the Lovers - životní změna

další známost

Takhle to pokračovalo nejmíň hodinu a potom jsem dostal ohromnou chuť na monstra a tak jsem to řekl

"Mám takovou chuť na monstra, za jak dlouho přijde servírka" řeknu

"Před chvílí projela, když půjdeš teď možná ji ještě dojdeš a mě můžeš vzít taky " odpoví a já samozřejmě kývnu

Jdu dopředu vagónem ale servírku už nezahlédnu

"Už odešla " oznámím po návratu k našim sedadlům

"Škoda" řekne a docela unaveně si opře hlavu o okno

Rozhodnu se že ho nechám spát, přeci jenom vystupujeme až za hodinu. Já si mezitím co on spal, vzal i mé druhé sluchátko, aby ho to nerušilo a vytáhl jsem si svůj tablet na kreslení. Jo docela kreslím.

Po asi půl hodině se Tommy vzbudí a říká.

"Hele já vystupuji už tady, mám tu rodiče, tak se u nich stavím." Řekne a začne si zvedat věci

"Jo v pohodě" odpovím a jelikož sem nohy měl v Tureckém sedu tak sem ani nemusel uhýbat nohama

Jen jsme se rozloučili a já si přepnul na můj dost odlišný playlist než jsme poslouchali do teď. Konkrétně první písnička byla CPR a ta druhá man-areas. Jo k člověku mého typu to není, ale teď jsem na to měl zkrátka náladu.

Uplynula další půl hodina a já si též už zbalil věci a vyšel ven z vlaku.

Jako první co zaujalo mé oči byla večerka, což znamenalo monstry. Koupím si jich rovnou víc, i do letadla a pak do autobusu. No jsem zvědav co to se mnou udělá protože si půjdu dat ještě druhé kafe a pak ty dva energiťáky.

Po tom co jsem vyšel z večerky a skončil v kavárně, jsem šel na taxi a nechal se odvést na letiště.

V autě jsem dopil tu kávu a dostal chuť na další, to znamenalo jít na odbavení, projít všema kontrolama a teprve pak jsem se dostal ke kavárně, kde měli mé oblíbené karamelové Latte.

Teď sedím v letadle opět s tabletem v klíně a na stolu mám otevřenou plechovku bílého monstra. Vedle mě si sedl nějaký kluk možná tak v mojem věku a to byl důvod proč jsem si nedal sluchátka do uší, chtěl jsem aby začal konverzaci.

"Promiň že ti do toho mluvím ale fakt je to moc pěkné" řekne a upije si z jeho plechovky také od monstra ale v oranžových barvách.

"Vůbec nevadí, jsem rád když se někomu líbí co kreslím" řekne a mile se usměju

Povídali jsme si asi hodinu a půl a pak nás vyrušilo hlášení že budeme přistávat za by půl hodiny.

Ten kluk se jmenoval Nick a měl strašně pěkné černé vlasy ve kterých měl zamotaný šátek, tak, aby mu vlasy nepadaly do obličeje, takže spíš na způsob čelenky. Měl černé volné džíny a černý rolák na kterém měl ještě bílé triko, na kterém byl nakreslený pixelovaný oheň. A ne jen tě byl hezký, ale byl i strašně milý a vtipný.

" A kam máš namířeno?" Zeptám se po chvíli našeho smíchu

"Vzali mě na vysokou školu,ale mám z toho fakt strach" řekne a mě hned bylo jasné že musí na tu stejnou školu jako já, ale i tak jsem se chtěl ujistit

"Na prestižní umělecko- počítačovou?" Zeptám se

"Jo, neříkej že tebe tam vzali taky" odpoví a v momentě kdy si uvědomil že jedu na tu stejnou školu tak mi dal ruku na stehno a to jssm nebyl schopen nic dělat.

Srdce se mi rozbušilo jako nikdy před tím, v břiše se mi rozletělo snad milión motýlků. Tenhle pocit mi není cizí, párkrát se mi to stalo když jsem byl ve společnosti Olivii ale nikdy ne v takové míře. Nejvíc mě vykolejil fakt že on je také kluk, a že ho znám teprve hodinu a půl.

Když si uvědomil jak mě zaskočilo to že mi dal ruku na stehno, a jak rudý jsem byl. Tak se omluvil

"Promiň, já, jen mám radost že tam budu znát alespoň někoho" řekl provinile a dal ruku dolů

Já ale nebyl schopen odpovědět ani cokoliv udělat, byl tak strašně roztomilý

Další kapitola. Doufám že se vám bude líbit jak kapitola tak zbytek později q:)