Léto s celebritou [Tom Holland]

|15| •ᴊᴇ ᴍɪ ᴛᴏ ʜʀᴏᴢɴᴇ̌ ʟɪ́ᴛᴏ...

Vyběhli jsme konečně do vody, kde na nás už čekali Jacob s Perrie. Cákali jsme na sebe, a smáli se jako malé děti. Voda nám byla po kolena, když se parta rozhodla jít ještě dál. Všichni postupovali pořád dál a dál od břehu kromě mě. Přiznám se, byla jsem zamýšlená. Pořád jsem musela myslet na rozhovor s Tomem. Usmívala jsem se a zasněně koukala, jak se říká, "do blba".

"Kde sakra je?!" vyrušil mě ze zamyšlení Jacobův křik. Stál s Pezz už celkem daleko od břehu, měli vodu přibližně po ramena. Tom ale nikde. Začali kolem sebe rozhrnovat vodu a máchat rukama. Chvíli jsem jen udiveně zírala, pak mi to ale došlo.

"Ponořil se s tím, že si namočí vlasy, ale už asi minutu nevylézá." řekla Perrie mezitím co já už se řítila ke zbytku party. Začala jsem Toma hledat pod hladinou. Rozhrnovala jsem vodu jak jen to šlo. Můj záchvat neotálel. Začalo se mi hůře dýchat, a to o dost. Do očí se mi pomalu ale jistě začaly nahrnovat slzy.

Popošla jsem ještě o kus dál od břehu. Mé nohy už necítily dno. Začala jsem se i potápět pod hladinu, což tak často nedělám - jen v nejnutnějších případech, jako je tento. Záchvat ale postupoval. Začala jsem vidět rozmazaně. V takovémhle stavu je nebezpečné stát na nohou, a já tady teď plavu v dvoumetrové hloubce.

Pomalu jsem ztrácela kontrolu nad mým tělem. Sotva jsem se držela nad hladinou, přicházela jsem už o veškerou sílu. Neměla jsem už ani dostatek energie doplavat ke břehu. A ani nechci, musím ho najít!

Z ničeho nic mě něco zatahalo za nohy. Tak moc jsem se vylekala, až jsem se nechtěně ponořila. Byla jsem tak slabá, že jsem to nedokázala uhlídat. O chviličku později mě ale někdo vytáhl. Nerozeznala jsem neznámou siluetu, ale byla jsem za tu osobu ráda, ať už je to kdokoliv. Viděla jsem rozmazaně a zalehly mi uši. Neslyšela jsem skoro nic. Jakoby mi otupěly veškeré mé smysly.

Ucítila jsem jen, jak si mě ta dotyčná osoba pokládá na záda. Mé ruce byly kolem něčího krku, a mé nohy kolem něčích boků. Nevnímala jsem, byla jsem vyčerpaná. Takže mi to bylo úplně jedno.

Když jsme společně doplavali do hloubky, kde byla voda přibližně po kolena, přendal si mě můj "zachránce" ze zad do náruče. Byla jsem příliš slabá, abych na břeh mohla dojít sama. Dotyčný mne položil na záda na osušku. Měla jsem zavřené oči, ale vše jsem vnímala. I když ne moc pozorně, byla jsem dost v šoku.

"To si ze mě snad děláš prdel!!" křičela Perrie, když přišli s Jacobem na břeh. Když jsem uslyšela Perriin hlas, otevřela jsem oči. Chvíli trvalo než jsem se rozkoukala a zaostřila, ale pak jsem všechno uviděla. Přímo nade mnou seděl Tom. Klečel s lehce porozkročenýma nohama. Uprostřed jeho nohou jsem měla hlavu. Z jeho kaštanových vlasů padaly kapičky vody, přímo na moje tělo. Bylo to celkem příjemné. Dívala jsem se mu do očí, na nic jiného jsem se nezmohla. Nedokázala jsem mluvit, pořád se mi hrozně špatně dýchalo.

"Jenom klid, už je to v pořádku. Jsem tu s tebou." řekl potichu a sáhl mi na má ramena posypaná malinkými kapičkami slané vody. Nemohla jsem od jeho očí odtrhnout ty své. Jen jsem vnímala jeho slova. Za to on naprosto nevnímal slova Perrie a Jacoba.

"To mělo být jako vtipný?! Tvůj debilní vtípek stál Sab malém život!!" spustil na něho Jacob. On ale neodpovídal. Stále se na mě díval. Sledoval, jak se mi zvedá hrudník, hladil mne po ramenou a nevšímal si ničeho jiného. Jakoby jediné na čem mu záleží bylo, abych byla v pořádku. Po chvíli přeci jen odpověděl.

"Nechtěl jsem nikomu ublížit, měl to být jenom nevinný žertík." věřila jsem tomu, co říkal. Tom mi nepřijde jako nějaký "bad boy" co by schválně topil lidi. Navíc si myslím, že měl na krajíčku. Vypadal zoufale a opravdu raněně, že někomu ublížil. On takový totiž není.

Všichni se rozešli. Jacob se vymluvil, že jde pro nějaké občerstvení a Perrie se nejspíš vypařila na záchod. Zůstali jsme tam jen my dva, stále ve stejné pozici. Ležela jsem na zádech a rozdýchavala se. Tom, sedíc nade mnou mne stále držel za ramena. Nejspíš viděl že jsem stále v šoku.

"Je mi to hrozně líto." zadíval se mi do očí.

Kapitola 15 ✓
Otázka : Brali by jste to jako vtip? Jak by jste na takovou situaci reagovali Vy? Mimochodem ,překonali jsme již hranici 1K přečtení! Už dokonce 1,2 K, ale nestihla jsem dříve reagovat :D. Děkuju moc a přeju Vám krásný zbytek týdne!

19.2.2022