Těžko říct, takhle z hlavy ;)

Number one

Je půl osmé. Měla bych vztávat. Měla.. Pravdou je, že se mi vůbec nechce, nechce se mi vůbec nic. Ze zdola poslouchám řev rodičů, kteří se hádají kvůli penězům, zase. Hlavou se mi honí tolik myšlenek. Hlavně ta, kdy to konečně ustane a budeme jen další pohodová rodinka. Odpovědět si umím sama, nikdy. 
8 hodi. Hádka konečně ustala a já se vydám po schodech dolu. Otec zmizel a matka sedí v kotelně a jen kouří. Většinu dne kouří. 
Ale neměla bych se nejdřív představit? Nevím na co to bude, ale věčinou se to tak dělá. 
Tak tedy, jmenuji se Denisa, přátelé mi říkají Deny. Přátelé, to je asi to nejpodivnější slovo, co jsem kdy napsala. Nemám přátele. Mám jen kupu holek, kterým nevěřím  motají se okolo mne, protože si myslí, že je to in. Přiznám se, že mi to nevadí, většinou. Někdy je fajn jen tak se potácet po obchodech, nebo sledovat kupu filmů. Někdy je to však děs, poslouchat kdo se ským vyspal. 
Ani nevím, kdy se o mě začali tak zajímat. Nejdřív sem se jen tak bavila s Ninou, ta jediná je tak nějak Ok a vím, že mi svěřuje věci, které ostatním neříká. Pak sem se zúčastnila jedné přespávačky, vylezlo ze mně, že  jsem se vyspala s Tedym(-nejoblíbenější kluk ze školy) a pak moje popularita šla nahoru sama. Vraťme  se ke klukům  s Tedym sem nespala jen jednou, ale víckrát. Taky nebyl jenom Tedy, ale víc kluků. Léčila jsem si s nimi moje komplexy zlomeného srdce.  A klukům přišlo vhod, že nejsem holka na život, nýbrž do postele. Ve psím světě bych byla ukázkový gaučák. 
Moje srdce vždy tlouklo pro něho, kluka, který pro mě byl vším. Jenže jednou sem pro něj začla být nic. Byli jsme spolu dva roky(od devítky-prváku). A doslova to byl vztah jako z románu. Bylo mu dvacet, mě 15. Čekával na mě u školy, vymetávali jsme koncerty, chodívali na večeře. A paak? Nic. Ano, přesně tak nic.  Prošli sme si hádkou, při které jsem zjistila, že mě podváděl. Vlepila sem mu facku a začala ho ignorovat, i on ignoroval mě. Nesnažil se to napravit. Přiznávám, šanci bych mu dala, ale jak sem se zmínila..nebylo už nic. 
Asi tři měsíce sem depkařila, pak sem se doslova ožrala na jedné školní párty a vyspala jsem se s Tedym. Našla jsem v tom zalíbení. A tak sem sekla s citama, dobré známky jsem nechala v prváku a přestala důvěřovat lidem. Což je docela ironie, protože oni věří mě. 
Zbývají mi 2 roky k matuře, studuju hotelnictví. A taky dva roky, než se postavím na vlastní nohy. 
Dobře, ty dva roky se zkrátí na jeden den a pak dva měsíce. Proč? Protože zítra odlétám do Anglie. Ti co si myslí, že si tam jedu užívat, nebo za nějakou tetičkou a podobně. Teď asi zklamu. Jedu tam na dva měsíce makat, dva měsíce se mile usmívat a pořád se vyptávat co si kdo konečně objedná. Ano, uhodnuto jedu tam jako servírka. Nejlepší na tom je jedno. Vše mi zaplatí(ubytování,cestu..) a ještě moje výplata za oba měsíce, přeskočí přes 40 000Kč. Nemůžu se dočkat až nasednu na letadlo a tady nechám všechno a všechny.
Zní to sobecky? Věřte, není to sobecký.
Přemýšlím, co jsem vám ještě chtěla z mého nudného života zdělit. Krom toho, že jdu konečně snídat a pak balit.  Já si možná na něco časem vzpomenu, času bude dost.
Dámy a pánově? Přichystejte si pasy, jedete se mnou do ANGLIE.