6 variant smrti

Rozloučení a strach

Finn přicházel k náhrobkům a za ním v zástupu šli jeho rodiče, Rachel, Claire, Vanessa, Jake a Ray.

Všichni už věděli o tom, co se odehrávalo ve Finnově hlavě a ochotně šli s ním, když řekl, že tam kam jde, potřebuje podporu.

Šli kolem náhrobků a Finn přikládal květiny k náhrobkům, které patřili obětím Jackoba.

Poslední patřil Stevenovi.

Finn mu řekl a doufal, že to slyší: „Celý život si jako brácha stál za nic."

Finn cítil vyjevené pohledy.

Pokračoval: „Ale to, co jsi pro mě udělal, bylo skvělý. Nikdy na to nezapomenu. Nikdy na tebe nezapomenu. Nezapomenu ani na to, co pro mě udělali ostatní, pozdravuj a poděkuj jim za mě pokud jsou tam s tebou."

Finn cítil, jak se Steven usmívá, ikdyž byl tak vzdálený.

„Byl jsem tak dojatej, že jsem svěřil těmto sedmi lidem o tom, co se stalo v hlavě a ty víš, že já tohle normálně nedělám. Ale to že jsem jim to řekl, bylo lepší, než kdybych to řekl psychologovi, kterého mi nemocnice nabídla."

Chvíli mlčel, ale potom řekl: „Sbohem."

Na náhrobek dal červenou růži a pomalými kroky odešel z hřbitova.

Rachel v sedm hodin večer v sobotu zazvonila u Finnových rodičů.

Otevřela Finnova matka, přívětivě se usmála a zeptala se: „Co potřebuješ?"

„Je tu Finn?" Zeptala se zdráhavě.

„Dnes ráno odjel."

„Odjel?"

„Ano. Doktor mu doporučil odpočinek. Ze začátku říkal, že nechce, ale nakonec rozhodl, že si odpočine. Chtěli jsme, aby nebyl sám, chtěli jsme jet s ním, ale on nás přemluvil. Takže teď je tam na týden."

„Kde?"

„Rekreační středisko ve vedlejším městě Green valley."

„Děkuju."

„Jasně. Přeju hezkou sobotu."

Rachel v neděli ráno jela autem do města Green valley. Rachel uviděla město, které bylo tak zelené, tak nádherné, že jí z toho bylo na blití.

Přijela k rekreačnímu středisku, zaparkovala před ním a vstoupila tam.

Zeptala se recepční: „Dobrý den. Mohla bych se zeptat, v jakém pokoji je ubytovaný Finn Brooks?"

„Je to byt 23A, ale teď tam není."

„Kde je."

„V zadní části areálu 3B."

„Děkuji."

Šla do areálu 3B.

Hledala v něm docela dlouho, když našla lezeckou stěnu, na které lezl Finn a dole ho jistila hezká černovlasá dívka. Když ho dívka pomocí lan spustila dolů, všiml si jí.

„Ahoj Rachel." Řekl a odvázal se z lana.

Rachel musela udržet své choutky. Ikdyž měl rozcuchané vlasy a byl zpocený, byl hezký možná dokonce hezčí.

„Co tu děláš?"

„Co děláš tady. Neměl bys odpočívat?"

„Včera jsem odpočíval, ale byla to nuda. Vždycky jsem chtěl lezení zkusit, a když se mi nabídla příležitost. Tohle je Lili." Řekl a ukázal na tu černovlasou dívku.

Na první pohled Rachel poznala, že se Lili líbí Finn.

Proto Rachel řekla Finnovi: „Provedeš mě tu?"

„Jasně. Děkuju Lili." Řekl a kývl Liliin směrem.

Lili poslala Rachel zlostný pohled a potom rychlými kroky odešla.

„Taky bych lezení zkusila, kdybych neměla strach z výšek."

„Dá se překonat. Mohl bych ti pomoct." Rachel hrozně chtěla, aby jí Finn pomohl, ale tento strach byl mnohem vyšší než chtíč.

„To by asi nešlo. Mám strach, ikdyž jedu letadlem se zataženým oknem. Asi to mám po rodičích. Oba dva jsou taky vytřesení. Takže jsme letadlem společně jeli jenom jednou. Závidím ti."

„Proč?"

„Protože nemáš z ničeho strach."

„Měl jsem strach nebo mám."

„A jaký?"

„Poprvé jsem měl strach, jak rodiče zareagují, jak je to poznamená až Steven umře."

„Ty jsi věděl, že umře?"

„Ano, věděl nebo tušil. Říkal jsem to policistům, ale nevěřili mi. Někteří se mi dokonce smáli, protože jim to říkalo šestileté dítě, ale když se to stalo, přestali se smát. Podruhé jsem měl strach, co mi Jackob udělá. A potřetí jsem měl strach a možná ho ještě mám, že už Stevena nikdy neuvidím. Co když, až umřu, ho neuvidím. Co když tam nebude."

„Možná tam nebude, ale navždy ho budeš mít v srdci. Vím, zní to sentimentálně, ale je to tak." Rachel mu dala dlaň k srdci a Rachel nevěděla, jestli překoná to, že ho chce políbit.