We have our past! [namjin]

Omluva

!!!UPOZORNĚNÍ: Následující obsah nemusí být příjemný osobám mladším 15ti let!

Namjoon's pov:
12.5.2013 - neděle

Snídaně už ležela na stole když jsem se vzbudil. Jen jsem si povzdychnul a pustil se do jídla.

. . .

"Nesu ti oběd." řekl Jin formálním tónem a na stůl položil podnos. Smutně jsem se na něj koukl jako nějaké ublížené štěně. Žádná odezva - jen chladný výraz plný zášti. Nevydržel jsem to a potichu se rozbrečel. Možná, že teď taky najednou cítil smutek, jelikož mě chtěl obejmout, ale já ho v tom zarazil.

"Běž pryč." dostal jsem ze sebe mezi vzlyky.
"Co?!" nechápal teď on.
"Vypadni!" vykřiknul jsem. Jin leknutím uskočil a pak se vytratil.

Ještě více jsem se rozplakal. Tohle není fér! Zkurvenej manažer a jeho debilní papíry! Zkus s nimi mluvit ale kdy, to už mi neřeknete, co? Naserte si! Mám na něj takovou zlost!

. . .

"Vypadáš ospale," poznamenal manažer když jsem mu odevzdával vyplněné formuláře a čekal na nové. Měl jsem chuť mu jednu vrazit, ale neudělal jsem to - místo toho jsem se na něj usmál. Idiot jeden.

V sedm večer přišel Jin s večeří. Ani se na mě nepodíval. Je mezi námi opeavdu konec nebo jen pauza, jak to on nazval-?

Nebyl jsem naštvanej na něj. Od začátku jsem tak nějak tušil, že to takhle dopadne, ale i tak jsem tomu dával naděje - očividně falešné.

"Miluju tě," zašeptal jsem, ale taky jsem se na něj nepodíval.

Ticho . . .

"Taky tě miluju." řekl po chvilce. Malinko jsem se usmál a pustil se do jídla. Asi minutu tam stál a koukal na mě, jak jím a vyplňuju formuláře. Nakonec, ale odešel.

13.5.2013 - pondělí

Snídani mi ráno přinesl Yoongi.

"Co se stalo mezi tebou a Jinem?" zeptal se přímo.
"Nic... co by mělo?" falešně jsem se na něj usmál.
"Aha... nic... Proto se jeden druhému vyhýbáte?" jak to dělá, že mě vždy dostane?

"Je to těžší než si myslíš-" nechci ho zavalovat detaily.
"Chápu." přikývnul.
"Díky!" pousmál jsem se.
"Nemáš zač... a... a urovnej to s ním!" mrknul na mě a vydal se pryč.

. . .

"Jine?" oslovil jsem ho když mi přinesl večeři.
"No?" na chvíli jsem nevěděl, co říct, ale teď už si těmi slovy jsem naprosto jistý a vím, že bez něj nedokážu být!
"Miluju tě." přitáhnul jsem si ho k sobě. Nejdříve se vzpíral, ale potom to vzdal a sednul si mi do klína a dokonce mě pevně objal.

"Taky tě miluju." zašeptal mi do ucha.
"Moc se ti omlouvám, Jine." zase cítím slzy na svých tvářích.

"Ne neomlouvej se, to já se omlouvám tobě."
"Za co?" zvednul jsem k němu hlavu a podíval se na něj.
"No,... mysl jsem si, že jsi mi lhal a taky že jsi mi lhal, ale udělal jsi to, aby jsi byl se mnou! Naštval jsem se na tebe úplně bezdůvodně, protože  mě musíš hodně milovat když jsi kvůli tomu skoro ani nespal." zářivě se zase usmál a dal mi pusu na čelo.

"Jo moc tě miluju."
"Však já tebe taky, ale slib mi, že už to nikdy neuděláš, prosím!" naléhal na mě.
"Ale-" nestihl jsem nic namítnout, Jin mě totiž okamžitě přerušil: "Radši tě uvidím vyplňovat ty formuláře, než aby jsi trávil čas se mnou a nespal kvůli tomu!" no nezbývalo mi nic jiného než přikývnout.

"Kolik ti toho ještě zbývá?"
"Asi šest papírů." odpověděl jsem mu.
"Fajn," vstal, chytil mě za ruku a sednuli jsme si na mou postel. Ze stolu mi podal všechny zbývající formuláře a také tác s jídlem, který opatrně položil na deku. Přisednul si ke mně blíž a začal mě krmit. Občas mě poškádlil, tím že sousto už jsem měl u úst a chtěl do něj kousnout, ale Jin ho sám spapal - mám roztomilého kluka!

Já mezitím vyplňoval ty dokumenty. Když to bylo hotové, Jin to vše uklidnil - andílek můj to je!

Svléknul se do boxerek a pak z oblečení pomohl i mně. Přikryl nás dekou. Přitulil jsem se k němu a do chvilky usnul v jeho objetí.

Hello my Dreamers,
Mezi Namjoonem a Jinem je to tedy už v pořádku~
Ale co mezi Namjoonem a ostatními členy? Dokážou ho zase přijmout mezi sebe?
A co jejich debut?
To najdete již v další kapitolce~

Vaše ~Sen~

       [~•~•~•~•~•~•~•♡•~•~•~•~•~•~•~]

Pro více informací sleduj můj instagramový účet @just._.sen

Slova: 702