Když jsem se ráno probudila, Blake byla otočená čelem ke mně, tvář měla zabořenou v mém rameni a tiše oddychovala. Nechtěla jsem se pohnout, abych ji hned neprobudila, proto jsem si jen podložila hlavu svou druhou rukou a zahleděla se na strop nad námi. Milovala jsem tyhle rána, kdy jsem se probudila jako první, cítila jsem její dotek, mohla jsem pozorovat její klidnou tvář, přemýšlet o čemkoliv nebo jen zkrátka poslouchat, jak si tiše pochrupkává, než se konečně probudí, poprvé za celý den se na mě podívá, sladce se usměje a krátce mě líbne na tvář než se ke mně ještě víc namáčkne a znovu oči zavře, aby se ještě v klidu probrala k životu. Tohle naše polehávání jsem milovala. Klidně bych nepotřebovala dělat nic jiného, než jen ležet v naší posteli a být spolu.
,,Že ještě není ráno?" Akorát když jsem se chtěla velice opatrně zvednou a otevřít okno, abych cítila čerstvý vzduch a nechala nás polechtat na naší holé kůži, se Blake trochu zakroutila, prudce vydechla a pak svou tvář ještě víc zabořila mezi matraci a mou ruku, aby se uchránila před ranním světlem.
,,Je mi líto, ale už to tak bude." Uchechtnu se a přetočím se na bok, abych na ní lépe viděla. Blake se ale na protest otočí na břicho a tvář zaboří do svého polštáře. Odkryla tak ale svá holá a naprosto dokonale tvarovaná záda. Opatrně jsem zvedla ruku a jemnými pohyby jsem prsty přejížděla po její horké kůži. Okamžitě jsem si všimla husí kůže, která Blake vyskočila snad po celém těle, ani o milimetr se nepohnula. Přiložila jsem k její horké kůži své rty a věnovala jí pár mých jemných polibků. To už se Blake ale přetočila zpět na záda, položila své dlaně na mé tváře a políbila mě. ,,Dobré ráno i tobě." Uchechtnu se, když se od sebe odtáhneme a Blake se znovu rozvalí po naší posteli, přičemž půlka jejího těla ležela přes to mé.
,,Co dneska podnikneme?" Pozvedne obočí a oči stočí směrem ke mně, aniž by se jakkoliv jinak pohnula.
,,Nemůžeme strávit další den v posteli. Nebo jo?" Uchechtnu se, protože to byla poslední dobou naše nejoblíbenější činnost. Kdyby nebylo školy a teď už i práce, tak bychom se odsud snad ani nehnuly.
,,To bylo bylo krásný." Povzdechne si. ,,Ale mám od jedenáctí dvouhodinovou přednášku a musím tam." Teď už ke mně stočí celou svou tvář.
,,Já mám odpoledne taky nějaké hodiny, ale čas na oběd bych možná měla. Co takhle, kdybych tě doprovodila do školy, mezitím bych si skočila do knihovny a na kafe a pak bych tě zase vyzvedla a skočily bychom si spolu na jídlo? Začínám až ve čtyři, takže do té doby jsem jen tvá." Zazubím se na ní, přičemž Blake radostně přikývne.
,,Půjdu teda připravit. Miluju tě." Ihned se vyšvihne do sedu, ale ještě předtím, než doopravdy opustí postel, se ke mně znovu skloní a zase mě políbí.
,,Miluju tě." Oplatím jí a pak už jen sleduju, jak se souká do jednoho z triček, co se válelo po zemi a odchází z pokoje.
,,Nechce se mi tam. Nechci tě opouštět a být takovou dobu bez tebe." Našpulí Blake smutně rty, zatímco jsme se blížily ruku v ruce k její škole.
,,Za hodinu a půl tu budu zase stát a budu na tebe poslušně čekat. Bude to, jako by si tam ani nebyla." Pohladím ji ve vlasech a líbnu na čelo.
