Dark World [One Direction]

32.

Ráno kupodivu nebylo zrovna hezké. Město bylo zahaleno mlžným oparem a ze střech stékala voda, která byla následek nedávného deště, který se pravděposobně odehrál v noci. Bylo to divné. Každý den je tu slunečno, ale dnes je leda tak nepříjemně dusno. Jako před bouří.

Oblékla jsem si šortky a tílko, do jedné kapsy jsem si dala mobil a do druhé peněženku s doklady. Pak jsem zamířila do kuchyně, kde už Andy krmil své díťátko. Páni, kdy tak dospěl? Ach ano, už vím! Bylo to v dobách, kdy jsem plýtvala čas žitím s Ashtonem...

,,Dobré ráno." pozdravil mě Andy, aniž by vzhlédl od talířku s kaší.

,,Dobré." přikývla jsem a vydala se rovnou ke vchodu.

Andy vzhlédl. ,,Kam jedeš?" zeptal se.

Zakroutila jsem očima. ,,Rozhodnout se." odpověděla jsem mrzutě, jako by to byla samozřejmost.

Sebrala jsem klíčky od auta a s pozdravem se vydala ke svému miláčkovi. Odemkla jsem a nasedla. Hned, co jsem nastartovala, na mě začala blikat kontrolka upozorňující na prázdnou nádrž. Povzdychla jsem si a vydala se k nejbližší benzínce.

Zajela jsem k pumpě, páčkou vedle sedačky jsem otevřela nádrž a vystoupila. Pak jsem přešla ke zdroji oné zázračné kapaliny, která dávala auto do pohybu. Vytáhla jsem pistoli a vsadila ji do otvoru v karoserii. Pak stačilo jen zesílit stisk dole a do nádrže se začaly valit litry paliva.

,,Poprvý tě vidím tankovat." ozvalo se vedle mě s uchechtnutím.

Trochu jsem poskočila úlekem. ,,Ahoj Louisi Stalkere." zahučela jsem ironicky. Nemám dnes moc dobrou náladu.

Zašklebil se a opřel se o mé auto. ,,Poslyš, doopravdy nejsem stalker. Je náhoda, že jsme se potkali zrovna tady. Každopádně... To nic nemění na tom, že bych ti chtěl nejdřív poděkovat za záchranu mě i mé rodiny, a hned potom tě seřvat. Takže nejdřív - děkuju. Navždycky ti budu vděčnej, opravdu netušíš, co to pro mě znamená. Ale teď...," odmlčel se a já se trochu přikrčila. ,,...děláš si kurva prdel?! Jak jsi se mu mohla do hajzlu sama naprdelit přímo pod čumák ty šílenče?! Harold s Liamem mě málem zabili, že jsem nejdřív něco neřekl jim!" vyjekl zvýšeným hlasem a divoce rozhazoval rukama.

Měla jsem se správně bát, ale tahle situace mě strašně rozesmála. To, jak se mi snažil vynadat a hlavně ten jeho výraz. Dostala jsem výbuch smíchu. Raději jsem uvolnila stisk a stále s výbuchem smíchu jsem pistoli vrátila do pumpy. ,,Bože..." vypískla jsem. ,,Není zač, Louisi. A šílenec jsem už odmala." zachechtala jsem se a praštila ho do ramene.

Louis nevypadal nadšeně. Asi plánoval, že se fakt budu bát, ale to se nestalo. Louis zakroutil očima a začal tankovat svoje auto. Měli jsme oba dva štěstí, že tu nikdo jiný ze zákazníků není, takže si mohl Louis v klidu tankovat, zatímco jsme klábosili.

,,Ty jsi nenapravitelná." zakroutil pobaveně hlavou. Přitakala jsem a kartou zaplatila za benzín. ,,Jo a Alex?" řekl ještě, když jsem chtěla obejít auto a odjet. Pokynula jsem mu hlavou, abych mu dala najevo, že poslouchám a zároveň ho pobídla k mluvení. ,,Nejsem si jistý, jestli to opravdu byl on, ale... Myslím, že jsem viděl Ashtona." řekl tichým tónem.

Vykulila jsem oči. ,,Kdy? Kde?" zeptala jsem se a pomalu začala panikařit.

Natáhl ruce do uklidňujícího gesta. ,,Bylo to včera, před Andyho bytem." řekl.

Zalapala jsem po dechu. To ne! Ne... On jde po Andym? A nebo se dozvěděl, že tam žiju s ním a jde po mně.

