Slza za slzou kane na polštář dál,
Kde nejeden člověk dřív spával,
Zas a znova stejný konec jiné kapitoly,
Jen v okolním prostředí rozdílné molekuly.
"Jdi dál, ty na to máš!"
Stejnou větu dokola slýcháš,
"Ser na to a oblékni pohřební rubáš,"
Stále mi našeptává má stinná tvář.
Ale skončit to umí každý druhý,
Ty máš stále svou sílu přesvědčení,
Že jednoho dne bude líp,
I když to nemáš s kým oslavit.
Prach, popel, popraskané rty,
V mých vzpomínkách stále jen ty.
Tak pusť se mé přítomnosti,
A vrať se do minulosti.
Jiskra zhasla,
Okna dokořán,
Kde dřív vítr vál,
Dnes psa bys nevyhnal.
Prázdné, zšedlé ulice,
Bez typické dopravní špice,
Působí dost zbytečně,
A sakra hodně lacině.
A z té obyčejné šedé nudy,
Na mě hledí tvoje oči.
Studny lží a tajemství,
Jak miluji je, jen Bůh ví.
