Symfonie pro tebe//obcansky prukaz

deska se Stonama

Ráno jsem se probudila hodně brzo. Něco kolem šesté ráno. Vyčistila jsem si zuby a snědla nějakej chleba. Koukla jsem se do kalendáře.
„pozítří se vrací fotr, achjo." Zamumlala jsem si pro sebe a hodila talíř do dřezu.
„umyju to až se vrátím." Slíbila jsem sama sobě. Obula jsem si boty, navlíkla bundu a šla se projít ven.
Šla jsem do ulice kde bydlí Hanka a chťela jsem se kouknout jestli ještě spí. Všimla jsem si ale, že ve vedlejší předzahrádce sedí nějaká holka. Asi v mém věku. „Ahoj tebe jsem tu nikdy neviděla, jsi nová? Zeptala jsem se té holky. Měla světlé blond vlasy. „Ahoj, ano jsem, včera jsme se přistěhovali s mamkou. Jmenuju se Veronica."
„já jsem Elizabeth ale říkej mi Bety.“ odpověděla jsem jí zdvořile. Vypadala jako anděl, ale v očích jsem viděla spíš ďábla.
Chvíli jsme si povídali. No dobře možná až do desíti hodin.
„sakra, promiň už musím, čeká na mě Hanka u mě doma." Vzpamatovala jsem se a otočila se k odchodu.
„kdyby jsi chtěla, tak odpoledne si nás najdi na vrcholku Cingláku, to je támhle ten kopec."
Řekla jsem ještě rychle a utíkala domů.

Hanka už seděla u mě doma na gauči.
„příště si aspoň zamkni ty trotle."
Řekla s plnou hubou.
„co máš za jídlo?"
„nevím vole nějaký vořechy co jsi měla ve skříni."
Ta svině mě prostě vykradla.
„rozděl se aspoň. Mám taky hlad."
„až se mi přiznáš že ses zabouchla do šprta."
Ja tu malou kurvu zaškrtím.
„no jo líbí se mi." Zašeptala jsem potichu.
„zkus to říct víc nahlas, nejde tě slyšet."
„Moc dobře jsi to slyšela ne!?"
„ne moc dobře." Řekla s klidem. To mě vytočilo a začla jsem po ní ječet. „JO KURVA ZABOUCHLA JSEM SE DO ŠPRTA!!!! MILUJU MÍŤU SLYŠÍŠ TY KRÁVO JEDNA?!"
„co to je tady za scény?" Řekl někdo v okně. Byl to Popelka. „kurva co ty tady děláš? J-já ti to vysvetlim to není tak jak to vypadá."
„panebože nemusíš nic skrývat prosimťe."
Zahulákal ten trotl když lezl do baráku oknem.
„takže, dnešni plán zní takto. Poberem si věci a půjdeme na Cinglák a večer budeme přespávat u Hany, protože nikoho nemá doma a u ní isme ještě nebyli."
„oukej, platí." Souhlasila Hana. „a po cestě k tobě naberem Aleše."
„s klukama jsem se domluvil že pak dojdou na cinglák za náma."
Vzpoměla jsem si na Veronicu.
„pozvala jsem ještě jednu holku na cinglák. Ona je tu nová tak ať má kamarády."

Sbalila jsem si věci na přespání u Hanky a šli jsme k Popelkovi pro ty jeho.
Po cestě jsme nabrali Aleše který nám četl básničky pro Fikotovou.
Přidala se k nám i Veronica, která si docela rozuměla s Venckem
„tak, vítejte u mě doma. Dámy mají přednost." Řekl Popelka a podržel nám dveře.
„wow más to tady pěkný. Ty máš někoho doma?" Zeptala se Hana když uslyšela nějaký rachot.
„Kurva to je můj bratr. Já jsem mrtvej."
Šťekl na nás a vypadal hodně vyděšeně.
„jé čau brácha co děláš doma?"
Místo odpovědi po nás jeho bratr začal ječet.
„TY PÍČO ZPÍČENÁ KDE MÁM SVÝ STONY?!"
„No j-já"
„on mi je půjčil." Skočila mu do řeči Veronica. Všichni jsme se na ni nevěřícně Podívali, protože Stony jsme dali Pivoňkový.
„hned pro ně skočím kocourku" řekla ještě Veronica a běžela někam pryč.
Vencův bratr jenom zíral s vyvalenýma očima a otevřenou hubou. Tak stejně jako my všichni ostatní.

Za chvíli se Veru vrátila i s deskou!!
Nemohla jsem si nevšimnout jak jí Vencův bratr čumí tam kam nemá, ale neřešila jsem to. Byli jsme hodně rádi když jsme z Popelkovýho baráku vypadli.
„Tyvole díky! Ty jsi mi zachránila prdel."
Poděkoval jí a pevně ji objal.
„kde jsi to sehnala?" Zeptala jsem se jí nevěřícně.
„mamka to sbírá a má jich asi šest. Takže ji nebude vadit když ji jedna deska zmizla.
„upřímně jsem mu málem natáhla když ti čuměl na kozy ten úchylák." Oznámila ješťe Hana, a pak už jsme se všichni vydali směrem na Cinglák, kde jsme měli sraz s Míťou a Žabou.

686 Slov <3 těšte se na další ještě dneska protože to bude nářez!