Doufám že na to Olivie kývne
"Ahoj Oli" pozdravím mile
"Ahoj Karle, tak co ta tvoje vejška?" Hned se zeptá
"Jo super vzali mě" řeknu nadšeně, teda alespoň se tak snažím znít
"Tak to je super sem moc ráda že budeš vysokoškolák ale i tak se mi bude stýskat" jo to mě taky ale nevěřím tomu že ten vztah přežije
"Jo mě taky a je tu jedna věc o kterou tě poprosím" řeknu a doufám že řekne že jo
"Povídej" pobídne mě
"No, chtěl jsem se tě zeptat jestli až budu na škole jestli by jsi se nechtěla nastěhovat na vilu, ale musela by si hlídat sestru, nechce být doma s mámou" řeknu a doufám že mé myšlenkové pochody pochopí
"Jo to mi nevadí víš že mám Amy ráda, ale nebudu s ní moct bejt celou dobu. Někdy bude muset být doma sama, líp to bohužel nepůjde" řekne a jsem rád že na to takhle přistoupila
"Jo vůbec nevadí se mnou taky není úplně furt" odpovím vděčně
---po nudné konverzaci s Olivií o životě--
Takže jsem strašně rád že na to Olivie kývla, protože kdyby řekla že ne tak vůbec nevím co bych dělal. No ale tak to je za námi teď ještě jít balit
Hodím na postel obrovský kufr a už do něj házím takové ty typické věci. Boty, bačkory, trička a hlavně mikiny. Doslova půlka a možná i víc než půlka mojeho šatníku se zakládá z mikin. Jednoznačně nejlepší kus oblečení.
Tak už mám oblečení, obuv, kartáček, hřeben, zubní pastu a laky na nehty s nějakými voňavkami. Jídlo si brát nebudu to je blbost a peřiny tam budou.
No ale už je fakt pozdě. Dobalim ráno. Možná bych mohl ještě se jít podívat na Amy jestli už spí.
"Karle, zlatíčko, sem ráda že ještě nespíš! Noc je mladá, stejně jako ty. A já to miluju ! " Kurva to byla máma, viděla mě když sem procházel okolo schodů. Je zas nalitá jak hovado
"Hah super poprvé za dva dny se ukážeš a znova nalitá. " Fakt už mě sere
"Ale notaaaak nemůžeš bejt tak vážnej! Trochu se uvolni" začne se okolo mě plazit a nedodržuje osobní prostor
"Uvědomuješ si že jsem tvůj syn!?" Křiknu po ní a plácnu ji přes ruku když začne sjíždět níž k mému pasu , fujjj
"Karle s tebou fakt není žádná sranda tak mě nech si alespoň kleknout" řekne. Ta děvka. Že se vůbec odváží mi lézt na oči
"Víš ty co? Promluvíme si ráno až budeš střízlivá. Teda. Jestli tady budeš. Jestli zase nebudeš někde v zasranym sexklubu, dělat každýho kde se k tobě přiblíží. Nelez mi na oči a už vůbec se nesnaž si to něčím zachránit!" Vykřikl jsem a na patě se otočil, směrem můj pokoj
Chvíli jsem ještě brečel v posteli a pak jsem to vzdal.
Jo nevím proč mám někdy ten pocit jako že já jsem ta chyba. A taky sem. Sama mi to furt říká, že ona mě nechtěla tak ať si nestěžuju že si za to můžu sám.
Vezmu žiletku a přejedu si s ní přes žíly, kde se udělá pár jemných ale bolestivých a krvavých ranek. Nevím proč mám pocit že to pomáhá, cítím se pak líp, jako kdyby to že mě odteklo ven.
Ten pocit ostrého ale lehkého kovu na žilách. Ten pocit přenesení bolesti že vnitř na bolest venku. Krev, ta nádherně rudá, hustá kapalinay která symbolizuje mojí bolest. Miluju ten pocit. Začíná se mi mlžit před očima, asi jsem to přehnal, už zase .. a můžu za to já
---
Ráno se probudím v koupelně na zemi, opřený o vanu a v jedné ruce žiletku, z té druhé mi tekla krev a evidentně hodně. Umeju to a pak si to půjdu obvázat.
Uklizeno, ošetřeno teď ještě dobalit a jít přikoupit nějaký věci
---
Teďka projíždím uličky obchoďáku a hledám, co by se mi tak mohlo hodit a pak mi padly do oka jedny sluchátka. Možná by se mi mohli hodit, přeci jenom ty moje už jsou starý a nový by byli lepší. Hmmm
Jo už sem se rozhodl, kupuju. Aaaaa teď opět směr domu a ....
A kurva....
Další kapitola venku a btw ty vaše postavy se objeví až později teď se mi to nehodí ale nebojte dočkáte se
ČTEŠ
the Lovers - životní změna
FanfictionJsem si stoprocentně jistý že jsem hetero. Teda byl jsem si jistý.... pak sem je potkal a začala moje největší životní změna.
