Když jsem se probrala, v pokoji panovalo hluboké ticho, slyšet bylo jen klidné dýchání vedle mě. Skrz světlé závěsy u oken do místnosti pronikalo pár slunečních paprsků. Opatrně jsem se přetočila na bok a pohlédla na stále spící tmavovlásku, která se v klidu rozvalovala přes většinu mé postele. Rty měla lehce pootevřené a vlasy rozcuchané stejně jako každé ráno, přesně jak jsem to na ní milovala. Tak moc se mi líbilo ji takhle pozorovat, aniž by celá červená neuhnula pohledem nebo neodvedla konverzaci jinam. Měla jsem strašné nutkání se jí dotknout, pohladit ji po její dokonale hladké tváři, přejet palcem po jejích měkkých rtech, zastrčit jí vlasy za ucho, natáhnout se k ní a políbit ji. Nechtěla jsem ji ale probudit. Zasloužila si odpočinek. Ještě pár minut jsem ji proto jen sledovala a nemohla jsem se přestat usmívat. Byla nádherná, dokonalá a celá moje.
Nakonec jsem to ale stejně nevydržela. Opatrně jsem zvedla ruku a jemně jí pohladila po tváři. Lehce se zakroutila, přičemž se jí na rtech vytvořil naprosto nádherný úsměv. Svou ruku položila na tu mou a spokojeně se pod mým dotekem zavrtěla. Jemně jsem jí palcem přejížděla po spánku, přičemž jsme se obě dál usmívaly.
,,Nechci tě budit, ale nemohla jsem si pomoct. Skočím si dát sprchu a udělám něco k snídani. Klidně dál spi." Šeptnu, abych nenarušila klid, který stále v pokoji panoval. Navíc jsem si nebyla tak úplně jistá, jestli náhodou zase neusnula.
,,Až na to jídlo se mi ten nápad nezamlouvá. Zůstaň tu." Zamumlala a přisunula se blíž ke mně, přičemž se zachumlala v mé náruči.
,,Slibuju, že jakmile se vrátím, tak už se odsud nebudeme muset hnout." Líbnu ji do vlasů a znovu ji pohladím po tváři, přičemž ji zastrčím pár pramenů vlasů za ucho. Poraženě zamručela proti mému ramenu a zvedla svou tvář ke mně, přičemž poprvé otevřela oči a pohlédla jimi do těch mých. Viděla jsem ty jiskřičky, které od včerejšího večera stále nezmizely a přivedlo mě to akorát k dalšímu úsměvu.
,,Pusu?" Našpulí ke mně rty, při čemž vypadala ještě roztomileji. Sladce jsem ji políbila a pak se neochotně zvedla z postele. Nechtělo se mi jí opouštět, ale měla jsem hlad a chtěla jsem se dát trochu do kupy. ,,Miluju tě." Hlesne ještě přitom, co se rozvalila tentokrát po celé mé posteli a ze široka se směrem ke mně usmála.
,,A já miluju tebe." A znovu můj úsměv. Poslední dobou jsem vlastně nedělala nic jiného. Jen jsem se usmívala. Byla to příjemná změna po té době, kdy jsem se celé měsíce cítila tak na dně. Líbilo se mi, jak jsem se díky ní cítila. Jak jsem se s ní cítila. Chybělo mi to a možná za to mohlo to odloučení, ale mám pocit, že se s ní cítím ještě lépe než předtím.
Když jsem jen v triku a trenýrkách, které používám na spaní, vyšla na chodbu, všude bylo ještě ticho. Potom, co jsme se včera s Blake vytratily, bylo slyšet, že jejich zábava i nadále pokračovala a trvalo to skoro do tří do rána, takže bych se ani nedivila, kdyby všichni ještě spali. Po špičkách jsem proto zapadla do koupelny a ihned si šla dát příjemnou ranní sprchu. Nakonec jsem si ještě vyčistila zuby, opláchla si obličej a vlasy jsem si sepnula do drdolu. Pak jsem si to zamířila do kuchyně, abych nám připravila nějaké tousty, džus a kávu. Tam ale jako každé ráno už stála Liv, jen v Maxově triku a tiše si pobrukovala při dělání snídaně.
