Je ráno, venku léto a nejmíň 26 stupňů. Naposled vyjdu na můj oblíbený balkon, ze kterým se musím rozloučit. Ano stěhuju se se svýma sourozencema na venkov za babičkou, která se o nás teďka bude starat. Bude fajn jí zase vidět po 5 letech. Naposled jem jí viděla na pohřbu svého otce ano nemám otce a moje maminka se léčí. Neunesla to všechno. Málem jsem zapoměla se představit. Tak to napravíme. Jmenuji se Natálie Ramaswanová. Bydlím teda dneska naposled v Perknově. Je to větší město kam jsem chodila do školky i na základní školu a na moji vysněnou školu z mojí nejlepší kamarádkou Alenou ale říkáme jí Ala. Ta škola byla modeling. A teďka zpátky ke mě. Jsem vysoká 170 cm, takže pro modelku ideální. Jsem bruneta a mám hnedé oči. Mám dokonalou potavu, jinak by mě na modeling nevzali. Musím uznat, že i kluci o mě stojí a to hodně. Ale mé srdce patří jenom Adamovi. Jsme spolu, když mě bylo 15 let a musím říct ., že i přes to všechno je stále semou a podporuje mě skoro ve všem. Můj zachránce to byl. Je mu je 19 let a studuje Sportovní školu v Rouzlíně. Asi 7 km je i vesnička kam se stěhuju. V Rouzlíně je i škola modelingu,takže paráda. Jinak mám 2 sourozence mladší sestru Izabellu, který je 9 let a pak ještě mladšího bratra Wiktora, kterýmu je 13 let. Je těžké jim vysvetlovat, že už nikdy nebude nic takové jako předtím. Ale jedno vím, že moje sourozence nikdy neopustím! Babička na mě kříčí ať už jdu. Vezmu si mobil a kabelku a jdu do toho strašnýho starýho auta, který babička už asi má nejmíň 30 let. Když jedem tech 20 km do tý staré díry, docela mě překvapí, že ten starý barák vypadá jak z amerických filmů. Před vraty nás čeká nový babičky přítel Venca, můj Adam a babičky pes Alík. Zatím co nám ukazuje babička pokoje, tak si všimnu obrazu mého otce, který byl zavražděn před 5 lety 24.10.2012 násilnou smrtí a do dnes se nenašel pachatel a ani se neví proč ho zabili. Na tom obrazu je napsáno: ''Mami, navždy tu budu stebou. Postarej se o mé milované děti a moji úžasnou ženu, kterou jsem tak miloval.'' Když si babička všimne, že se mi kutálí slzy po tvářích, tak jenom vzdychne a obejme mě. Po 10 minutách mi konečně ukáže můj pokoj, kde bydlel její syn ( můj strýc, ale teď je někde za hranicema se svojí ženou a jeho synem Arturem. Zmizel hned po otcově smrti a nikdo neví proč.) No nic. Pokoj se mi moc líbí má červeně sitou barvu a nábytek je úplně nový. Začnu vybalovat a zdobit pokoj. Pomáhá mi stím i Adam, který si mě po chvile k sobě přivine a zatáhne do postele. Závěr je, že se spolu vyspíme. Ten večír usínám v náručí mého Adama a já sem konečně opět šťastná.
