Kolem dvou hodin ráno nám do pokoje vešel nějakej borec co si Vencek pozval.
Poblil se na zem a začal to po sobě uklízet. Vypletla jsem ze z Míťovýho objetí a šla tomu klukovi pomoct.
„kolik si toho vypil prosimtě?"
„já ani nevim."
Odvedla jsem ho do kuchyně a dala mu vypít nějakou vodu.
Šla jsem mu ustlat na gauč. Všichni už spali až na Veronicu která seděla v rohu a četla si.
Ten kluk si sedl a poděkoval mi.
„jo a dávej si bacha na tamhle tu holku... Líbí se jí tvůj kluk." Oznámil mi a lehl si.
Byla to ta kurvička co za ním furt dolýzala samozřejmě.
Šla jsem si lehnout zpět do pokoje. Byla jsem dosti unavená ze všeho toho chlastu. Otevřela jsem dveře a zamnou se oběvila ta holka.
„získám si ho pro sebe." Zašeptala ta mrcha. Já jsem se jenom uculila a šla si lehnout vedle Míťi, kterej si mě přitáhl k sobě a objal ze zadu. Sledovala jsem co udělá ta holka. Jenom hodila vlasama a odkráčela si to pryč. Ani nezavřela dveře.
Vstala jsem abych to napravila. „Kam zas chodíš? Buď tady semnou." Řekl rozespalym hlasem. „zavírám dveře jenom." On se posadil na postel.
Byla uplná tma a neviděla jsem ani na krok. A to bych nebyla já, kdyby jsem se o něco nerozsekala. „JAU DOPRDELE" kvíkla jsem jak nějakej potkan, protože jsem si zkopla palec o nějakej stůl. Zaslechla jsem Míťu jak se mi potichu směje. „ty se mi budeš smát jako?!" Doskákala jsem k němu na jedné noze.
„chceš se prát?" On se jenom uchichtl. Začala jsem se s ním prát jenom tak na oko. On mě začal lechtat. Achjo proč musím být zrovna já lechtivá?
Samozřejmě jsem začla ječet... „Míťo NE!! NECH TOHO PROSÍM!" Začal se mi smát. Had jeden. Vstala jsem a odešla od něj jakože jsem "uražená". Vstal taky, chytl mě do náruče a odnesl zpátky. „Budeš tady semnou." Rozhodl. Dal mi ještě pusu a šli jsme spát.
Ráno jsem se vzbudila kolem deváté a začla dělat snídani. Po6 " chvíli zamnou přišel rozcuchaný a rozespalý Aleš.
„Mňam máš i pro mě?" Ani jsem mu neodpověděla s prostě začal jíst. Typický.
Pomalu se začali všichni scházet u snídaně. „co vaříš?" Zathal mě jemě za vlasy Míťa a ždouchl do mě. Všimla jsem si modro-červenejch fleků, co měl na krku. To byla samozřejmě moje práce.
„tyvole, ty seš dobře zmalovanej." Oznámi mu Popelka a já jsem se jenom tupě uculila. „chceš další?" Zeptala jsem se jako slušná holka. On jenom zakoulel očima. Doufám že se mu jeho babička pořádně vysměje. „zasloužil sis to"
„ty si asi taky pár brzo zasloužíš" odsekl mi. A obejmul mě kolem ramen.
Dalsi sladkosti soudruzi. Příště vydám snad dříve než ve 12... A slibuju že už to nebude slaďárna (doufám)
