Řekni Mi Že Mě Miluješ

-17-

Zazvonil zvonek a to znamená konec. Vyšla jsem ze třídy a šla rovnou ke skříňkám. Vyndala si věci, a zase zandala. To už známe.

Vyšla jsem z budovy a chtěla si sednout na lavičku, že počkám na Joshe, ale on mě předběhnul.

" Čauky, co ty tady?" Zasmála jsem se, protože tato situace není normální.

" Odpadla mi hodina, tak jsem si říkal že tu na tebe počkám" usmál se a zvedl se. Postavil se vedle mě a zaujal postoj toho, že půjde. Já se tomu zasmála a pak se dala do pohybu.

------

Po hodině dlouhého učení jsem se potřebovala nadýchat čistého vzduchu. Proto jsem se u Joshe omluvila a odešla z pokoje. Šla chudbou, sešla schody a ocitla se v kuchyni. Někdo seděl u jídelního stolu. Asi jejich mamka? Měla dost podobné vlasy paní Jules ze včera. Že by náhoda?

" Jé! Ahoj Brynn!" Zvedla se mě zatím neznámá žena. Ale jakmile se otočila, došlo mi to. Jules.

" Dobrý den, Jules? Jste to vy?" Řekla jsem a stále to nechápala.

" Ano, jsem to já. Josh mi říkal, že ho doučuješ" usmála se a podala mi sklenici vody. Já ji s úsměvem přijala a napila se.

" Já půjdu, ale ti tu buď jako doma" usmála se a ze židle vzala svoji černou, velkou kabelku. Kývla jsem na znamení souhlasu a počkala, až za ní bouchnou dveře.

Porozhlédla jsem se okolo sebe. Měli to tady nádherný, ale to se dalo čekat. Dominantou celého obývacího pokoje byl černý gauč s obrovskou televizí. Vypadalo to spíše jako plátno v kině, než normální televize.

Přešla z této místnosti do jiné, kde byl i východ na terasu s bazénem. Dveře byly pootevřené, což mi přišlo zvláštní. Chvíli jsem tam jen stála, ale potom mě zvědavost přemohla. Vyšla jsem dveřmi ven, kde mě ihned pohltil chladný vítr. Byla jsem pouze v triko, proto to vidím na pár minut. Bazén, který byl krytý, je taky otevřený. Před malými dveřmi, byly boty a ručník. Někdo tu je? Zeptala jsem se sama sebe. Moje zvědavost rostla každou sekundou.

Nevydržela jsem to. Udělala jsem pár kroků, a v tichosti nakoukla pod střechu. Pod vodou se zrovna nacházel člověk. Plaval styl, který jsem za boha nemohla poznat. Hrozně mu to šlo. Voda okolo něj byla skoro úplně klidná. Jak to dělá?

Jen jsem pozorovala, jak plave jako ryba v moři. Ale asi jsem tam stála moc dlouho. Člověk mě zatím neznámý se zastavil, nadechl a sedl si na okraj bazénu. Vyděsila jsem se, když jsem zjistila kdo to je.

" Máš s Joshem přestávku, co?" Řekl po chvíli ticha. Sundal si plavecké brýle, a vzal si ručník. Potom se posadil na židli u stolu, který tu také měli.

" Ano. Promiň, nechtěla jsem tě pozorovat" nervózně jsem si sedla vedle něj. Dlouho jsme si neřekli ani slovo, a abych přiznala pravdu, chybělo mi to.

" Neřeš. Jak to teď zvládáš?" Řekl zvláštní větu bez svého pohledu. Nečekala jsem, že se dáme do řeči. Bylo to mezi námi teď zvláštně napjaté. Od té doby, co jsem ho viděla na té pouti, nemluvila jsem s ním.

" Je to divný období. Co ty?" Řekla jsem a čekala na jeho pohled. V této situaci jsem úplně potřebovala, vidět jeho oči. Chyběli mi.

" Mrzí mě, že trávím čas s Rachel a né s tebou" tato věta mě zaskočila. Znělo to jako kdyby s ní byl nuceně. Je to tak snad?

" Tak proč? Proč ses s ní, a mě ignoruješ?" Lehce jsem zvýšila hlas. Naštvalo mě, že je tak v klidu.

" Já tě musím ignorovat! Chci tě chránit!" Teď už na mě zvýšil hlas taky. Musí? Chránit? Nechápala jsem tyhle slova.

" Dylane, já to nechápu! Řekni mi pravdu!" Zvedla jsem se ze židle a vyhodila rukama do vzduchu. Ale on jen seděl a stále koukal do krajiny, která se nacházela před náma.

" Brynn sakra! Já nemůžu, chápeš?!" Teď už to nevydržel a zvedl se ze židle. Udělala jsem krok od něj. Lekla jsem se, že tak zařval. Chovám se jak malé dítě, které udělala něco špatnýho.

" Už půjdu" řekla jsem potichu a otočila jsem se na patě. Potom jsem šla směrem k proskleným dveřím, které vedou zpátky do baráku.

Vyšla jsem schody do Joshova pokoje, kde jsem měla věci. Vešla bez povolení dovnitř a popadla svůj batoh. Josh tady nebyl, a neměla jsem ani chuť ho hledat.

Sešla jsem schody a vyšla ze dveří. Na čistém vzduchu jsem nadechla a vydala se směrem k mému bydlení.

------

Došla jsem ke dveřím a ty následně i otevřela. Ale jakmile jsem vešla dovnitř, viděla jsem u stolu tátu a Andrewa. Seděli v papírech a bouřlivě o něčem diskutovali. Jako myška jsem okolo nich prošla a snažila se na sebe neupoutat pozornost.

" Brynn, ahoj!" Slyšela jsem za sebou, když jsem zdolávala schody. Neochotně jsem se otočila a nahodila falešný úsměv.

" Dobrý den, Andrewe" pozdravila jsem a chtěla odejít, jenže Andrew na mě opět pomluvil.

" Ani ses mi nepochlubila, že doučuješ mého syna!" Řekl a usmál se. Opravdu jsem už na jejich divnou rodinu neměla náladu, proto jsem jen odvětila.

" Tak se chlubím teď" teď jsem už došla do pokoje, kde jsem tašku odložila vedle stolu, a tam se i posadila. Otevřela učebnici angličtiny, a začala se učit jako každý den.

------

Čauky, omlouvám se, že tato kapitola je tak krátká, ale už jsem nějak nevěděla, co tam napsat:))

Jinak opět děkuju za ty přečtení, které mi v poslední době přibývájí<3 miluju vaas!

Omlouvám se za gramatické chyby

Vase helcus!