CZ 1D&5sos Oneshots (boy×boy)

Sing (Calum Hood+Ross Lynch)

Requested: @|Channel25|

***

Být slavný je náročné. Fyzicky, psychicky, vztahově.

Vzhledem k tomu, že musím furt někam létat s kapelou, nemám čas (a většinou ani chuť) se zabývat vztahem.

Jistě, chybí mi lidský kontakt, ale nejsem ten typ, co by di vodil fanynky na hotelové pokoje. I když si to mnozí myslí.

A tak jsem si během pobytu našel "kamaráda s výhodami". Ano, kamaráda. Kluka.

Je taky slavný, což vidím jako obrovské plus. Oba víme jaké to je, být sám. A ani jeden od toho nic neočekává.

Je to výhodný pro obě strany.

Jestli o tom někdo ví? My dva.

Stejně se nevídáme zas tak často, vzhledem k tomu, že on je ve Státech doma, zatímco já trávím volno v Sydney.

Ale zrovna teď jsme nahrávali nové album v LA. A tak jsme se s Rossem dohodli, že se sejdeme. Neviděli jsme se asi tři měsíce.

A není to tak, že by mi chyběl. Ale vlastně jo, chyběl mi.

Odhupsal jsem na smluvené místo, a zatímco jsem na něj čekal, zmerčilo mě pár fanynek, tak jsem se s nima vyfotil.

Asi o deset minut později dorazil Ross. Byl celý červený a udýchaný.

"Promiň, zdrželi mě fanoušci," omlouval se okamžitě. Jen jsem nad tím mávnul rukou a objal ho. Ross se nenápadně rozhlédl kolem sebe. Když zjistil, že nikdo v okolí není, rychle přitiskl své rty na moje.

"Ahoj." vydechl jsem a on se zazubil.

"Ahoj."

Od doby, kdy jsme spolu začali výhodovat, mezi námi často nastává trapné ticho. Ne dnes. Dnes ani nemusíme mluvit.

Vydali jsme se k jeho autu, které zaparkoval nedaleko našeho místa, a hned odtamtud jsme jeli k němu domů.

"Dáš si aspoň kafe, nebo chceš hned...?" zeptal se a zamířil do kuchyně.

Tohle mě štvalo. Byli jsme kamarádi, tak proč se nedokážeme bavit normálně?

Jo, už vím proč. Protože my už nejsme normální kamarádi. Normální kamarád nenechá toho druhého, aby se ho dotýkal, aby ho líbal. A Ross mě nechával.

"Prosím tě. Děje se něco?"

Možná jsem náš vztah zkazil, ale to neznamená, že se o něj nestarám.

"Nic." odsekl a otočil hlavu, jeho blond vlasy mu tak spadly do očí.

Hrudník se mi sevřel. "Mluv se mnou."

"O co ti jde? Co chceš? Neprodlužuj to. Mám si kleknout?" podíval se na mě. "Nemám zas tolik času, musím zkoušet."

To, co říkal, mě bolelo. Tohle se nemělo stát. Neměl se takhle cítit. Kde se stala chyba?

Natáhl jsem k němu ruku, ale on ustoupil o krok dozadu a začal si rozepínat košili. V jeho očích se odráželo jen opovržení a smutek.

"Přestaň." hlesl jsem. Ale neposlouchal.

"Rossi, dost!" chytil jsem ho za zápěstí a smýknul jím k sobě. "Co to děláš?"

"Vždyť o tohle ti jde, ne?" prsknul. A v moment, kdy se naše pohledy sešly, bylo naprosto jasné, o co jde.

"Ne." zavrtěl jsem hlavou. To, jak okamžitě zjihl, když jsem ho držel, jeho pohled.

"Řekli jsme si - slíbili jsme si to! Žádný city, Rossi."

Ale bylo pozdě. Chytil mě za rukáv. "Už nemůžu tohle dělat, Calume. Chci vztah. Prosím."

Ale já nemohl. Nic jsem k němu necítil.

"Jestli teď odejdeš, už se nevracej."

A tak jsme se už neviděli.
***
*AN* hrozně se omlouvám, nestojí to za nic, je to krátký, a ještě mi to trvalo tak dlouho. Snad se líbí i tak (: xx