první den ve škole

10 1 0
                                    

Ahoj jmenuji se Y/N přestěhovala jsem se do seolu kvůli rodičům, prý tu našli dobrou práci která jim vyhovuje. Ale blbý je to že mě nevyhovuje jejich práce, víte oni totiž cestují pořád někam létají a já musím být sama doma.

Zviklat jsem si,ale chci je mít zase u sebe,jako za starých časů. Ale všechno tu jde zatím jako po másle, až na to že jdu zítra do nové školy,mám strach,ale na druhou stranu se těším.

----------------------
Je to tu vstávání bude můj největší nepřítel. Když jsem vstala udělala jsem si hygienu , převlékla se a udělala si snídani ve škole už se mnou počítají takže se nemusím bát nových obličejů u učitelů.

Vyšla jsem z domu zamkla a šla na bus,rodiče nejsou doma odjeli na týden zase někam. Vždy když odjedou nechají mi tu nějaké peníze,abych si sama nakoupila.

Bus mě odvezl hned před školu.
Ty jo velká to škola. Pomýšlela jsem si v hlavě. Když jsem šla dovnitř všichni se na mě dívali jak na Svatý obrázek,upřímně čekala jsem to ,ale některé byli až tak znechucené že jsem se chtěla otočit a odejít.

Po pár minutách začalo zvonit na hodinu a všichni šli do svých tříd,asi po pár minutách jsem konečně našla ředitelnu. Slušně jsem zaklepala a čekala až někdo odpoví.

Následně jsem šla dovnitř,tam mě ředitelka přivítala s hřejivým úsměvem a šla se mnou do mé třídy.
Začalo mi silně tlouct srdce.

Když jsme vešli do třídy všichni na mě nechali pohledy.

„ dobrý den třído chtěla bych vás seznámit z novou studentkou která bude  zde chodit do vaší třídy" pronesla a usmála se na mě,úsměv jsem ji obětovala,ale když jsem se podívala na znechucené vyrazí nich spolužáků hned mi úsměv spadl.

„ řekli nám něco o sobě" požádala mě učitelka a podívala se na mě.

Trochu jsem se klepala,ale dodala jsem si odvahu a spustila jsem.

„ ahoj... jmenuji se Y/N pocházím z-"

„ nudaaaa" zakřičel někdo v zadních lavicích a celá třída se začala smát. Jen jsem se falešně usmála a zašeptala jsem učitelce že to můžu říct někdy jindy lidem kteří o to budou stát.

Učitelka se na mě smutně usmála a posadila mě do zadní lavice upne u okna k nějakému klukovi.

Ředitelka znepokojeně odešla a učitelka začala dál vysvětlovat novou látku. Celou domu jsme se dívala na své boty a hlavu jsem měla tak moc skloněnou,aby nešlo vidět že pláču.

Jsem velmi citlivá,ale nic si z toho nedělám. Utřela jsem si slzy posmrkla jsem a sedla si normálně do židle.

Kluk vedle mě se na mě naklonil a do ucha mi zašeptal.

„ mimochodem...jsem Jimin

Neznámí se stane láska Kde žijí příběhy. Začni objevovat