Prokleté Prázdniny /Countryhumans CZ/

×První Den×

(tento příběh nijak nenavazuje na předešlý příběh "Změna dvou životů", sice možná je trošku něčím podobný, ale prostě nenavazuje)
______________________________________

Byl první den letních prázdnin a to znamenalo i první den na táboře. Bráška Slovensko tam jezdí kvůli kámošům a vlastně má rád i hry, které tam hrajeme. Já tam jezdím hlavně kvůli výbornému jídlu a kvůli svému nejlepšímu kamarádovi Polsku. Hry jsem tam nikdy nijak moc nemusela, přišly mi až moc dětinské. Jasně, je to tábor hlavně pro děti, ale ve většině případů mi ty hry ani nedávaly smysl a moc mě nebavily. Brácha je zase můj přesný opak, je hodně hyperaktivní a je schopný se zažrat i do té nejobyčejnější hry.

Chvíli jsem přestala balit a dívala se z okna ven, kde sluníčko pařilo jak blázen. Díky tomu jsem si vzpomněla, že jsem si zapomněla sbalit opalovák. Hledala jsem ho všude po celym svym pokoji, ale nemohla jsem ho za boha najít.

🇨🇿: BRÁCHA! ŽE TYS MI VZAL MŮJ OPALOVÁK?

Řvala jsem ze svýho pokoje. Nějakou chvíli bylo ticho a pak najednou brácha otevřel dveře s mým opalovákem v ruce.

🇸🇰: To ako myslíš túto zubnú pastu? To ti aj tak bude k prdu, ako ťa znam, spálíš sa len čo vytiahneš päty z baraku

🇨🇿: Je v tom aspoň něco nebo už jsi mi to vyplejtval..?😑

Řekla jsem mu otráveně. Měl sice pravdu s tím spálením, ale tak aspoň trochu na sebe napatlat můžu ne?

🇸🇰: Juj...ups😂

Zkoušel si kápnout na dlaň, ale bylo to prázdný. Super🙄. Můj jedinej opalovák a brácha mi ho musí vyplejtvat. No nic no..😒

Z kuchyně už na nás volal nedočkavý táta Československo.

ČSR: Hej vy dva! Hoďte sebou, vy bando líná!

Nemá rád, když musí dlouho čekat. Šťouchla jsem do bráchy a oba jsme si šli vzít svoje kufry a sunuli se dolů po schodech směrem k autu.

Když jsme naházeli kufry do kufru (😝), rychle jsme oba běželi ke předním dveřím, protože jsme oba chtěli sedět vepředu. Samozřejmě jsem náš souboj vyhrála já. Nemůžu sedět vzadu protože se mi z toho vždycky zvedá pajšl (teda vlastně kufr).

ČSR: Žádný potíže vy dva, jasný?

🇨🇿: Tati, děláš jako kdybys nás neznal

ČSR: Já vím, ale i tak se každej tábor jeden z vás dostane do průšvihu.

🇨🇿: To bysme nebyli normální děti, kdybysme sem tam neudělali něco, co se nesmí. Taky jsi určitě v našem věku takovej byl.

ČSR: No jo..

Táta se o nás pochopitelně bojí, je pro něj těžký se od nás odloučit i na den, natož na 2 týdny. Bylo na něm poznat, že se bojí. Sice se každý den tváří ustaraně, ale vždycky je víc potichu když se bojí. Pohladila jsem ho po paži, táta mě chytil za ruku a palcem mi pohladil prsty.

🇸🇰: To bude dobré, otecko. Vrátime sa ti živý a zdravý. Ako vždy😌

Utěšoval brácha tátu a poplácal ho po rameni.

ČSR: To doufám..

Abych zabila ticho, pustila jsem rádio.

S hudbou nám to rychleji uteklo a za necelé 2 hodiny jsme dorazili na místo. Já začala nedočkavě vyhlížet Polsko, ten ale zatím nikde nebyl.
Možná přijede později.

Zatím jsem viděla pár kluků, jako například Rusko a Ameriku, jak se vzájemně probodávali pohledem a Rumunsko s Moldávií, Ukrajinou a Německem hráli vzadu na hřišti přehazku.

Pozdravila jsem našeho souseda pana Sověta, jež stál pár metrů od jedné budky. Ten mi na oplátku kývl na pozdrav hlavou a pousmál se. Táta si s ním samozřejmě musel jít zase pokecat, jako kdyby se spolu nebavili každej den🙄.

Zatím jsme si oba s bráchou vytáhli kufry, Slovensko se okamžitě běžel přivítat s kamarády. Já zatím vyhlížela chatku s mým číslem 16, byla úplně poslední vzadu. Což mě ani tolik nevadilo, ale zase jsem to měla daleko k záchodům a jídelně 😩.

Z ničeho nic na mě vybafl hlas mě velice známý - Polsko.

🇵🇱: KDES BYLA TY ČŮZO MALÁ? VYHLÍŽÍM TĚ TU UŽ JAKOU DOBU😂

Já mu během toho skočila do náruče.

🇨🇿: Není moje vina že jsi dorazil později než já, ty hlemejždi😂

My dva se vidíme vždycky jenom na táboře a teď jsme se oba objímali jako kdybysme se neviděli aspoň 10 let.
Polsko bydlí daleko a dojíždění taky není úplně možný, už jenom kvůli momentálním cenám nejen benzínu ale i jízdenek 🙄.

Polsko mě stejně jako brácha podrbal po hlavě a tím mi samozřejmě rozcuchal vlasy. Tohle nesnáším, štve mě když mi někdo hrabe na vlasy.

🇵🇱: Holka, vlasy máš rok od roku delší a delší ale malá jsi pořád! Jak ty to děláš 😂

Napučeně jsem ho bouchla do ruky a zkoušela jsem si svůj cop upravit. Jelikož se můžeme mejt jenom jednou týdně a to v ledový řece, ráda bych si nechala svůj cop aspoň do konce tohohle týdne nějak normálně upletený. Už po 2 dnech mám totiž vlasy hodně splasklý a mastný a tenhle pocit já nesnáším, plus když ty vlasy mám celkem dlouhý.

Polsko mě pustil na zem, díky tomu jsem se cítila ještě menší. Byla jsem mu do výšky ramen.

ČSR: Hele vy dvě hrdličky, zřejmě máte nástup. Tak já už asi pojedu.

Objala jsem společně se Slovenskem, který k nám rychle přiběhl, tátu na rozloučenou.

ČSR : Buďte opatrní a pište mi každý den ať vím, že jste v pořádku.

🇨🇿🇸🇰: Neboj tatí

Řekli jsme najednou a oba i s Polskem jsme rychle běželi na nástup.