfových úst s lehkostí letícího listu, Elrond poskytl informace ohledně mapy, v níž nikdo jiný nedokázal číst.
Dodal, že do pár dnů dorazí paní Galadriel na důležitou poradu, které se měl Gandalf účastnit, a do té doby si trpaslíci mohou užívat klid a pohostinství Roklinky.
Thorin byl v pokušení odmítnout, ale...
Museli nabrat síly.
Každou chvíli cítil, jak břemeno na jeho bedrech povážlivě těžkne.
A tak svolil.
Nyní zde byli druhým dnem, a porada v nedohlednu.
Naštěstí se, kromě nudných elfích všudypřítomných žalozpěvů a různých výstavních místností s exponáty, tu dala najít i trocha klidu.
Zatímco jeho společenstvo zneklidňovalo elfy tím, že se jako malí kluci koupali v okrasných fontánách, on trávil téměř veškerý volný čas v zahradách. Posedával v rozkvetlých stromech, plnými doušky vdechoval jejich vůni a pozoroval nebe. A kromě toho Acelyn, která se v oněch odlehlých koutech různých alejí oddávala odpočinku.
Často ležela natažená v trávě a celé hodiny se jen převalovala jako kočka na slunci. Thorin z ní každopádně nemohl spustit oči – svůj cestovní oblek vyměnila za volné vzdušné šaty z tylu, které její ležící tělo obemkly a nechaly jen málo prostoru pro mužskou představivost.
Rozpuštěné vlasy se jí rozprostřely kolem hlavy jako ohnivý závoj nevěsty samotného slunce, uvolněná tvář působila tak nevinně, že v ní nepoznával bojovnici, kterou nepochybně podle nesčetného množství jizev a vystouplých svalů byla. Byla bosá a její odhalená lýtka vystavovala na odiv celému světu kvítí a hmyzu všude kolem. A nevědomky taky Thorinovi, který by jako trpaslík měl podobné odhalování považovat za nedůstojné a opovrhovat jím.
Jenže on to nedokázal, naopak děkoval svému božstvu, že se takový dokonalý pohled naskytl právě jemu.
Ve svěžím vánku se Acelyny řasy lehce zatřepotaly, šaty se lehce vzduly a ona...
Ona tiše zasténala.
Thorin sevřel větev, o kterou byl zapřený rukou, pevněji.
U Mahala...
Ten zvuk způsobil, že se mu zježily chloupky na krku a v ústech mu vyschlo. Na chvíli si dovolil ztratit hlavu – jako by jí neměl ztracenou po celý ten čas, kdy mu zadek dřevěněl ze sezení na tuhé větvi, jen aby mohl sledovat spící dívku – a představil si, jaké by bylo, kdyby to byl on, kdo by jí přiměl vydávat takové stony.
Přejížděl by jí jazykem po tom dokonalém dlouhém krčku, uctíval by ji svýma rukama všude, kde by si to přála.
Pootevřel rty, když mu páteří projelo příjemné zachvění.
Jeho představy se začaly ubírat dost jasným směrem, když v tom zazněl alejí známý hlas, který okamžitě utnul všechny jeho erotické myšlenky a přiměl ho k ostražitosti.
„Tak tady jsi!" Zvolal Kili, jehož vlhké hnědé vlasy se zaleskly v odpoledním slunci.
Ta slova však nepatřila jemu.
Acelyn pootevřela jedno oko a věnovala mladíkovi líný úsměv. Dokonce měla tu drzost, že se ani nezvedla, když jí Kili sjel očima od hlavy až k patě a jeho líce zrudly do odstínu rajčete.
Thorin se musel sakra ovládnout, aby nezakročil.
„Jak jsi mě našel?" Optala se ho dívka ospalým hlasem.
Mladý princ jen pokrčil rameny a věnoval jí plachý úsměv.
„Šel jsem za nosem."
Acelyn nakrčila obočí.
„Ehm, tedy tím nechci říct, že páchneš nebo tak..."
„V pořádku," uťala ho a zvedla se na loktech.
I z téhle vzdálenosti Thorin viděl, jak se Kilimu mihla ve tváři panika. Nejspíš jí nechtěně urazil, a Thorin se nedokázal přimět, aby mladšího trpaslíka litoval.
„Neviděla jsi Thorina?" Optal se náhle Kili, aby zahnal trapné ticho.
Zadržel dech.
„Neměl by být s vámi?"
„Někam se zdejchl a my nemáme tušení kde je," odpověděl Kili.
„To je divné," zamručela Acelyn.
Kili odvrátil oči, aby tak okatě neklouzal pohledem po jejích nohou.