Rumcaj bydlel ve městě Jičíně v panelovém domě s celou svoji rodinou. Byl to šikovný remeslnik - švec. Ale s příchodem vietnamských obchodníků mu začalo práce ubývat, lidé kupovali laciné boty a nikdo si nenechal staré škrpály opravovat.
To se nelíbilo Mance, byla zvykla zit v pohodlí. Nebyla nikde zamestnana, protože byla nesikovna a líná.
Proto jednoho dne povídá:"Já se s tebou dam rozvést a najdu si nekoho bohatého, kde nebudu muset zit ze sociálních dávek."
Tak je soud rozvedl. Manka vysoudila Cipiska. Jiný společný majetek neměli. Rumcajsi zůstal jen rozvrzany verpanek a oči pro pláč.
Byl z něho bezdomovec. Chodil k Penny zebrat a pil víno z krabice. Až k němu jednoho dne přišla babka s nabídkou:
"Ty, Rumcajsi, nechtěl bys u me bydlet?"
"To se vi, ze chtěl, a kdo vlastně jsi?", ptá se Rumcajs.
"Já jsem baba z pernikove chaloupky. Taky jsem ten perník kradla, až na mého dědka ta barabizna spadla. Kdy u mne začneš bydlet?"
"Babo, tobě straší ve věži. Mladý jsem se zbavil a mám zit s takovou, co vraždí lidi?", zdědil se Rumcajs.
Bába, jak to slyšela, vzala hůl, Rumcajs na nic nečekal a utíkal pryč. Šel na Městský úřad a zažádal o domov důchodců, kde žije dodnes. Spravuje tam boty, protože důchodci na nové nemají.
Toto je příběh se smutný začátkem, ale dobrým koncem.....