,,Dobré ráno," všimne si mě a sjede mě pohledem, přičemž se ušklíbne. ,,Včera jste se nějak brzo vypařily." Věděla jsem, kam tím míří, vlastně obě jsme moc dobře věděly, co se včera večer dělo, jen ji bavilo mě provokovat.
,,Nojo, byly jsme unavené." Zalžu. Liv po mně hodí pobavený výraz a pak se nad mými slovy uchechtne. ,,A co vy s Maxem? Taky jste brzy odpadli?" Všimnu si, jak moc se dnes ráno usmívala a zdála se nadmíru spokojená, proto jsem jí její rýpnutí vrátila.
,,Jo, odpadli." Zaculí se a nakonec se obě rozesmějeme.
,,Všichni ještě spí?" Zeptám se, ačkoliv je to asi jasné, protože nikdo jiný kromě Liv tu není.
,,Jo, všichni spí, jak zabití. Chtěla jsem Maxovi udělat radost a přinést mu snídani do postele. Blake taky spí?" Ohlédne se po mě, přičemž mi podá konvici s už udělanou kávou, ze které naplním dva šálky, pro mě a Blake.
,,Nejsem si jistá. Když jsem odcházela, byla vzhůru, ale u ní a jejího spánkového režimu člověk nikdy neví. Taky jsem se ale vydala pro snídani." Pokrčím rameny a nabídnu se Liv, že ji pomůžu s jejími palačinkami tak, že nakrájím ovoce.
,,Takže dnes večer jste prolomily poslední ledy? Už je to konečně oficiální? Jste spolu?" Vrátí se Blake ke konverzaci, kterou jsme vedly pár dnů nazpět a já na její otázky měla de facto stejnou odpověď.
,,Já nevím." Uchechtnu se a strčím si kousek jahody do pusy. ,,Mluvily jsme o tom a shodly jsme se, že spolu být chceme, jen tomu zatím nechceme nijak říkat. Prostě spolu jsme a to stačí. Navíc jsme do toho obě skočily hrozně po hlavě a všechno se děje tak narychlo. Vždyť tu teď s námi bydlí a to jsem ji ještě před pár dny nenáviděla. Neříkám, že nejsem šťastná. V životě jsem se asi necítila šťastnější, ale musím být opatrná. Potřebuju se přesvědčit, že to myslí opravdu vážně, než to začne být vážný mezi námi. Nechci jí hned propadnout." Pokusím se jí vysvětlit to, co se v mé hlavě míjí, avšak ani já nestíhám všechny tyhle myšlenky pochytit.
,,Myslíš, že si jí ještě nepropadla?" Liv s úšklebkem vzhlédne od pánve, kde se připravovala jedna z palačinek a pohlédne mi do očí.
,,No dobře, tak možná už jsem jí propadla úplně, možná jsem z ní vážně mimo a možná nemám v hlavě nic jinýho než ji. Ale to, co jsem řekla je pravda. Měla bych být opatrná. Víme, jak to dopadlo naposledy a nechci to znovu obrečet. Měla být zachovat chladnou hlavu, zhluboka dýchat a vše si pečlivě promýšlet. Jenže ačkoliv tohle všechno vím, nejde to. Ne, pokud jde o ní. Nemyslím na nic jiného, než na ní, všechno, celý můj svět, se točí jen kolem ní a ačkoliv si předem promyslím nějaký plán, stačí jeden její pohled a všechno je to pryč. V dobrém slova smyslu. Prostě s ní to je tak bláznivý, spontánní a vášnivý, že to nejde brát nijak logicky a vlastně mi to ani nevadí, naopak to miluju. Miluju jí, miluju nás spolu a nevadí mi to kvůli tomu risknout." Slova se ze mě hrnula, aniž bych vlastně kontrolovala, co říkám. Když jsem se ale poslouchala, slyšela to doopravdy nahlas, věděla jsem, že to je pravda. V hlavě to byl zmatek, ale když jsem ho vyslovila, dával naprosto dokonalý smysl.
,,Rozumím ti a věř mi, že ti to přeju celým svým srdcem." Liv se vřele pousměje a obejme mě kolem ramen. Po zbytek času jsme si dál povídaly a smály se, dokud jsme si každá nepřipravila snídani pro sebe a naše drahé polovičky a každá z nás nezapadla do svého pokoje.
Všem přeju užitý víkend :))
