Nekonečná válka - 1. Díl Kroniky čtyř kontinentů (BUDE SE VYDÁVAT)

💫3. Kapitola💫

Strážníci mě přitáhli na základnu a tam mě vedli spletitými chodbami. Hodili mě do nějaké místnosti dvěma židlemi a řekli mi, ať tam počkám. Zabouchli dveře a pak jsem uslyšela zamykání. Super... Jsem v nějaké miniaturní místnosti a doslova tu čekám na smrt.
Sedla jsem si na jednu židli a vyděšeně vyčkávala. Co když mě zabijou, když zjistí, co umím? Nebo mě použijí jako pokusného králíka??? Strach mi zaplnil mysl. Najednou jsem uslyšela odemykání, ale jiné než předtím. Tohle znělo jako... Když odemykáš dveře něčím jiným než klíčem. Najednou dovnitř nakoukl učitel Bris.
Zmateně jsem se na něj podívala. On mi jen naznačil, ať jsem potichu. Zavřel dveře a přišel ke mně. ,,Kass, poskouchej. Co jsi udělala?" zeptal se mě naléhavě. ,, Já... Já... Omráčila jsem ho ránou od pánve." vykoktala jsem ze sebe. Bris pozvedl obočí a podíval se na mě pohledem říkajícím: Vážně?. ,, Kass, nemá žádnou ránu na hlavě. Tak jak jsi to udělala. Nemáme čas, chci ti jen pomoct." prosil. Vážně mě prosí můj učitel, kterého podezřívám že v něčem jede a něco ví o magii? ,,Já opravdu použila...".
Přerušil mě tím, že natáhnul ruku před sebe a z ní vystřelil temný paprsek. Hrozně jsem se lekla a nevěřícně jsem se dívala na jeho ruku. ,,Vy jste..." dostala jsem ze sebe. On kývl. ,,Jako ty. Kass, nesmíš tady zůstat. Je to pro tebe nebezpečné." řekl a chytil mě za paži. Okamžitě nás teleportoval do parku. Pořádně se rozhlédl kolem nás. Když nikoho neviděl, vydechl.
,,Vymažu jim paměť. Nebyl svědek. Našli zloděje potulovat se před obytnou částí a tečka. Ty o tom nesmíš nikomu říct, bojí se tě." pustil mě a v mžiku se teleportoval pryč.
Nemohla jsem se ani pohnout. Co se to sakra stalo? Magie... Je skutečná! Já ji mám, Bris ji má... Kolik nás ještě může být? A co přesně je má moc? Mám i nějakou speciální inteligenci nebo smysl díky tomu? Měla jsem tolik otázek ale nikoho, kdo by mi je zodpověděl. Rozhodla jsem se, že se zítra Brise půjdu zeptat. Musí mi pomoct.
Rozešla jsem se pomalu parkem domů. Najednou se vedle mě objevila blonďatá dívka asi v mém věku. Její zelené oči obezřetně pročesávali terén. Chtěla jsem utéct, ale holka mě popadla a zatáhla mě k jednomu stromu. Pak se před námi objevil takový kruh. Šlehala z něho magie. Cítila jsem příjemné mrazení po celém těle. Je to snad portál? Holka neváhala a skočila do portálu a mě stáhla s sebou.
Křičela jsem. Letěly jsme daleko déle než s Brisem. V uších mi hučela krev a celé tělo mě bolelo. Najednou mě oslnilo světlo. Pod mýma nohama se ocitl pevný povrch a já dopadla na kolena. Bolestné jsem sykla a vzhlédla. Když jsem spatřila svět před sebou, spadla mi brada.
Obrovský hrad se tyčil přímo před námi. Všude kolem byly zahrady a spousta jezer a někde za námi jsem slyšela řeku. Kde to sakra jsem???
Holka mi najednou nabídla ruku. Usmívala se na mě. Až teď jsem si všimla, že má na sobě školní uniformu. ,,Qilla. Omlouvám se, že jsem tě prakticky unesla, ale tam už jsi nebyla v bezpečí." řekla a ruku přisunula ještě blíž k mému obličeji. Pousmála jsem se a ruku přijala.
Postavila jsem se na nohy a pořád se užasle rozhlížela. ,,Kde to jsme?" zeptala jsem se zmateně. Qilla mi pokynula rukou a šla směrem k hradu. ,,Tohle všechno je pořád na Shimolu, jen schováno lidskému oku." odpověděla, ale já pořád chtěla vědět víc. Jako by mi četla myšlenky řekla: ,, Všechno se dozvíš od ředitelky naší školy. Tady se učí všichni Elementáři ovládat své schopnosti.".
,,Co je to Elementár?" položila jsem jí otázku. V životě jsem neslyšela takové označení. Qilla se na mě pobaveně podívala a pronesla: ,,To jsi ty a já. Lidé, co umějí ovládat element a nebo elementy. To, kolik máš elementů je dáno přírodou. Můžeš mít až 4.". Páni. Můj sen se splnil! Konečně jsem objevila magický svět a celou dobu jsem měla pravdu! Existují. Vždycky existovali...

