Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

57.kapitola

Snape zíral dolů na dopis ve svých rukách, výraz hrůzy ve tváři. Dýchal mělce a rychle a před očima se mu rojily černé skvrny. Ruce se mu třásly zlostí. (Nebo možná strachy?)

Slyšel, že se zastavila sprcha, a tápal co s dopisem. Seslal na něj zastírací kouzlo a schoval ho do stolku vedle postele.

O chvilku později vstoupil do místnosti Harry, vlasy měl mokré, ručník zavázaný kolem pasu. Zastavil se, když si všiml, jak se Snape tváří.

"Seve? Jsi v pořádku?"

Snape se zoufale snažil a nepodařilo se mu vtáhnout rysy do masky lhostejnosti.

"Jsem v pořádku." Odpověděl, poněkud roztřeseně. "Na chvíli jsem usnul a měl jsem zlý sen, nic víc."

Harry přivřel oči podezřením, ale netlačil na něj.

"Dám ti lektvar na uklidnění." Odpověděl jednoduše a odešel z místnosti.

Vteřinu potom, co odešel, Snape úlevou vydechl. Harry uvěřil jeho lži, díky Merlinovi. Potřeboval se sebrat, než se Harry vrátí.

Nenáviděl, že to dělal, ale musel. Znovu si zvedl štíty v mysli. Věděl, že porušoval slib, který dal Harrymu, ale neměl jinou možnost. Harryho život závisel na jeho schopnostech skrytí emocí.

Harry se vrátil za pár minut, plně oblečený a v ruce měl uklidňující lektvar. Snape si ho vděčně vzal jako by štít v mysli nemohl zakrýt všechen strach, který cítil.

"Chceš mi o tom snu říct?" Zeptal se Harry, sednul si na kraj postele.

Snape se ušklíbl.

Byl zvyklý lhát, a nikdy mu to nedělalo problém. Ale teď ho přepadl pocit viny. Možná tohle se stane, když si nechá štíty v mysli dole příliš dlouho.

"Byl o Azkabanu. Nic zvláštního."

Harry se zamračil a jemně se dotkl jeho ruky.

"Věděl jsem, že jsme tam neměli chodit! Bylo to na tebe příliš."

Snape zavřel oči, neschopen podívat se na Harryho. Neunesl pohled zájmu, který na něj Harry upíral. Nikdo se na něj takhle dřív nedíval, možná snad kromě jeho matky. Ale od matky to bylo jiné. Ano, milovala ho, ale takhle se na něj nedívala.

Otevřel oči a vytrhl se z Harryho sevření, když mu rukou projela elektřina. Najednou pocítil víc emocí naráz.

Zájem, zmatení, podezření.

A on věděl, že nebyly jeho.

Harryho oči se rozšířily.

"Už to přede mnou nemůžeš tajit!" Napůl zakřičel. "Cítil... cítil jsem tvůj strach! Co se do háje děje?"

Snape si dlouze povzdechl. Kruci se vším, vážně doufal, že to nebudou muset řešit...

"Harry... musíš se uklidnit, dobře?"

"Chceš, abych se uklidnil? Cítím tvoje emoce! Jsi k smrti vyděšený! Jak se mám tedy uklidnit?"

Snape zavřel oči.

"Víš, jak jsem ti říkal, že existuje spousta variant ochranných vazeb?"

Harryho oči se zase přivřely.

"Ano?"

"No, asi to vypadá, že jsme se omylem svázali jiným poutem, než jsme měli původně v plánu..."

Harry se párkrát zhluboka nadechl, než odpověděl.

"A co to znamená? Co se s námi stane?"

"Upřímně? Nemám tušení. Možná dál ucítíme útržky emocí toho druhého. Nejspíše to zesílí nebo se vyvine. Musíme počkat a uvidíme."