Láska je nebezpečná věc

He left us

Tohle byl můj nejlepší sex v životě. Přísahám. Ačkoliv jsem vystřídal spoustu holek, stejně nejlepší je to s ní. Ona je jako droga kterou potřebuju znova a znova. Miluju její dokonalý tělo. Je pro mě jako dělaný, ona je pro mě jako dělaná.

Nad čím přemýšlíš?" ležela vedle mě a civěla do stropu. ,,Nad ničím, dobrý" odbyla mě. ,,Nelituješ toho že ne? Nerozmyslela jsi si to?" vydechl jsem až zoufale a prosebně se na ní koukal. Je mi jedno jak moc zoufale to zní, ale já už o ní nemůžu přijít.

,,Ježiši ne, klid Domčo" vyklopila ze sebe rychle a lehla si na mojí hrud. ,,Já jen nevím co bude dál, co si o mně všichni pomyslí? Všechno je tak strašně rychlý. Vidíme se po roce ty přiběhneš já ti dám, rozbrečíš se, mně je tě líto takže ti skočim kolem krku. Ty mě za měsíc zase podvedeš a já budu mít pověst tý holky, který můžeš udělat cokoliv a ona ti vždycky odpustí a přiběhne za tebou jako pejsek." vydechla.

,,Aha, takže tohle si o mně myslíš? Tohle si o nás myslíš? Že já přiběhnu, ty mi dáš a já tě za měsíc podvedu? Ty jsi nepochopila jak moc mi na tobě záleží? Já se utápěl v drogách a alkoholu zatímco ty sis budovala svůj skvělej život v Praze kurva! Já byl zavřenej v bytě v Pardubicích a myslel jsem že fakt chcípnu!" rozbrečela se. To jsem posral. Brečí. Zase. A zase kvůli mně, zase jsem to dokázal. Výborně Citta ty fakt vždycky všechno posereš.

,,Myslíš že to nevim? Jakub mi pokaždý volal co ses absolutně neuměl ovládat. Já se přes to taky doprdele nepřenesla, já od tý doby neměla nikoho, nechrápala jsem s nikým jako pan Citta tady" ukázala na mě. ,,Nemohla jsem nic dělat, jen jsem celý dny brečela, nedokázala jsem jíst, spát, nic! Jen jsem brečela, ale ty jsi na tom byl hůř samozřejmě." zasmála se. Ironicky.

,,Dokázala bych ti odpustit všechno, ale když se tak zpětně koukám asi to byla chyba." otočila se a byla na odchodu. ,,Nene, nezkoušej utéct kurva, my jsme neskončili." zatlačil jsem jí zpátky.

,,Přesně tohle udělal táta mý mámě. Vím jak jí bylo, jak bylo mě, jak bylo nám všem. Bylo mi strašně, od mala jsem snila o úplný rodině, o velký spokojený rodině. Ne že se rodiče rozvedou a dopadne to úplně jinak. Jediný co nám táta nechal byl byt a dluhy jako kráva. Máma je do teď sama. Měla dvě děti na krku, musela vydělávat, platit byt a po tátovi ještě splácet dluhy. A když se fotr uráčil poslal nám alimenty ve formě pěti stovek. Myslíš že chci skončit jako ona? Myslíš že chci aby tohle zažívali moje děti?" složila se.

Úplně se složila. Svezla se na zem a hystericky brečela. Už vím jak jí je. Proč se bojí, proč všechno tolik zvažuje a proč jí zaleží co si o ní lidi budou myslet.

,,Lásko podívej se na mě, notak podívej se na mě." Nechtěla bušila do mě, ale byla slabá. Vzal jsem její bradu do dlaní, čímž jsem jí donutil se na mě podívat.

,,I přesto všechno co nám táta udělal mi chyběl. Chyběla mi mužská pozornost, vzor toho skvělýho táty. Pokaždý co jsem viděla jít holčičku s tatínkem jsem dostala záchvat breku a vyčítala jsem si co jsem udělala špatně. Každej kluk, kterej mi dal aspoň trochu pozornosti, skočila jsem mu kolem krku a splnila jsem mu všechno co na očích viděl. Hledala jsem v něm toho tátu. Pak jako kdybych si vzpomněla že je něco špatně, že ho vlastně nemiluju, že mě to nebaví. Ten kluk se mi znechutil a ukončila jsem to." pokračovala a dál mi odkrývala svojí minulost.

,,Dominiku až s tebou jsem poznala, co je to pravá láska, co opravdu chci." dokončila a znova se rozbrečela.

,,Já jsem to nevěděl, ale to mě neomlouvá samozřejmě. Slibuju ti že to zvládneme. Spolu. Je mi kurevsky líto co se ti stalo a že já jsem to ještě k tomu udělal. Ale já se poučil, přísahám. Vím že bez tebe nedokážu žít, já nemám důvod to dělat chápeš? Změnil jsem se, ty jsi mě změnila. Oba dva máme polámaný křídla a vzájemně si můžeme pomoct, nevzdávej to se mnou, s námi. Dej nám šanci."

Ona mě políbila a já to bral jako ano.

,,Stejně nechápu že ztrácíš čas s takovým zoufalcem" prolomil jsem ticho mezi náma. Stačili jsme se ze studený zemi u dveří přesunout do postele. ,,Jsme jak v nějakým románu od Jane Austenový" zasmála se. ,,Já už se nechci hádat" zakňučela a ještě víc se ke mně přitiskla. ,,Nebudeme slibuju" ujistil jsem ji.