Ve škole mě Qilla dovedla před kancelář ředitelky. Tam mi zašeptala do ucha: ,, Ředitelka je moudrá a nejmocnější ze všech. Ovládá jako jediná 6 elementů. Řekne ti, co a jak.". Pak zaklepala a když se otevřely dveře, strčila mě dovnitř a odešla. Dveře se s cvaknutím zavřely.
Přede mnou za stolem ze zvláštního bílého dřeva seděla žena ve věku kolem čtyřiceti a něco psala perem na papír. Zvedla svůj zrak, prohlédla si mě a pravila: ,,Posaď se, Kassandro". Udělala jsem tak, jak řekla a posadila jsem se do křesla celého z kožešiny.
Pořádně jsem studovala celou místnost. Po stěnách byly naskládané knihy do řádku a jen v jediném volném místě bylo zrcadlo. Strop byl lehce vyklenutý s různými znaky. Chtěla jsem se zeptat, co znamenají, ale ředitelka mi odpověděla, aniž by věděla, na co se chci zeptat: ,,To jsou všechny elementy, co existují.".
Povstala a vyčarovala si dlouhou tyč. ,,Prazákladní elementy - světlo" ukázala na jednoduchou světle žlutou až bílou čtyřcípou hvězdu. ,, a temnota." ukázala na takovou tmavě fialovou hvězdu? Sama jsem pořádně nepoznala, co to je. Její obličej byl vážný, ale v jejich očích byl znatelný zájem. ,,Tyto dva elementy se dělí každý na čtyři sekundární. Světlo na vodu, zemi, led a blesk," postupně ukazovala na znak kapky, listu, složité vločky a bleskové koule. ,,temnota se naopak dělí na oheň, vítr, lávu a tajemnost.". Plamen, vítr, obsidiánovo lávový krystal a neurčitý fialovo průhledný tvar. Znaky temných elementů.
Chápavě jsem přikývla. Všechno vypadalo tak majestátně. Barvy každého elementu se postupně mísily s barvami elementů kolem. Pak jsem si všimla dvou znaků nad všemi těmito elementy. Jeden byl černý a druhý bílý. Nad nimi se skláněly bohyně s úctou ve tváři. Ukázala jsem na ně.
,,A tyhle, paní ředitelko? Co jsou zač?". Lehce si povzdechla a ukázala na bílý znak. Ani nevím, jak bych ho popsala. Vypadal jako nějaká koruna. ,,Podle dávné legendy, když se spojí všech pět elementů světla, vznikne síla zvaná element života. Dokáže léčit i smrtelná zranění a nemoci.". Kývla jsem na znak pochopení. Ona se obezřetně podívala na černou korunu. ,,A nakonec nejnebezpečnější element ze všech. Tento se vytváří ze všech temných sil a říká se mu..." odmlčela se. Nemusela jsem ani pořádně přemýšlet a došlo mi, co bude jeho název. ,,Element smrti, že ano? Pravý opak elementu života." řekla jsem. Ona zakývala hlavou. ,,Ano. Dokáže život brát. Může tě týrat a mučit, dokud nebudeš prosit o smrt. Jenom pár lidí dokázalo vyvolat jeden z těchto dvou elementů. Já jsem jedna z nich. Ovládám šest elementů. Pět světelných a z nich občas dokážu stvořit element života. Ale je velmi nevyzpytatelný, nepoužívám ho.".
Užasle jsem hleděla na tu ženu přede mnou. Ona se najednou podívala na mě a luskla prsty. Obraz na stropě zmizel a nahradil ho jiný. Zatajil se mi dech při pohledu na tu nádhernou ženu. Celé její vlasy byly stříbrné. Obě oči nesly stejnou barvu jako vlasy. Ta překrásná žena na sobě měla vznešené šaty v šedé barvě. Šaty se skládaly z korzetu a jemné látky zakrývající prsa. Na ramenou měla malé štítky ze kterých vysely řetízky. Na rukou měla ze stříbra vyrobené ozdoby s kameny v šedé barvě, které byly napojené na všechny prsty opět stříbrnými řetízky. Sukně byla ve předu nad kolena a měla tvar peříček. Zbytek sukně byla stejná peříčka, ale dlouhá a z většiny situovaná do stran. Kolem ní byly všechny znaky elementů a nad ní byla daleko větší šedá koruna. Na každém ,,cípu" byl zasazen jeden krystal představující element podle barvy. Délky cípů se střídaly. Jeden malý, jeden velký a tak pořád dokola. Cípů bylo dohromady deset. Ve předu pod velkým cípem byly dva malé krystaly, bílý a černý, život a smrt. Z krajů koruny vycházely řetízky s malými krystalky v barvách ostatních elementů a pak se opět řetěz napojil na korunu.

