Už delší dobu pociťuji, že to není ono, že se potřebují odrazit od jakéhosi pomyslného odrazového Místku a začít věci dělat jinak.
Jako každý den, tak ani tenhle nebyl jiný...
Vstanu na otravnou znělku svého budíku v 4:30 ráno, zapnu Wi-Fi aby se mi mezi tím, než si vyčistím zuby, načetly všechny zprávy a upozornění a zapnu si rádio s ranními novinkami. Jako každé ráno, vybírám snídani mezi vločkami, volským okem a nebo prostě jen rychlou tyčinkou za pochodu.
Jsem oblečená a připravená vykročit tou správnou nohou do nového dne.
Už při obouvání si uvědomím, že můj den začal a nejspíš i skončí jako každý jiný den od odby, co jsem o něj přišla.
Už je to 5 měsíců a já se přes to pořád nedostala... Každý den jsem věděla, že budu šťastná a milovaná od nejúžasnějšího chlapa na Zemi. Tolik skvělých vzpomínek a strávených chvílí. Je to bolestivý boj který ale zvládám díky hlavě plné myšlenek co by, kdyby.
ČTEŠ
STEREOTYP
Short StoryJsem unavená z každodenního stereotypu. Čekám až přijde něco nového a já konečně začnu žít. Jenže pokud já neudělám první krok, nemůžu očekávat, že se něco změní. A ten první krok prave nadešel.
