Možná, že se svět zastavil, ale Harry to nevnímal. Nevnímal pořádně ani Severuse. Jen zíral do zdi. Poslouchal tikot hodin, praskání v ohni, tlukot jeho srdce, když ho k sobě přitáhl. Ale bylo to málo.
"Potřebuju vědět, co se stalo."
Harry zavrtěl hlavou.
"Abych ti mohl pomoc, musím pochopit, co je špatně. Harry, mluv se mnou, prosím."
Jak to může pochopit?On nepřišel o to nejkrásnější a nejcennější. Vlastně přišel. Jen o tom ještě nevěděl. Harry mu to chtěl teprve říct. Chtěl mít jistotu. A ... ta jistota mu vrazila nůž do zad. Pootevřel ústa, nadechl se, ale žádný zvuk z něj nevyšel.
"Nevadí Harry. Jindy. Zítra. Dal by sis čokoládu? Čaj?"
Miloval Severuse a Severus miloval jeho, i když to neříkali jeden druhému často.
Dobře.
Zítra mu to řekne.
Vypil čaj, který mu Severus vložil do rukou. Moc cukru, ale neřekl nic.
Nic nevyplní to prázdno.
Ne.
Řekne to teď.
"Čekali jsme dítě."
Roky špehování konečně byly k něčemu. Harry promluvil tak tiše, že sotva bylo něco slyšet. Ale Severus nezklamal.
"Čekali jsme dítě?"
"Chlapečka. Promiň."
Harry si začal nervózně trhat kůžičku u nehtu. První kapka krve stékala a zanechávala za sebou rudou stopu. Severus palcem krev setřel a chytil Harryho ruce do svých.
"Mrzí mě to Harry. Neměl jsi na to být sám."
Trošku to pomohlo. Být držený.
Oči se mu zalily slzami. Byl čas.
Podívat se mu do očí bylo asi těžší než promluvit.
Nikdy ho neviděl plakat. Asi proto ho ty mokré stopy na tvářích tak překvapily.
"Měl jsem... chtěl jsem počkat. Říct ti to hned. Počkat. Léčitelka říkala... že se to stává. Je mi to líto. Měl jsi právo to vědět."
Severus se k němu naklonil a opřel se čelem o jeho.
"Vím to teď. Nejsi na to sám, Harry."
Harry se zhluboka nadechl, zavřel oči a začal vyprávět.
O tom, jak mu bylo zle, když mu Severus chtěl dát ráno polibek, ale ranní dech byl... Bleh.
Kafe nechutnalo jako kafe. Alkohol byl vážně odporný... a to měl Severus vkus.
Raději zašel za léčitelkou. Těhotný.
Těhotný.
Pro Merlina.
Léčitelka ho varovala, čemu se má vyvarovat. Dala mu lektvary na doplnění vitamínů.
Prý dostatek klidu. První měsíce jsou kritické, pane Pottere.
Vyprávěl, jak si připravoval, že to řekne Severusovi. Zrovna mu léčitelka oznámila, že to je chlapec. Koupil modré botičky. Tak maličké, že se vešly do dlaně.
Jenže pak do něj někdo omylem narazil. Narazil břichem na hranu stolu.
Bohužel... Tohle se stává pane Pottere.
Vyprávěl, jak ten den ležel v bílém pokoji, ptali se jestli mají zavolat Severuse. Odmítl.
Vyprávěl jak v předsíni jejich domu sundaval hábit a v kapse nahmatal botičky.
Odmlčel se. Nevěděl, kdy se Severus vrátil z práce. Nebylo, co říct dál.
Mlčel dál.
Chtěl svého chlapečka.
