Květiny Pobertů II.

28. Kapitola- Memory of Love

,,Slečno Lupinová," zastavila profesorka McGonagallová Lauru, když jim skončilo přeměňování.

,,Ano, paní profesorko?" Otočila se Laura na profesorku a čekala, co potřebuje.

,,Ředitel Brumbál si vás žádá v jeho pracovně." 

,,Teď?"

,,Ano, teď." Přikývla Minerva.

,,Ale já mám ještě hodiny." 

,,Nebojte se, nebude to trvat dlouho, popřípadě vás omluvíme." McGonagallová poukázala Lauře, aby šla.

,,Ale já neznám heslo." Zastavila se znovu Laura.

,,To není potřeba, stačí, že víte, že má ředitel rád citrónovou zmrzlinu." Usmála se na dívku profesorka a pustila ji ze třídy, aby mohl vstoupit další ročník.

Laura přikývla a odešla od učebny směrem k pracovně Brumbála. Cestu už znala a tak neměla problém tam trefit. Taky, kdo by neznal cestu do ředitelny, když se kamarádí s Harry Potterem.

Když byla u vchodu, řekla heslo a objevily se schody, na které skočila a během chvilky se objevila před dveřmi ředitelny.

,,Pojď dál." Ozvalo se z místnosti, když Laura rozpačitě zaklepala.

,,Dobrý den, pane řediteli. Proč jste mě zavolal?" Pozdravila Laura, stála uprostřed kruhovité místnosti a nevěděla, jestli si má sednout nebo k ní Brumbál přijde sám.

,,Dobrý den, Lauro. Posaďte se," usmál se muž a ukázal na židli před jeho stolem. Laura se posadila a odložila si tašku.

,,Chci vám něco ukázat. Vím, jak to u vás doma funguje a vím že Remus teď chce být s mladou Tonksovou, já s tím samozřejmě nemám žádný problém." Bránil se ředitel s úsměvem. ,,Jak víte, když váš otec chodil do školy, už jsem tu byl ředitelem, v té době samozřejmě chodila do školy i vaše matka." Brumbál pomalu začal téma.

,,Vaše matka, Annie, byla to skvělá čarodějka, ale i osoba, po většinu času byla tichá, taková ta šedá myška, které si na první pohled nevšimnete, ale ve chvíli, kdy si jí všimnete, zjistíte vlastně, že je velice inteligentní, a ne jen to. Annie byla inteligentní, to ano, ale také byla velmi statečná a přátelská, byla takový anděl z nebes, ale když někdo ublížil jejím nejbližším, jako by se z ní stal posel smrti. Byla to silná osobnost a někdo, koho nešlo nemít rád." Vzpomínal Brumbál, hodně se rozpovídal, člověk by to do něj neřekl, v očích mu byly vidět ty jiskry vzpomínek.

,,Ale abys pochopila, proč všechno ti to říkám. Vím, že pro děti, malé i starší, je velice těžké přijít o jednoho rodiče, a u některých případů může být ještě těžší, když mají pocit, že rodič, který zůstal nahradil toho druhého rodiče někým jiným." Brumbál se naklonil blíž a složil ruce na stůl.

,,Nechci, aby sis myslela, že Remus nahradil tvou matku Nymfadorou Tonksovou. Tví rodiče se velmi milovali a měli takové to kouzelné pouto, které můžeš získat pouze s jedinou osobou na světě. Byli si pro sebe velkou oporou, rodinou, přáteli a měli pro sebe navzájem spoustu lásky." Vysvětloval Brumbál, Laura měla v očích slzy, které se snažily dostat ven.

,,Když byl jejich ročník na začátku sedmého roku na dovolené, každá dvojice měla na konci dovolené naspat dopis pro jejich opatrovníka, který tam s nimi byl. Tví rodiče neměli opatrovníka, jeden z bystrozorů nemohl a neměli jsme náhradu, a tak jsem jim zadal, aby napsali dopis jeden pro druhého." Brumbál ze stolu vytáhl balíček kapesníků a posunul je k Lauře, které už slzy stékaly dolů po tvářích. ,,Když se vrátili z dovolené, jejich dopisy jsem si vzal a vyměnil je, aby si mohli přečíst, co ten druhý napsal. Poté, co se, se vší skromností, díky mně dali dohromady, dopisy jsem jim zase vzal a schoval je na bezpečné místo. Chtěl bych ti ty dopisy dát, abys měla něco po tvé matce a měla důkaz jejich lásky, není to nic velkého, ale můžeš si pak být jistá, že pro sebe byli vším." Brumbál byl velmi opatrný se vším co řekl, Laura od něj už dlouho neslyšela tolik, a nikdy od něj neslyšela něco o jejích rodičích.