Nataša & Já

1

Lesley
,,Crrr... Crrr..." zazvonil mi budík u ucha. Kupodivu jsem ho nenechala zvonit a vypla jsem ho. Vstala jsem a šla si do koupelny opláchnout obličej. Když jsem se podívala do zrcadla tak jsem se jako každé ráno zděsila. ,,Takhle opravdu vypadám po ránu? Měla bych s tím konečně něco dělat." řekla jsem polohlasem a odkráčela do kuchyně kde už seděl hnědovlasý chlapík. ,,Ty jsi už vzhůru?" zeptala jsem se svého bratra Tonyho. ,,Vypadá to, že spím?" zavrčel nevrle. ,,Nemusíš na mě hned vyjíždět." protočila jsem oči v sloup a otevřela jsem lednici. ,,Tam nic nenajdeš." Podotknul Tony a hodil po mně jablko. Vřele jsem se usmála a sedla si na židli vedle něho. ,,Kdo ti píše?" Zeptala jsem se svého bratra, když jsem viděla, že se do mobilu nějak divně šklebí. ,, Jenom kamarádi." Vyjádřil se k mé otázce Tony. ,,To mu tak budu věřit. Na sto procent to bude ta jeho parta superhrdinů" Řekla jsem si v duchu. ,,Jo a kdyby něco ti "kamarádi" tady dnes přespí, kvůli té párty." Pravil můj starší bratr s úsměvem. ,,Párty?! Jaká párty? Proč o ničem nevím? Jak jsi mi to mohl zatajit?" zděšeně jsem mu kladla nespočet otázek. ,,Nedělej, že o tom nevíš. Říkal jsem to snad milionkrát. Teď se, ale běž obléknout. Budou tady každou chvíli." Pravil Anthony a sám se šel převléknout. Najednou se, ale zastavil a řekl: ,,Kdybys chtěla tak bys mi mohla prokázat jednu laskavost. Stejně by ses jenom válela v posteli." Podivila jsem se a zamyšleně jsem mu odpověděla: ,,No. Jakou." Přišlo mi podivné, že mě Tony o něco poprosil. Většinou si všechno dělá sám. ,,Co kdybys byla za barem? Alespoň by ses naučila něco nového a nemusela se jako každý den vyžírat." Je pravda, že poslední dobou nejsem moc aktivní. Třeba se s někým seznámím. ,,Nuže dobrá. Ale jenom proto, že jsi mi minule pomohl se školou." Tony poděkoval, odešel a tak jsem usoudila, že půjdu taky.

Už pět minut koukám do šatní skříně a nevím co si vzít na sebe. Dilema mám často, ale teď jsem vůbec netušila co si vzít. ,,Kalhoty s halenkou nebo černé šaty? Bože, já vážně nevím." Řekla jsem tiše, ale pořád to bylo dost slyšitelné na to, aby přišel můj bratr a řekl: ,,Vezmi si ty šaty. Často je nenosíš a je to škoda." Je pravda, že poslední dobou šaty moc nenosím. Lépe řečeno vůbec. Já totiž nikdy nebyla ta holka, která by každý den nosila květované šaty, nejlépe růžové. Spíše jsem ten opačný typ, ale pro dnešek udělám výjimku. ,,Takže šaty. Díky Anthony, ale teď už běž."Řekla jsem nadšeně. ,,Dobře. Dobře. Už mizím." Pravil Tony a odešel.
Po tom co jsem si šaty oblékla a udělala si linku s černými kouřovými stíny jsem sešla po schodech dolů. Napadlo mě, že bych to mohla ze barem trochu uklidit, protože tam byl trochu binec. Bylo to celkem rychlé a dobře se tím zabíjí čas. Po nějaké té chvíli sešel dolů i Tony. ,,Poměrně ti to sluší a to se často nestává." Pravila jsem svému bratrovi a u toho se mírně uchechtla. ,,Moc vtipné Lesley." Řekl pohrdavě Tony a protočil oči v sloup. ,,Pane, vaši přátelé budou za chvíli tady. Momentálně jsou v desátém patře." Vylíčil Jarvis. ,,Díky Jarve." Pravil vysoký "mladík" a zamířil k výtahu. ,,Ne, že mi uděláš ostudu. Znáš se." Řekl Tony a v tu ránu se začaly dveře výtahu otvírat, ale to jsem ještě netušila co mě dnes čeká.