Květiny Pobertů II.

43. Kapitola- Medailon

Na Grimmauldově náměstí probíhaly přípravy na ministerstvo kouzel. Byla to jediná možnost, jak se dostat k medailonu.

Harry s Ronem seděli nad plány u jídelního stolu a Hermiona jim s pomocí Krátury vařila, pomáhala jim s plány a dolívala jim čaj.

Zatím co se přehrabovali v papírech a plánech ministerstva, v jiné části Londýna se balily kufry. 

Thomas s Jacob odjížděli na do Paříže na pracovní cestu. Teda, Thomas odjížděl na pracovní cestu a Jacob dělal doprovod. Měli v plánu, že pojedou všichni, jenže Elizabeth ani Rebecca nemohli odejít z práce, protože nebyl dostatek doktorů a zdravotních sester.

Holky se s nimi rozloučili už ráno, když odcházely společně do práce. 

Jacob s Thomasem momentálně vycházeli z bytu a zamykali za sebou dveře, aby se dovnitř nikdo nedostal. Táhli za sebou kufry dolů po schodech, protože výtah nebyl v provozu. Když se dostali na dvůr za budovou, přemístili se pryč.

Z potemnělého Londýna byli v zářivé Paříži. Ulice byly během oběda rušné a plné mudlů. Kavárny a restaurace byli plné, obsluhující běhali od stolu ke stolu a přijímali objednávky. 

,,Vypadá to tu živě," porozhlédl se Jacob okolo.

,,Je léto, bude tu hodně lidí." 

,,Kde jsme ubytovaní?"

,,V hotelu, není daleko, budeme mít skvělý výhled na Eiffelovu věž," odpověděl Thomas a vydal se po chodníku městem, Jacob šel za ním.

Když se ubytovali, Jacob se vydal podívat se do města, nikdy v Paříži nebyl. Thomas zůstal v hotelu, aby si připravil materiály ke schůzi, která mu začínala za dvě hodiny. 

Jacob se procházel po mostě, když kolem něho proběhla slečna, omylem do něho strčila, ve spěchu se mu omluvila a běžela dál. Tmavé vlasy si sepínala do krátkého nízkého culíku, bílá upnutá košile ji kontrastovala s opálenou pletí.  Jacob se za ní ještě párkrát otočil, aby se ujistil, že ji doopravdy viděl.

Aniž by si to uvědomil, otočil se a šel směrem, kudy přišel. Nevědomky šel za slečnou, která do něho vrazila a dostal se ke kavárně, ve které zmizela.

Posadil se ke stolu ve venkovní části kavárny a prohlédl si lístek nabídky. Francouzsky sice nerozuměl, ale názvy kávy byly v originálu napsány tak, jako všude jinde. 

,,Bonjour, co si dáte?" K Jacobovi přišla servírka, když zvedl pohled od lístku, zjistil, že je to právě ta dívka, za kterou šel.

,,Eh... Iced Americano?"

,,Hned to bude," usmála se na něho a zase zmizela.

Během těch minut, co byla pryč, Jacob pozoroval rušnou ulici, lidé  projížděli autem, na kole, na koloběžkách, bruslích, běhali nebo se jen tak procházeli. Rozhodně to bylo živější než ponurý Londýn zabývající se válkou.

,,Tady to máte," dívka položila hrnek kafé na stůl.

,,Děkuju." 

,,Máte hezký přízvuk, nejste odtud?" 

,,Nejsem, jsem z Anglie." 

,,Na dovolené?"

,,Něco takového," přikývl s úsměvem Jacob, nemohl se na dívku přestat dívat, byla krásná.

,,Mohu vám nabídnout ještě něco?" 

,,Možná jméno," Jacob střílel do černa, ale za pokus to stálo.