Začátek užívání :3

54 5 0
                                    

Je to super zase jít po boku mé sestřičky...Není to moje biologická příbuzná, jen o sobě píšeme jako o "sestrách"...S ní se nikdy nenudím, vždy si máme co říct...Najednou je to všechno tajení a zrazení se navzájem jen hloupá malá hádka. Omlouvá se mi asi čtyřicetkrát za den...Chyběla mi :3

Škola neskutečně rychle uteče. Před školou se s Pearl rozloučím a obejmu. ,,Můžeš jít ven?" usměje se na mě. ,,Nemůžu, mamka potřebuje pomoct," řeknu a znovu ji obejmu. Potom se rozloučím a utíkám na autobus. Stihnu to jen tak tak a jsem utahaná. Sednu si na sedátko u okna a pozoruji krajinu. Moc si jí neužiju, za pět minut zas vystupuju. Pomaličku docházím domů. To s mamkou nebyla tak úplně pravda.. Jen jsem chtěla pokračovat ve psaní. To mě opravdu baví. Teď se to trošku přehouplo...Už to není jen o smrti a všeho okolo, teď je to spíš návod, jak se vrátit do reality, přijmout tu skutečnost...Někdo zvoní. Jdu otevřít a stojí tam Pearl. ,,Brouku, prosím, pojď," usmála se. Zamyslím se. Knížku už mám téměř hotovou, nic mě tu nedrží. Kývnu, vezmu si bundu, klíče, mobil a odcházím. Celou cestu se smějeme. Jdeme na zastávku a nasedneme na bus přímo do města...,,Kolik je?" zeptá se Pearl asi po dvou hodinách lítání po obchoďácích. ,,Skoro osm," povzdechnu si. ,,Pojedem, ne?

Můj sen <3Kde žijí příběhy. Začni objevovat