,,Běda, jestli nebudeš stát hnedka u vchodu přesně ve chvíli, co vyjdu ven." Hraně se zamračí a pak si mě za zátylek přitáhla do polibku. ,,Tak za chvíli." Hlesla s pohledem upřeným do mých očí. Všimla jsem si těch jiskřiček, které tam byly už tak často, že mám pocit, že ani nemizely.
,,Za chvíli." Šeptnu taky a ještě ji stihnu jednou krátce líbnout na rty, než se otočí a rozejde se po širokých schodech dovnitř letité budovy. Pár vteřin tam jen stojím, civím do dveří, kterými prošla a čekám, abych měla jistotu, že je tam a vše je v pořádku. Pak se na patě otočím a vydám se do centra. Nejprve jsem se stavila v knihovně, abych si vyzvedla nějaké knihy k esejím. Pak jsem zapadla do naší kavárny, kterou mi na začátku Blake ukázala a která jí mě tak připomínala. Objednala jsem si a pak se usadila ke stolu u okna, abych mohla vyhlížet ven na ulici a zároveň cítila příjemný vánek kdykoliv, když někdo vešel dovnitř a dveřmi tak pustil trochu vzduchu zvenku. Dala jsem se do čtení jedné z půjčených knih a přitom jsem popíjela zrovna donesenou kávu. Bylo příjemné být chvíli sama, nepřemýšlet a jen existovat. Samozřejmě bych byla ale radši, kdyby tu Blake byla se mnou. Nebo možná radši ne.
,,Vy jste Alex, že?" Ozvalo se u mě, přičemž jsem překvapeně odtrhla zrak od své knihy a pohlédla na ženu ve středním věku, která s kabelkou na rameni a kávou v ruce stála před mým stolem.
,,Ano." Hlesnu zmateně a složím knihu do klína.
,,Tak moc jsem doufala, že s vámi někdy potkám." Hlesla žena a usadila se bez optání naproti mě. Zděšeně jsem na ní hleděla a nechápala, o co se snaží.
,,Promiňte, ale my se známe?" Pozvednu nechápavě obočí a sjedu ji pohledem. Měla na sobě velmi hezký a dokonale vyžehlený kostýmek, který se zdál opravdu drahý. I kabelka byla značková. Vlasy měla lehce vyčesané a obarvené, aby nebyly vidět šediny, které se už několik let draly na povrch.
,,Omluvte mé chování. Úplně jsem zapomněla se představit. Říkejte mi klidně Emily." Pousměje se a natáhne ke mně ruku. Chvíli váhám, ale nakonec k ní natáhnu i tu svou. ,,Jsem matka Blake." Dodá během našeho třesení rukou, což mnou ihned otřese. Překvapeně stáhnu svou ruku zpět a strnu na místě. Nikdy jsem její matku neviděla a ani jsem po tom netoužila, když jsem slyšela jaká je a jaký má na mě názor.
,,Prosím?" Pípnu, protože nic jiného mě ani nenapadlo.
,,Už tolikrát jsem Blake i Maxovi říkala, jak bych vás ráda poznala. A helemese, tady jsme." Uchechtne se a pak se velice dlouze napije své kávy. Poté si lehce upraví rtěnku a znovu na mě pohlédne. ,,Dobrá. Musím se přiznat. Není tak úplně náhoda, že jsem tu na vás narazila. Zahlédla jsem vás ve městě a tak jsem šla za vámi sem." Přizná rozpačitě.
,,Dobře, ale z jakého důvodu?" Lehce se zamračím, protože mi byla její přítomnost vážně nepříjemná. Věděla jsem, jaký vliv má a že stačí jedno lusknutí a celý můj život by mohl být ta tam. Nemohla jsem si teď dovolit, když mi vše vychází a s Blake nám to tolik klape, aby přišla ona a celé to zkazila.
,,Musíme si promluvit." A přesně po těchto třech slovech se každý orgán v mém tělo otřesl.
Doufám, že si užíváte víkend ;)
