Doctor Strange, já a umění magie [Marvel fanfikce]

14.kapitola - Útok na svatyni

Stephen's POV

Jak jsem říkal, že je tady klid, tak teď už není. Napadli nás a jsem rád, že jsem já, Tess i Wong v pořádku. Ten chlap, co nás napadlo totiž říkal, že se vrátí i se svými žáky.

Kaecilius, tak se jmenoval, řval to na nás a Wong nám o něm vyprávěl, že byl mistrem a potom vytrhl nějakou stranu s jedním kouzlem z knihy o Agamotově oku, které mimochodem teď s Tess chráníme mi, protože jsme teď takový mistrovský kouzelnický pár a umíme ho ovládat a navíc ho měli hlídat v Londýně, ale tam to už Kaecilius se svými žáky zničil a že se prý nezastaví. Používá nějakou jinou magii než my, nějakou, co je asi černá magie.

Tessa's POV

Bohužel se Kaecilius vrátil, i se svými žáky. Boj to byl velký, protože Agamotovo oko jsme mu dát nemohli. Alespoň, že nás navštívila Prastará a pomohla nám svatyni ochránit. Kaeciliuse jsme zabili a Stephen ho zabil dokonce v astrální podobě.

Ale bohužel nás opustila i Prastará a výlet do nemocnice za Christine vypadal asi nějak takhle: ,,Christine, já vím, že to vypadá divně, ale tady já a Stephen jsme se nepřidali k žádnému kultu. Potřebujeme abys zachránila tady tu ženu a nás ošetřila. Děkujeme." A nezapomněla jsem na konci přidat můj kouzelný úsměv. Slovo kouzelný, od té doby, co umíme se Stephenem kouzli, používám docela často.
Nakonec tedy Christine svolila a ošetřila nás, ale Prastarou už jsme nemohli zachránit. Stihla si s námi naposledy v astrální podobě promluvit a popřála nám krásný společný život. Škoda, že nebude na té naší svatbě.