Esmin nový život

Polibek z pravé lásky

ROSE

Další na řadě jsem já. Emmett už je na druhé straně společně s Carlislem, Esme a Nesie. Celkem se toho bludiště obávám vzhledem k mé lidské minulosti, nicméně myslím si, že Emmett je paradoxně víc na nervy, než já. Živě si dokážu představit, jak teď nervózně pochoduje po místnosti a při tom zamyšleně čučí do země, jako kdyby byl před zkouškou on.
Lilliana mi dala jakousi kombinézu, kterou už jsem si oblékla a teď už jen čekám na pokyn ke vstupu do bludiště. Nervózně klepu nohou, což je divný. Já nikdy nepoklepávám nohou.
,,Rose můžeš" ozval se za mnou Micky a já neprodleně vyrazila kupředu. V momentě kdy jsem prošla divným oslňujícím světlem objevila jsem se u našeho starého domu, což by nebylo zas tak divné, kdyby se nejednalo o chvíli, kterou bych snad čekala úplně nejmíň. Je to snad nejšťastnější nebo jeden z nejšťastnějších dní v mém životě. A to jak v lidském, tak v upířím. Ocitla jsem se v dni, kdy jsme s Emmettem měli svatbu. Absolutně jsem nechápala o co jde a co bych zrovna v tomto dni měla překonávat za překážku nebo zkoušku. Z mého přemýšlení mě ale vyrthnul Alicin hlas: ,,Rose tak tady jsi, pojď už jsi se dávno měla převlékat." jen jsem přikývla na souhlas a šla za ní. Nahoře v mém starém pokoji už na mě čekaly ty překrásné šaty, jež jsem si tenkrát vybrala. Nic bych neměnila ani teď.
Během upravování mi došla jedna dost zásadní věc. Co tady sakra dělá Alice? V té době přece s námi ještě nebyla. Výborně, první věc co tu nehraje. A v tom okamžiku, kdy se na mě Alice otočila, jsem se zděsila. Měla červené oči. Vůbec jsem si jich před tím nevšimla. Pak ale přišel Emmett. Měl na sobě divný staromódní oblek a vůbec nevypadal, jako Emmett, kterého znám. Ale ten krásný úsměv a jemný polibek na krk mě celkem utvrdil, že ten oblek byla asi jen chyba. Poté mě Alice zavedla dolů do obýváku. Přičemž hned ve dveřích mě málem skolil infarkt. U stolu kromě členů naší rodiny a kupodivu i Esme jako upírky, seděli ještě ti, které bych tu nikdy nečekala. A hlavně bych sakra nezvala na svou svatbu. Nevíte? Seděla ta partička, namachvaných blbounů, která mě tenkrát přepadla. Ovšem ten hlavní nevicválanej kápo tam nebyl. To, co mi ale vyrazilo dech ještě víc bylo, že měli všichni červený oči. Co se to do háje děje?! Najednou se tam objevil i Emmett, který mě hned políbil. A v tom mě napadlo, proč vlastně jsou všichni tady? Neměli by hosti, i když jsou někteří nezvaní, sedět venku po stranách uličky, jíž mám projít? Otázky se hromadily, ale odpovědi žádné.
Když se Emmett ode mě oddálil, nabralo vše nečekaný spát. "Emmettův" obličej se začal měnit. A nejen obličej, ale i jeho tělo. Najednou přede mnou stál Aro, ovšem ne na dlouho. Za chvíli tam stál Caius a škodolibě se usmíval. Byla jsem z toho tak vyjevená, že jsem si ani nevšimla, že mě chytil za ruku a tentokrát se nezačal měnit jen on, ale i okolí. Za chvíli jsme stáli na podivné louce, kde byla mlha a celkově to tam nevypadalo zrovna vábně. Rozhlídla jsem se kolem sebe. Nikde nikdo, tedy to jsem asi alespoň myslela do té doby, než mi kdosi poklepal na rameno. Rychle jsem se otočila a o pát vteřin později uskočila o metr dozadu. Přede mnou nestál Emmett, ale právě ten kvůli němuž ze mě Carlisle musel udělat upírku. Musel, aby mě zachránil. A ten hazjl stál kousek ode mě a zlověstně koukal červenýma očima. Vztek se ve mě probouzel a sílil, jako sopka, která má každou chvíli vybouchnout. Zavrčela jsem a vrhla se na něj. Kupodivu se uměl dost dobře bránit a stala se z toho nemilosrdná rvačka. V tom afektu mi ani nedošlo, že to není skutečnost. Midlili jsme se tam hlava nehlava, když v tom se mi vysmekl a začal utíkat do lesa. Na nic jsme nečekala a následovala ho. Zdálo se, že se o dost rychlejší, než já, ale opravdu jen zdálo. Vztek mě hnal, jako o závod a za chvíli jsem mu byla v patách. V momentě jsem mu skočila na záda a povalila jej na zem. Čekala jsem, že se začne bránit a bude se snažit dotat ven, ale ne. On se jako kouzlem otočil z břicha na záda a začal se zlověstně smát. Když jsem řekla kouzlem tak to nebylo tak, že by se nějaký způsobem rychle otočil, ale tak, že z něj vyšla prapodivná zelená zář a byl otočený. Vypadal ještě hůř, než předtím. Během jeho smíchu na mě vykouly nehorázné zkažené zuby, zjizvená tvář a to ani nemluvím o tom, jak děsně mu páchlo z pusy. Udělalo se mi z toho špatně, takže jsem navzdory tomu, že bude volný vstla a vyskočila na nejbližší vysoký kámen. Než jsem ovšem stačila udělat něco jiného, tak jsem ležela na zemi a on obkročmo na mě. V podstatě jsme se vyměnily s tím rozdílem, že já jsem se pokoušela dostat ven. Mlátila jsem sebou, ale bylo to marný. Byl silnější. Pevně mě chytil za zápěstí a dal mi ruce za hlavu přičemž se mi svůj obličej téměř přiblížil k tomu mému. Když jsem si myslela, že to nemůže být horší, začala nás vcucávat hlína. Vzbudilo to ve mě takovou paniku a bezmoc, že už jsem počítala s tím, že todle je můj konec. Pomyslela jsem na svou rodinu. Na Emmetta, na jeho vtípky, na to jak miluje baseball, na jeho veliké srdce.

