Pohádka, která se stala reálnou

Kapitola 6. Jak to, že to víš?

Z pohledu Elišky:

,,Někam jdeš?" zeptal se mě Lukáš, který stál za mnou.

Otočila jsem se na něj a natiskla se víc na dveře. 

,,Proč si mě unesl? Vlastně nemusíš mi to říkat, vím to," řekla jsem a on se na mě zmateně podíval.

,,Tak povídej," vyzvídal.

,,Jsem tvoje družka. Ty jsi vlkodlak a dokonce alfa," vychrlila jsem na něj.

,,Ale jak to víš?" nadzvednul mi jeho rukou mou bradu, abych se mu dívala do očí.

,,Ty jsi měl tajemství, tak teď ho budu mít i já," ušklíbla jsem se na něj, ale asi se mu moje chovaní nelíbilo.

,,Dobře. Jsem rád, že jsem tě konečně našel," řekl s úsměvem na rtech, ale stejně si myslím, že se na to dřív nebo později zeptá zase.

Pustil mou bradu a začal se ke mě sklánět. 

Známe se chvilku a už se s ním mám líbat?! Tak to teda ne.

Dala jsem si ruku před pusu, takže políbil mé zápěstí.

,,Tak to ne. Mě jen tak líbat nebudeš to za prvé a za druhé, ani tě neznám," vyjela jsem tak trošku po něm a on poodstoupil.

Trochu mu zčervenali oči, asi jsem ho trošku naštvala.

,,Máš pravdu, promiň," řekl v klidu. ,,Nemáš hlad?"

,,Velký, jako vlk," prohodila jsem a pak jsem se zarazila nad tím vlkem.

,,Tak pojď ty hladovče," uchechtl se a já se vydala za ním.

Jako není špatný, je až nadpřirozeně krásný, ale chci ho nejdřív trochu poznat, když vím, že s ním strávím zbytek života.

,,Existují i upíři?" vyzvídala jsem ho a on se trošku zarazil.

,,Um, ano," řekl a podal mi jídlo.

,,Děkuju. Žijou blízko?" optala jsem se ho a on sevřel ruce v pěst.

,,Takže ano," řekla jsem si spíš pro sebe a on se na mě podíval.

,,To se s nimi chceš kamarádit? Nebo chceš snad od nich kousanec?" vyzvídal pro změnu on.

,,Možná jo, možná ne," odpověděla jsem tajemně a dojedla jídlo.

Ne nechci kousanec.

,,Víš, že tě taky můžu kousnout?!" podotkl a díval se mi na krk.

................................

Nová kapitolka je tuuu XD