Řekni Mi Že Mě Miluješ

-23-

Květen

Vzbudila jsem se do krásného, slunečného pátku. Zvedla jsem se z postele a promnula si své ospalé oči. Otevřela jsem si okno, a nadechla se čistého vzduchu. Ihned jsem poznala, že teplo je dostačující na šaty. Ale šaty si neberu jen kvůli teplu, je to i kvůli Evelyn.

Dnes má své 17. narozeniny! A dnešek bude provázen jejím oslavováním, takže dnešní oblečení nebude obyčejné.

Vešla jsem do koupelny, kde jsem si vlezla do sprchy. Osprchovala jsem se a v ručníku okolo mého těla si vyčistila zuby.

Zaplula jsem zpátky do pokoje, kde jsem si otevřela skříň. To bude ještě na dlouho..

Po půl hodině jsem konečně měla vybráno. Červené šaty s bílím potiskem. Byli na ramínka, takže na dnešek jako dělané.

Ještě jsem si sedla před zrcadlo a lehce se nalíčila. V tomto stavu s batohem na rameni jsem sešla schody do kuchyně. Už mi nezbýval čas, proto jsem si do ruky vzala banán a dala mámě pusu na tvář. Zamávala jsem Maxovi a vyběhla z domu.

-----

" Nazdar oslavenkyně!" Rozeběhla jsem se k Evelyn, když jsem ji zahlédla na obědě. Usmála se a přisedla si ke mně.

"No nazdar!" Také mě objala a usmála se. Vedle ní se objevil Brad, který ji políbil.

" Tak co, u koho dnes bude párty?" Usmál se Brad. S Evelyn jsou úplně stejný.

" Tak samozřejmě že u mě, rodiče nejsou doma" zašklebila se a zakousla do toustu.

" Ale budu potřebovat vaší pomoct, přijďte třeba v šest?" Zeptala se nás. Nemohla jsem ji říct ne, proto jsem jen odpověděla.

" Jasně, pomůžeme" kývla jsem na Brada, který nemusel nic říkat. Potom jsme už společně poobědvali.

-----

Zazvonila jsem u Evelyn doma. Měla jsem na sobě černou, krátkou sukní s bílím tílkem. Jednoduchý, ale hezký.

Evelyn otevřela dveře a vrhnula se mi okolo krku. S úsměvem jsem ji objala a poté mě pustila dovnitř.

Už tu měla jistou výzdobu, ale chudou. Proto jsem tu já i s taškou, plnou výzdoby.

" Dáváš mi volnou ruku?" Usmála jsem se a posadila se na barovou židli. Evelyn už připravovala něco k jídlu, ale to je prej překvapení.

" Ano, udělej to jak chceš" mrkla na mě a pak už se věnovala svému vaření. Já jsem se usmála a popadla svou tašku. Z ní jsem začala vyndavat všelijaký balónky, konfety a další tyhle blbosti.

" No? Co na to říkáš?" Dala jsem si ruce v bok a usmála se na Evelyn.

" Je to nádherný! Děkuju, bez tebe bych to nestihla" objala mě a ještě jednou se podívala na mojí práci. Když v tom jsme uslyšeli zvonek.

" Na hosty je ještě brzo" podívala se na hodiny Evelyn. S nechápavým obličejem přešla ke dveřím, které následně i otevřela. V nich stál vysmátý Brad.