EMMETT
Celou dobu jsem sledoval, co se v bludišti děje. No celou dobu úplně ne. Ke konci už jsem se na to nemohl dívat. Mojí Rose byla v nebezpečí, jako fakt v nebezpečí a já nemohl nic dělat. Asi si říkáte, že je to přece jen iluze, ale když člověk, upír nebo jiná bytost zůstane v bludišti moc dlouho, respektive nedokáže se s úkolem poprat, nikdy už se ven nedostane. V poslední chvíli, kdy už to vypadalo fakt blbě, jsem se vyřítil k pergamenu, těsně vedle něj jsem praštil pěstmi a zakřičel zoufale: ,,No tak Rose!" A nejednou pergamen zčernal. Myslel jsem, že mě v tu chvíli skolí infarkt, protože to znamenalo, že to Rosalie nezvládla. Esme tiše vzlykla a Carlisle ji i s Nes přitáhl k sobě. Pak se vše kolem mě zastavilo. Začal jsem přerývavě dýchat...
...když v tom okamžiku se u zdi objevila záře a moje milovaná Rosalie mi padla do náruče. Padly ze mě veškeré obavy a zalil mě pocit štěstí. ,,Já se tak moc bála, že už tě neuvidím" zašeptala Rose ,,Já taky lásko moje, ale neboj už je to za námi a jsi v bezpečí." pověděl jsem a něžně jí políbil na rty. Ještě asi deset minut jsme se objímali a polibky si vyjadřovali lásku. Poté se Rose objala i s Esme, Carlislem a Renesmee.

Tak a další kapitola je na světě 🤩 omlouvám se, že to zase tak dlouho trvalo 😳 a doufám, že se vám líbila 💗.

Andy_Barborkova 🐧

PS: Jo a pardon za případné překlepy nebo gramatické chyby 🤓