,,Sakra!" křikla jsem a frustrovaně si projela prsty vlasy. ,,Já... Musím. Měj se, Louisi." pousmála jsem se na něj, obešla auto a nasedla. Nastartovala jsem a se zapištěním gum jsem vyjela z benzínky.

****

Posadila jsem se na gauč a čekala.

,,...Jo... No, to já ksakru doopravdy netuším! ... Doprdele Liame, uklidni se a nebo jdi někomu třeba rozbít držku, co já vim? Ale neječ na mě! ... Ne, nenabízím se ti! ... Víš ty co? Jdi do prdele!" křikl Harry rozzuřeně a a mírným třísknutím odhodil svůj mobil na konferenční stolek.

Sedl si na křeslo a zavřel oči, aby se trochu uklidnil. ,,Jak dlouho už se spolu takhle hádáte?" zeptala jsem se.

Harry zamručel. ,,Od tý doby, co to ví. Zdálo se mi, že to vzal dobře, ale... Asi ne. Totiž, bylo to lepší, než jsi ho přijela navštívit." zakroutil hlavou.

Povzdychla jsem si a přešla k němu. Obkročmo jsem se na něj posadila a zavrtala hlavu do jeho prohlubně na krku. Ruce mi položil na zadek a přejížděl po něm.

,,Harry, já..." zamumlala jsem s úmyslem mu vyklopit Andyho nabídku na odjezd, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Rozhodla jsem se říct jinou pravdu. ,,Miluju tě, Harry." vydechla jsem.

Jeho ruce na mém zadku se přestaly pohybovat. Skousla jsem si ret.

Chvíli mlčel, než se rozmluvil. ,,Eh, já... Já... Tohle nedokážu. Mám tě moc rád, ale asi ještě nejsem připravený..." tak tohle jsem nečekala. A dost to zabolelo.

Polkla jsem a potlačila slzy deroucí se na povrch. Přestala jsem vnímat, co říká. Slezla jsem z něj a popadla moje věci válející se na stole. ,,Omlouvám se. Chápu to. Ale pak tohle nemá budoucnost." pípla jsem. Se slzami v očích jsem mu dala na stolek klíč od jeho bytu, který mi nedávno dal, a odešla jsem. Slyšela jsem, jak na mně volá a říká, ať se vrátím, ale já ho ignorovala. 

Nasedla jsem, otřela si slzy a s třesoucími prsty jsem nastartovala auto. Docela divné vědět, že jenom moje auto je mi opravdu věrné a nezkalme mě.

****

A tak bylo moje rozhodnutí učiněno. Bolest, kterou mi Harry způsobil svými slovy, to rozhodla. Ale není v tom jen tohle. Harry s Liamem byli dřív jak bratři a teď jsou rozhádaní. Kvůli mně. Další důvod, proč tu nebýt.

Andy byl rád, že pojedu s ním, i když mu bylo velmi líto, jak to dopadlo s Harrym. Věděl, co pro mě znamenal a stále znamená.

I přes to, jak mi tady bude všechno chybět, jsem se pomalinku začala těšit na budoucnost. A na život poblíž Las Vegas.

Ještě ten den jsem si zabalila své věci a dala si je do kufru auta. Potom jsem pomáhala balit Andymu, kterému zbývalo zabalit už jen pár věcí.

Trochu jsem se divila, kam chce všechny ty krabice naložit, ale došlo mi to, když přijela stěhovací služba. Začali jsme tedy krabice nosit do dodávky, což dalo docela dost práce.

A tak jsme ve čtyři hodiny odpoledne vyráželi na nejméně pětihodinovou cestu.

Když jsem vyjížděla, rozhodla jsem se tady nechat všechno, co nechci. Myslím tím špatné vzpomínky, zlomené srdce, prostě všechno, co my bylo psychickou přítěží.

Tudíž Harryho, Liama, i ostatní. Tohle bude nový začátek nového života. Nového a mnohem, MNOHEM lepšího. Alespoň jsem si to snažila natlouct do hlavy a myslet alespoň trochu optimisticky.

Jen já, Andy, neteř a krásný, lepší život v malém městečku vedle Las Vegas...

----

Ahojkyyy :) Příští díl bude konec první série. Tudíž bude i druhá série, kterou nechám tady (nebudu ji vytvářet zvlášť jako novou knihu). Doufám, že jsem Vám tím udělala radost, miluju Vás, jste skvělí! :3 :') :*

P. S. - Omlouvám se, že byl tenhle díl tak divně uspěvhanej.

P. P. S. - Nezabíjejte mě :)) Však ono to ještě bude zajímavé :3