Why Always Me

část 31

Seděla jsem v tureckém sedu a meditovala. Nebo se o to alespoň snažila, protože Stephen kolem mě kroužil jako hladový sup.
,, Nejde to když se tu pořád motáte" vydechla jsem a pokrčila záda. To se mu nelíbilo a tak mě šlehnul přes páteř. Já sebou cukla a pohotově se zase narovnala
,, Takhle už to nepůjde vůbec" zabručela jsem a položila ruce na kolena.
Měla jsem na sobě něco co neumím pojmenovat.
Mělo to zelenou barvu a byla to spodní část a vrchní.
Přiznám se že než jsem přišla na to, jak to obléct málem jsem vykvetla.
Spodní část, takže kalhoty byly od pasu volné a postupně se sužovaly. Vršek byl dlouhý ať ke kyčlím a neměl rukávy.
Nebýt tmavě zelených pásku, je to jako noční košile.

,, Takhle budu trávit každý večer?" Poznamenala jsem otráveně.
,, Dokud nepochopíš účel proč tu jsi. Každé zbytečné mluvení, rána. Každý odpor, rána. Zbytečná chyba, rána" řekl a cestou mě znovu švihl.
Sice jsem sebou cukla míň, ale bolelo to stejně.
,, Myslela jsem že nejste Rudá Komnata" zamumlala jsem a vzpomněla si na Natashu.

Pokaždé když jsem na ni viděla neklid nebo nejistotu, stačilo ji chytit za ruku a všechno jsem cítila, viděla a chápala.
Nikdy o tom sama od sebe nemluvila a už vůbec se nestalo aby mi někdy řekla všechno, co jsem chtěla znát.
Vím toho ale dost, abych si pár věcí odvodila nebo přečetla v myšlenkách.

Když se Stephen natahoval, aby mi znovu uštědřil ránu, něco ve mně se probudilo zpátky k životu.
Jakoby se střípek mě opět vrátil a já mohla znovu fungovat.
Má ruka impulzivně vystřelila do vzduchu a zeleno modrým obláčkem jsem hůlku zastavila.
Pomalu jsem se podívala na svou pravou ruku plnou moci a jeho spokojený obličej.
,, Zjevně chápeš věci rychle" prohlásil s úsměvem a já tu hůlku zlomila.
,, Už abyste i vy pochopil že mě nemáte štvát" dodala jsem a zvedla se ze země zpátky na nohy.
............................................................................

Trénink pokračoval na bílé podlaze v ohněm osvětlené místnosti.
Stáli jsme proti sobě a Stephen měl v ruce nunchaky.
Já byla samozřejmě neozbrojená a myslela jsem si, že ze mě má v plánu vytlouct všechny ty blbý keci.

,, Potřebuješ ovládnout svůj chaos i při tom největším vzteku a nejtěžším boji. Což znamená že to zkusíme tady." Řekl a s nunchaky udělal pár pohybů.
,, Půjdu proti tobě, zastav mě, ale nepoužívej ŽÁDNOU magii" dodal a uklonil se.

Trochu jsem nechápala jestli teď přijde na řadu karate nebo co po mě vlastně chce, ale boj mi nedělá problém.
Když se konečně pohnul z místa, schytala jsem ránu do kolenní jamky a noha se mi jako na zavolanou podlomila.
Překvapeně jsme se na něj podívala a nemohla uvěřit. První den a on by mě zmrzačil.
,, No tak, bojuj" vykřikl a snažil se mě trefit podruhé. To už jsem si ale nenechala líbit a začala se vyhýbat každému útoku.
Prvně jsem ho kopla do břicha a následně do kolenní jamky jako on mě.
Vypadalo to jakoby mu to nic neudělalo a tak mi znova napral nunchaky do těla. Tentokrát do osmého žebra a mám velice bolestivý pocit že mi ho zkomil.

To pro mě byla poslední kapka a tak jsem ho opláchla ledovou vodou.....

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení

Zase trochu chaotické 😅
Jenom tím " udeřil ránu holí" nemyslím nějaký bičování, ale spíš šťouchnutí 🤣✋