Symfonie pro tebe//obcansky prukaz

ožralý jak dogy

Po cestě do kopce jsme si povídali různě o životě a tak. Řekla jsem mu i o tom, jak jsme s Vencou potkali malýho pičuse v sámošce a že se bojím že zavolá fotrovi.
Když jsme celý udýchaní vylezli na naše místečko, tak tam všichni už seděli.
„čau lidi! Jde se kalit!" Řekla mimochodem už dost zkalená Veronica a začla se mi hrabat v tašce.
„hele neměla jsi včera už dost?" Zeptala jsem se ji a ona zavrtěla hlavou jakože ne.
„hele a kde jsou vlastně ti dva?" Zeptal se Míťa a ukázal směrem kde sedávali Hana s Petrem. „prý aby měli chvíli soukromí" protočil očima Aleš a usmál se.
„hele než se vrátí tak si zahrajem pravdi nebo úkol." Rozhodl Popelka. Všichni souhlasili.
Jako první to padlo na Aleše.
„seš furt zabouchlej do tý blbky Fikotový?"
„už dávno ne."  Zklopil oči k zemi a začervenal se.
S Míťou jsme se na sebe podívali a já jsem mu pošeptala.
„beztak je v tom ta Mishel z céčka"
Začali jsme se oba smát.
Další kolo padlo na Veronicu.
„sundej si tričko." Vyjekl Popelka bez váhání. Uchylák jeden.
Ver to samozřejmě udělala, protože byla úplně mimo provoz.
Ten kokot si olízl rty jako nějaká šelma a koukal přímo tam kam neměl.
Začalo trochu poprchávat.
Další kolo padlo zase na Aleše.
„pro koho skládás teď momentálně básničky?" Zeptala jsem se ho.
„no ehm. No pro jednu holku..."
Moc dobře jsem věděla jakou.
„no ťe péro! Kde jste byli vy dva tak dlouho?" Vykřikl Petr
„a kde vy?" Bránila jsem se s mrkla očem na Hanku. „no? Povídejte?"
„víšco? Naser si." Odsekla a ukázala na mě prostředníček.
Další kolo padlo na mě. Musela jsem vypít na ex asi čtvrt vodky. To mě samozřejmě docela oddělalo. Začlo docela solidně pršet, tak jsme povalili věci a šli jsme si sednout pod takovou stříšku u stromu. Hráli jsme dál.
„Hanko měla jsi popravdě něco s Petrem?"
„umm noo jo měla."
Potom měl Popelka za úkol půjčit Veru svoje pončo, protože se chuděra klepala zimou.
„točim." Zatočil Aleš.
Padlo to na Míťu zase.
„běž z Bety na půl hodiny někam pryč a tam si s ní dělej co chceš." Uchichtl se jako postih a mrknul na Popelku. Já ty dva retardy zabiju. Pomyslela jsem si, ale v duchu jsem skákala radostí. Milovala jsem, když jsem s mím mohla trávit čas i samotě.
Vstali jsme a šli jsme po tmě v dešti někam na vyvýšené místo na Cingláku.
„ehmm takže co bude teď?" Řekla jsem trapně abych prolomila ticho. Cítila jsem se jako totální debil.
On se jenom usmál a přiblížil se ke mně.
Pomalu mě objal rukama kolem pasu a zašeptal. „miluju tě." 
Moje prsty jsem mu instinktivně vpletla do mokrých vlasů. Přitáhl si mě blíž a políbil mě svými jahodovými rty. Jeho ruce mu pomalu sjížděli níže a níže.
Chvíli jsme se líbali v dešti, pak jsme si lehli do mokré trávy a pozorovali ladající hvězdy. Uběhla hodina a my jsme se museli vrátit zpět k ostatním.
„tak co se dělo?" Zeptala se mě šeptem Hana. „povím ti to zítra ty zvědavko." Odpověděla jsem a napila se rumu.

Soudružky dneska slaďárna docela. Mám slabou chvilku ale slibuju že to zítra trochu poseru ať je to napínavý<3