daddy kim? [vkook]

9.

𝑱𝑼𝑵𝑮𝑲𝑶𝑶𝑲 𝑷𝑶𝑽.

,,Nechápu, proč tě nechávám žít. Jsi jenom podělanej ředitel společnosti." zavrčel Bo-gum, když chodil nervózně do kolečka. Před malou chvilku skončil se zábavou s noži. Nechtějte vědět,kam všude mě pořezal. Cítím,jak mi po nohách a po břiše kape krev.

,,Aishhh." zavrčel a přiložil mi pistoli k hlavě. Chvíli se na mě koukal,dokud zase pistoli neodložil a nehodil s ní o stůl. ,,Doprdele," zanadával a projel si své vlasy.

Všiml jsem si,jak byl vystresovaný. Proč ale? To mě nedokáže zabít?

,,Proč mě nezabiješ..." zašeptal jsem slabě. Bo-gum se na mě zaskočeně otočil a chvíli mě pozoroval.

,,Cože?" vydechl a já se uchechtl. ,,Proč mě nezabiješ...Nedokážeš to..?" ptal jsem se a přitom se snažil nepolikat krev.

,,Dokážu. Proč bych to nedokázal?!" vyhrkl ze sebe a já se musel znovu uchechtnout. ,,Nedokážeš to. Kdybys to dokázal,už bych byl dávno mrtvej." začal jsem se smát jako psychopat.

Bo-gum na mě zaskočeně hleděl, asi nechápal mou změnu nálady. To ale nevěděl, že tahle změna nálady měla taky svůj účel.

,,Co ti jako přijde vtipného? Přestaň se smát." říkal, jako kdyby se mě bál. Smál jsem se dál, párkrát jsem i vyflusl krev. Musel to na mě být krásný pohled.

,,Nezabiješ mě,protože jseš ubožák." smál jsem se a zvedl k němu pohled. Udělal jsem pohled, jaký mají většinou psychopati ve filmech a ušklíbl se. ,,Ty se mě bojíš,že je to tak?" vydechl jsem s pohledem do jeho tváře.

Musel jsem opravdu vypadat děsivě. Asi bych se sám sebe taky lekl. Cítil jsem,jak mi tekla krev po obličeji, taky krev, která mi telka z nosu a ze rtu. Nu, to musel být pohled. O spodku radši ani mluv nebudu.

,,C-co? Ne! Proč bych se někoho jako-..."

,,Jako jsem já bál? Dobrá otázka." zasmál jsem se svým hlubokým hlasem a zvedl obě dvě ruce. Stoupl jsem si a narovnal se. Pro lepší efekt jsem si i prokřupl krk.

,,Proč by ses někoho,jako jsem já,bál?" zeptal jsem se sám sebe. Bo-gum začal couvat, až narazil do stolu, na který spadl. Viděl jsem v jeho tváři strach.

Po očku jsem pozoroval jeho ruku, která se snažila nahmatat pistoli. Náhle ale pistoli vzal a vystřelil.

Jenže...kulka nevystřelila z jeho pistole?

𝑵𝑨𝑴𝑱𝑶𝑶𝑵 𝑷𝑶𝑽.

Je krásný den. Zrovna prší a tím pádem můžu zůstat doma a být s mým miláčkem. Spokojeně jsem se usmál a nastoupil do auta. Připoutal jsem se a zamířil k sobě domu.

Jin dnes musel něco zařídit,takže jsem měl čas nakoupit něco dobrého a připravit nám pěkný večer u filmu.

Já i Jin teď máme hodně práce. Jin je skoro pořád v nemocnici a já jsem zase ve své agentuře. Nemáme na sebe moc času a tak nám chci udělat pěkný den. Jin si to zaslouží, je to nejhodnější člověk, kterého znám. Moje láska.

Zaparkoval jsem do naší garáže a vystoupil ze své nové Audi. Potom jsem zamířil dovnitř domu.

Co mě ale zarazilo bylo to,že dveře už byly odemknuté. Zamračil jsem se a vytáhl z opasku pistoli, kterou jsem si schoval ve výši pasu. Potichu jsem otevřel dveře a rozhlédl se,zda je někdo v domě.

Nákup jsem si nechal v ruce, potom jsem ho ale položil do předsíně a zamířil do obýváku.

Zpoza rohu jsem rychle vykoukl a všiml si,že někdo sedí na gauči. Rychle jsem si nabil pistoli a vyběhl zpoza rohu. Pistoli jsem namířil na muže,sedícího na gauči a chtěl promluvit,jenže se ozval mi známý hlas.

,,Panebože,Joonie!" vyjekl Jin šokovaně a pustil na zem hrníček s nějakou tekutinou. Párkrát jsem na něho zamrkal a podíval se na onoho muže, sedícího na gauči.

,,Yoongi?" vydechl jsem zaskočeně a z koupelny vyšel i Jimin. ,,Eh, co tu všichni děláte?" vyhrkl jsem ze sebe a schoval si pistoli do kalhot. ,,To bych se měl zeptat já. Vyděsil jsi mě k smrti." ozval se Jin.

,,Ježíši nešahej na to!" vyjekl jsem a spěchal k němu a rozbitému hrníčku na zemi. Všiml jsem si, že se opařil, tak jsem ho vzal za ruku a odtáhl ho do koupelny. Tam jsem mu dal na ruku ručník, namočený v ledové vodě a povzdechl si.

,,Omlouvám se, nechtěl jsem tě vylekat." podíval jsem se mu do těch jeho krásných očí. ,,V pořádku. Nechtěl jsem na tebe takhle zařvat.." omluvil se taky a já mu vtiskl polibek do vlasů. ,,V pořádku."

,,Hele? Mohli byste přijít? Nemáme moc času a Jungkook ho taky moc nemá." ozval se Yoongiho hlas z obýváku.

Podivil jsem se a došel za těmi dvěmi do obýváku. ,,O čem to mluvíte?" vydechl jsem nechápavě.

,,Jungkook... Někdo ho unesl." vydechl Yoongi a já tak šokovaně vydechl. ,,Cože?! Už zase?" divil jsem se.

Jin mě dovedl na gauč,kde jsme si sedli a já tak na sucho polkl. ,,Co budeme dělat? Máme nějaké stopy? Co Hobi?" chrlil jsem na ně otázky, div se na mě nenaštvali.

,,Musíme vymyslet plán a to co nejrychleji. Obávám se totiž, že nemá moc času."