Ředitelka se na obraz dívala s úctou, ale i s jistou obavou. Nemohla jsem si pomoct, ale měla jsem pocit, že je něco hrozně špatně... Mé myšlenky přerušil její hlas říkajíc: ,,Podle dávné legendy se zrodila žena, která ovládala všechny elementy. 12 sil... Temné, světelné... Jednou je dokázala spojit. Život se smrtí se smíchaly a když našla pevný bod mezi těmito absolutními rozdíly, proměnila se na bytost vyšší, než jsou Elementálové. Bytost, které se začalo říkat Královna elementů. V jejích rukou stanul element, který dokázal stvořit živé tělo s duší. Element stvoření. Nejmocnější a nejzáhadnější ze všech.".
Obavy v jejích očích jen rostly. Unaveně se posadila do svého křesla. ,,Moc o tom elementu nevíme, jen, že dokázal navracet život stejně, jako ho tvořit. Královna takto stvořila vás, lidi. Samozřejmě, ty nejsi člověk, ale doteď ses za něj považovala. Tehdy nikdo nechápal její záměry, ale brzy jsme zjistili, že bylo dobré, že to udělala." vysvětlila. Ale pořád jsem měla tisíce dalších otázek! Proč vytvořila lidi? A proč jsme nevěděli o magickém světě.
Nadechla jsem se, že se zeptám, ale ředitelka mě umlčela. ,,Dnes ne, je pozdě. Vše, co teď potřebuješ vědět je toto. Jsem ředitelka Lana. Oslovuj mě prosím paní ředitelko. Zde se budeš učit svou moc ovládat a zjistíš, co jsou tvé elementy. Do školy nosíš uniformu, budeš ji mít na pokoji. Do tvého pokoje tě přenesu. Sdílíš ho s Qillou, kterou již znáš a s dalšíma dvěma dívkami v tvém věku. Toť vše, zítra bude čas na tvé otázky." řekla stručně a okamžitě mě mávnutím ruky teleportovala na pokoj.
Tam si mě odchytla Qilla a po tmě mě dovedla k mé posteli, popřála dobrou noc a zmizela do své části pokoje. Chtěla jsem nad tím vším přemýšlet, ale byla jsem tak unavená, že jsem jen prostě padla do postele a během pár vteřin usnula.

Temnota nikdy nespí, Kass.
Brzo... Brzo...

Ahoj, tady je nová kapitola, tak snad se líbí. Píšu ji na cestě na školní výlet, tak snad to dává smysl🤣. Určitě mi napište vaše prozatímní reakce na nový příběh, chci vědět, jak vám vyhovuje/nevyhovuje.
Další vydám nejspíš zítra, ale uvidím. Nejsem si jistá.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