Artemis: The Seventh Avenger

01 [02]

☆☆☆

„Šlápni na to, Artemis," promluvil Fury přes komunikátor.

Vytočeně jsem mlaskla jazykem. „Říkala jsem, ať mi tak neříkáte."

„Prostě si pospěšte." Slyšela jsem, jak si Fury povzdechl.

Naklonila jsem se na motorce víc dopředu a zatočila jsem ventilem, co nejvíc to šlo. Vychutnala jsem si zařvání motoru, když jsem přidala do maximální rychlosti.

Všimla jsem si Kapitána Ameriky, jak hodil svůj štít na Lokiho, hned, jak jsem ostře zabočila za roh, v tu chvíli vedle něj taky přistál Iron Man.

„Vidím je," oznámila jsem.

„Už bylo na čase, u všech pekel," okomentoval to Fury sarkasticky, nad čímž jsem protočila oči.

„Připojuji vás, teď," informoval mě ještě, než linka utichla.

Pak zaznělo pípnutí následované hlasitou hudbou, která mi řvala do ucha. Trhla jsem sebou a odolala jsem touze vyrvat si to zařízení z ucha a zahodit ho.

Šlápnu na brzdy, čímž motorka klouzala bokem, až vrazila do Lokiho. Tato kolize poslala Boha Lstí přes půlku náměstí a pryč od jeho hole. Díky tomu na mě dva muži oblečeni v jejich srandovních oblečcích zírali jako blbci.

„Camille?" zaslechnu v uchu hlas svojí sestry plný vzteku smíchaného se strachem.

„Ahoj, Nat," pozdravila jsem ji a slezla jsem z motorky. Koukla jsem se na Quinjet a mávla jsem jeho směrem.

Svojí pozornost jsem pak vrátila ke scéně před sebou, protože se Loki vyškrábal na nohy.

„Mám vás lidských potvor už po krk," vyplivl. „Všichni byste přede mnou měli kleknout!"

Nemohla jsem si pomoct a odfrkla jsem si. „Jak okouzlující." Usmála jsem se, přešla jsem k žezlu a zvedla jsem ho. „Tohle si vezmu, pokud nevadí."

„Neopovažuj se!" vztekal se bůh. „Vrať mi mé žezlo."

Přimhouřila jsem na něj oči. „To mě mělo vystrašit? Protože se ti to nepovedlo. Tohle," řekla jsem a zatočila jsem žezlem v ruce, „je teď ve vlastnictví S.H.I.E.L.D.u. Takže, pokud ho chceš, budeš mi ho muset vzít."

„Cam, co si myslíš, že-"

Zvuk Natina hlasu v mém uchu je rychle přerušen, když zmáčknu tlačítko a zařízení vypnu.

„Ty imbecile." Loki ze sebe vydal smích. „Myslíš, že máš šanci proti bohovi?"

Pokrčila jsem rameny. „No, vypadá to, že to právě zjistíme, Arschloch."

Loki vystřelil dopředu, přičemž se mu v rukou objevil párek nožů.

Uhnula jsem do strany, když se na mě bůh vrhnul. Zavrávoral, ale rychle svůj balanc získal zpátky.

Vydal ze sebe vzteklé zavrčení, s čímž znovu zaútočil, tentokrát se do mě snažil noži sekat. Odrazila jsem jeho pokusy žezlem, než jsem ho kopla do hrudníku hned, jak jsem si všimla volného místa.

Bůh spadl na záda, ale rychle se posbíral.

„Za to zaplatíš," vyhrožoval.

„Toho pochybuju." Nepřikládala jsem jeho vyhrožování žádnou váhu, jelikož jsem se připravovala na další útok.

„Měl jsi zůstat na zemi," řekla jsem a žezlem jsem namířila na Lokiho.

Jakmile jsem to ale udělala, cítila jsem v žezlu vibrace energie.

Než jsem stačila pobrat, co se děje, proud modrého světla vystřelil z žezla přímo do Boha Lstí, což mu zajistilo let na schody za ním.

Zapískala jsem. „Ty brďo, tohle by se mi hodilo."

Tony Stark u něj hned byl. „Jen se hni, muflone," řekl a namířil na gaunerského Asgarďana každičký kousek zbraně zabudované v jeho obleku.

Lokiho brnění se vypařilo, přičemž zvedl ruce do vzduchu, aby šlo vidět, že se vzdal.

„Tohle bych vám nejspíš měl vzít." Neznámý hlas si uloupil mou pozornost.

Otočila jsem se a viděla jsem jedinečného Kapitána Ameriku, jak za mnou stojí v celé své slávě.

Jeho hluboké modré oči mě k sobě hned přitáhly, jako můry přitahuje světlo. Nemohla jsem si pomoct a obdivně jsem zírala. Vypadal jako postava z filmu, více specificky; jako Princ Krasoň z filmu od Disneyho.

„Jasně," zamumlala jsem, když jsem se konečně dostala z transu.

„Kapitáne." Pozdravila jsem ho s pevným kývnutím a předala jsem mu žezlo.

Na oplátku se usmál, z čehož jsem se začervenala.

„Kdo jsi?" domáhal se Stark, když přidupal k nám.

Vděčná za přerušení se otočím ve směru jeho hlasu.

„Nebyla jsi v té složce," řekl a pak si oddělal helmu, čímž odhalil svůj obličej.

„Nedělala bych si z toho hlavu. Moc by v mojí složce stejně nebylo. Cením si svého soukromí, pane Starku a tím pádem ráda držím své osobní informace mimo systémy S.H.I.E.L.D.u," konstatovala jsem. „Posledních pár let jsem měla spoustu jmen. Naposledy to byla Sabrina Smith. Ráda vás poznávám," pozdravila jsem a ukázala jsem mu svůj nejlepší úsměv.

„Co?" Stark stáhl obočí, zněl celkem vytočeně.

„Dělám si srandu. Teda, trošku." Pokrčila jsem rameny a natáhla jsem k němu ruku. „Camille."

Stark se jednoduše podíval na mou ruku, než ji kompletně odignoroval.

„Jo, to mi došlo, když mi to Romanovová zakřičela do sluchátka," řekl sarkasticky. „Nemáš druhé jméno, Camille?"

Nechala jsem ruku spadnout zpátky k mému boku, protože to nevypadalo, že by jí chtěl v nejbližší chvíli potřást.

„Mám," odpověděla jsem. „Je to Romanoff."

„Romanoff?" Stark si odfrkl. „Promiňte, ale tohle má být nějaký vtip? Protože já se nesměju. Někde bych si to přečetl, že Romanovová má příbuznou."

Pobaveně jsem pozvedla obočí. „Nemám potřebu vám lhát, pane Starku. Jak jsme řekla, své soukromí beru vážně. Pokud tedy nemáte prověrku desáté úrovně, nenajdete o mně nic ve složce nebo v systému S.H.I.E.L.D.u nebo jakékoliv jiné organizace."

Stark zůstal zticha, skepticky mě sledoval.

„Pořád mi nevěříte? Můžete se zeptat mé sestry. Což mi připomíná, že byste měli jít. Nejspíš na vás čeká ve Quinjetu," řekla jsem s úsměvem, než jsem se otočila, abych se dostala ke své motorce.

„A co vy?" zeptal se Kapitán, když jsem nastartovala svou motorku.

„Já už svezení mám," řekla jsem. „Hádám, že se, kluci, uvidíme zpátky na Helicarrieru."

Aniž bych počkala na odpověď, rozjela jsem se a projela jsem kolem dvou mužů plnou rychlostí.

Je super být zpátky.