Destructive Storm [CZ] ✓

22. | Hrdina a vůdce

„Kathleen, rozmysli si to ještě," trval na svém Thomas, jakmile jsem se zmocnila sekery a chystala se přijmout velké riziko a pokusit se zachránit Oliverův život.

„Není co si rozmýšlet," odvětila jsem a sekeru jsem pevně sevřela, abych v ní získala jistotu. V tuhle chvíli mi bylo úplně jedno, jak šíleně musím vypadat. Bylo to sice nepředstavitelné riziko, které by Olivera dostalo do neuvěřitelných bolestí, ale zároveň to také byla naše jediná šance. Nechtěla jsem, aby umřel. Za žádnou cenu jsem nechtěla dopustit, aby zemřel další člověk, na kterém mi záleží. Oliver mi zachránil život a věřil mi, ačkoli jsem pro něj byla pouhý cizinec. A já ho měla strašně ráda. Představa, že se vrátím ke zbytku skupiny s umírajícím Oliverem, mě drtila. Nedokázala jsem si představit, jak by se na mě Sasha v tu chvíli dívala. Nenáviděla by mě. Vždyť jsem to byla právě já, kdo si přál, aby Oliver na tuhle výpravu šel. „Musím to udělat."

„Nemusí to fungovat," trval na svém Thomas a já pohlédla na Ruby, která se celou tu dobu zdržovala komentáře. Hleděla jsem na ní s nadějí, ale ona pouze pokrčila rameny.

„Nejsem si jistá, Kathleen," špitla, „je to neuvěřitelné riziko. Mohl by vykrvácet."

„To možná jo, ale pokud to neuděláme, tak zemře tak či onak. Nemyslíš si, že by si přál, abychom to alespoň zkusili?"

„Přál by si, aby ses netrápila," řekla okamžitě. „Možná ti to i řekne, až znovu nabere vědomí."

„Nehodlám čekat, až se ta infekce pomocí žil a cév rozšíří do celého jeho krevního oběhu. Nedovolím to, Ruby," řekla jsem odhodlaně. „Na čí straně teď stojíš? Naděje, či beznaděj?"

„Chci věřit, ale nejde to. Viděla jsem až příliš špatných věcí," špitla a já moc dobře věděla, na co naráží. Na náš drobný incident z kumbálu. „Jestli to chceš udělat, tak to udělej, ale nečekej, že se na to budu dívat."

„Thomasi," špitla jsem a beznadějně na něj pohlédla, „jakmile mu ruku těsně pod loktem odseknu, potřebuju, abys začal okamžitě ten proud krve zastavovat."

„Vážně do toho jdeš?" zeptal se nedůvěřivě.

Přikývla jsem a dala mu najevo, aby se připravil. Pohlédla jsem na bezmocného Olivera a doufala, že vědomí nabere až tehdy, kdy bude zákrok u konce. Trochu jsem se k němu sehnula a nechala Thomase, aby Oliverovu pokousanou ruku přidržel v případě, že by snad Oliver nabral vědomí. Naposledy jsem se na svého bratra podívala a rozmáchla se. Sekera dopadla poprvé a kost naštípla téměř v jedné třetině. Oliver zařval bolestí a já se slzami v očích uskočila.

„Kathleen!" vykřikl Thomas a já se na něj beznadějně podívala. Slzy mi stékaly po tvářích při pohledu na Olivera, který se svíjel v bolestech a křičel z plných plic. „Teď nemůžeš přestat!"

Měl pravdu. Z toho důvodu jsem sekeru vyťala z Oliverovy naštípnuté ruky a znovu jí udeřila. Tušila jsem, že zbývá poslední úder a ruka bude sťata. Přivřela jsem oči a naposledy sekerou udeřila. Oliver celou tu dobu křičel bolestí a celým svým tělem škubal. Thomas i přes značné nepříjemnosti nezaváhal a Olivera pevně držel, aby mi neztížil mou práci.

„Musíme tu ráno zacelit," řekla jsem okamžitě a odložila zakrvácenou sekeru stranou, „nesmíme dopustit, aby teď vykrvácel. Potřebuju oheň."

„Zařídím to," ozvala se Ruby a zmizela nám z dohledu.

„Olivere," promluvila jsem na svého přítele a poplácala ho po tváři, abych si získala jeho pozornost. „Neztrácej vědomí, kamaráde. Zůstaň tu se mnou."