Ochránci vody

Část 1

Ahoj já jsem Ursula. Nemám moc lehký život. Mého tátu jsem nikdy nepoznala. Možná jsem za to i ráda. Moje máma mi řekla že měl nějaké nadpřirozené schopnosti, které se mu vymykali kontrole. Proto ho mamka opustila. Teď žijeme v Silverglade Manor je tady hezky máme tady velkou knihovnu, jelikož ráda čtu tak jsem za to mega moc ráda.

Když moje mamka je od rána do večera v práci tak ji moc nevídám. Docela mě to mrzí a štve zároveň v podstatě mě vychovala paní Baronka. Je to moc milá starší paní ví o tomto městečku vše. Beru ji jako svoji babičku která zemřela, když mi byli 4 roky.

Jednoho dne jsem jako vždy šla do knihovny a paní Baronka si povídala s paní knihovnicí. Říkali něco o tom že se voda chová nějak divně od té doby co tady není pan Greatluck. Z toho mi došlo že mluví o mém tátovi a tak jsem je dál potichu poslouchala. Paní Baronka začala mluvit o mně a řekla 'Snad bude mít stejné schopnosti jako její otec. Jinak nevím co se bude dít dál.' Co by se mělo dít s vodou však to je jen voda ne nějaký magický předmět. A tak jsem dělala jako že jsem tam teď zrovna přišla a nic jsem neslyšela.  Když jsem si vybrala knihu s názvem'kouzelná voda' tak jsem ji šla nahlásit knihovnici. 

'Zajímavá kniha! Myslím že tě bude bavit. Užij si ji!' odpověděla jsem 'Ano užiji'a šla jsem domů. Uvařila jsem si palačinky namazala jsem je marmeládou a zarulovala. Pak už jen šlehačka a na to maliny. Miluji palačinky. A po večeři jsem šla spát.

Druhý den jsem měla nutkání jít k řece a podívat co je s ní špatně. Když už jsem byla u řeky koukla jsem se na ni a každých pět vteřin měnila směr. Bylo to divné tohle voda nedělá. Koukla jsem se na druhý břeh do lesa a všimla jsem si velkého černo-bílého koně který měl fialové oči. Ale když jsem mrkla byl pryč. Ale neřešila jsem to a myslela že mám halucinace. A tak jsem si šla sednout k řece, a číst tu knihu co jsem si půjčila.

Celou dobu jsem slyšela řehtání koně. A tak jsem se ho rozhodla hledat.  

Šla jsem do hustého lesa do kterého jsem se nikdy neodvážila vstoupit. Když jsem už šla asi půl hodiny a začalo se stmívat řekla jsem si že bude lepší když se vrátím domů. Ale kudy jsem vlastně šla? Tady žádná lesní cesta není. A tak jsem šla podle zvuků. Jestli náhodou neuslyším zvuk řeky. Ale když jsem zavřela oči, abych mohla se soustředit na zvuky více tak jsem zakopla a kutálela se z kopce dolů a hlavou jsem nabourala do stromu.

Vzbudila jsem s někde v seně vůbec si nevybavuji kde to jsem. Když se porozhlédnu tak stále si nic nevybavuji. Vtom uslyším zvuk kopyt a tak rychle zalezu do sena a dělám že spím... Cítím nějaký pohled na mě a teplý vzduch... otevřu oči a vidím........

PARDON ZA ZASE TROCHU NAPÍNAVÝ KONEC ČÁSTI  1 :D

DALŠÍ ČÁST 15. 02. 2022