Dark World [One Direction]

33 - Konec 1. série

Tak tady je konec 1. série, hned potom budeme pokračovat, surikatky :* ( jsem nějaká vychechtaná, tak si nevšímejte toho oslovení :'D )

Btw- OMG jste úžasní! Miluju Vás! <3
-------

Světla, která zvýrazňovala náspisy obsahující většinou slovo CASINO, se odrážela od kapoty auta. Koukala jsem z okýnka, zatímco jsem stála na semaforu. Tahle atmosféra mi způsobovala husí kůži. Každou chvíli jsme potkávali limuzínu a jiná přepychová auta.

Byla jsem ráda, když jsme se úspěšně vykodrcali z města a najeli jsme na silnici, která vedla za město. Tady mě Andy předjel, protože já neznala cestu. Sice bych si pohla zapnout GPS, ale to bych musela znát název toho místa, kam jedeme. To mi totiž Andy neřekl. Řekl, že to bude překvapení.

****

Dojeli jsme na místo, když už byla tma. Oproti městu to tady bylo opravdu malé, ale mně to přišlo tak akorát. Zaparkovali jsme před prostornou garáž a vystoupili jsme.

Rodinný domek se zahradou. Byl nádherný! Úplně jsem zírala, jako omámená. A to byl pouze osvícen lampami, co teprve za denního světla!

,,Tak co na něj říkáš?" zeptal se Andy s úsměvem, když vyndával z auta Sam.

Zavrtěla jsem hlavou a máchla rukou k domu. ,,Je nádherný!" vydechla jsem. ,,Opravdu se ti to povedlo, alespoň co tak vidím." skoro jsem fňukla. Dojalo mě to. Až teď jsem si uvědomila, že budu zase se svým bráškou. To je prostě nádherný pocit.

,,Moc jsi mi tehdy chyběla." přiznal Andy a položil mi volnou ruku na rameno. Vehmalo mi to slzy do očí a za chcilinku už jsem potichu fňukala.

Vzlykla jsem a objala jeho i Samanthu v jeho náruči. ,,Ty mně taky." zamumlala jsem mu do trika.

Andy mi vtiskl polibek na tvář a já se odtáhla. ,,Kdy dorazí ta dodávka s krabicema?" zeptala jsem se a otřela jsem si slzy.

Andy se podíval na hodinky. ,,Asi až ráno, ten řidič má prej rád noční řízení, takže vyrazí o půlnoci." zakroutil očima. Asi nebyl nadšený, že ho bude někdo v půl šesté ráno budit.

Andy se usmál a z kalhot vytáhl klíč, který mi podal. ,,Slečno, bude mi ctí, když vstoupíte jako první." zaculil se.

Se smíchem jsem ho převzala a vydala se ke vchodu.

Zasunula jsem klíč do zámku a odemkla. Otevřela jsem dveře a vstoupila. Byla tam tma, takže jsem na zdi nahmatala rozsvěcení světla a cvakla jsem s ním.

Všude bylo prázdno, jak jsem předpokládala. Až na kuchyň, která už byla vybavena do červené a bílé barvy. Byla spojena s jinou velkou místností, ve které právě stojím. Pravděpodobně obývák.

Ve prostřed protější stěny byl výklenek, kde byly na boku dveře a na druhém schody nahoru. Je to tu opravdu velké.

Uhnula jsem z futer, aby vešel i Andy. Vypadal spokojeně, takže to tak pravděpodobně chtěl.

,,Nahoře už jsou aspoň matrace, abychom se prospali. Zejtra dovezou vybavení a nábytek si zajedem koupit sami, co ty na to? Já doopravdy nevím, jak vybavovat byt, aby všechno ladilo, takže mi budeš muset pomoct. Akorát dětský pokoj a koupelny jsou hotový." zazubil se.

Nadšeně jsem přikývla. Mám ráda nákupy.

****

Ráno nám přivezli krabice s věcmi. Ty kuchyňské a koupelnové jsme už dali na svá místa. Sam to naštěstí celé prospala ve svém pokoji.

V poledne jsme si zajeli na oběd v té dodávce, ve které nám přivezli věci, jsme jeli nakupovat nábytek. Ten řidič byl Andyho kamarád, takže s námi ochotně jel. Bylo to všechno celkem složité s dítětem na krku, ale večer jsme přijeli domů s tím nejdůležitějším - postele, noční a konferenční stolky, gauč, knihovna... Dále také televize a jiná elektronika.

To vypovídalo o tom, že druhý den se rozhodně nebudeme nudit.

****

Dny plynuly a Andy byl čím dál více šťastný. To mi sice dělalo radost, ale rozhodně to nevyrovnávalo pocit práznoty a smutku. Bylo mi den ode dne hůře, chyběl mi Harry, ale i ostatní. Bylo to hrozné. Před Andym jsem se snažila tvářit, že je vše v naprostém pořádku, a že jsem šťastná. A buď na to doopravdy skočil nebo dělal, že to nevidí, protože si nechtěl kazit svou dobrou náladu mými problémy. Jenže to by neudělal, takže tipuji tu první možnost.

Naštěstí mi ale pomáhala Sam. Byla jsem tolik zaneprázdněná jejím hlídáním, že jsem si přes den na Harryho ani nevzpomněla.

O to horší to bylo v noci. To mé tělo vždycky ovládl nepříjemný chlad. Chyběly mi jeho ruce, jeho horká náruč, jeho slova, doteky.

Z očí se mi samy spustily slzy, které se vsakovaly do polštáře a peřiny, do které jsem se zabalila, abych se alespoň trochu zbavila chladu.

Jak tohle přežiju?

--------
Ano, bylo to krátké, ale nebojte, jedem dál! :3